Veronika ve 26. tt: Hypnoporod a šťastná marináda

TĚHULKA LIVE! VERONIKA Šli jsme tam znovu. Stejná předporodní příprava, o necelé tři roky později. A stálo to za to. Dnešní článek proto věnuji kurzu hypnoporodu.

Zdroj: archiv redakce

Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz

S Tomem jsme celý víkend strávili ponořeni do témat: porod, Damián, my, šestinedělí, relaxace. KONEČNĚ! Po rozbíhajícím se říjnu, uhánějícím listopadu a zběsilém prosinci (který dojde svého klidného konce, ale tam ještě nejsme) jsme to potřebovali jako sůl. Zastavit se. Být spolu. Znovu jen my dva. A Dam. I on si to zasloužil.

Složitá produkce

Původně jsme měli hlídání Anit domluvené jen na sobotní dopoledne. Moje nejbáječnější švagrová Miki kvůli nám posunula svoji cestu na Moravu. Odpoledne už měl být ale s Anitkou Tom a neděli jsme neřešili vůbec. Po první půlce soboty jsme to viděli jinak. Musíme tam zůstat spolu co nejdéle. Dělá nám to totiž moc dobře!

A tak jsme v sobotu v poledne zavolali Miki a ukázalo se, že je ještě báječnější. Souhlasila s hlídáním až do konce sobotního kurzu (a ještě víc oddálila svou cestu na Moravu, kam navíc vezla další lidi – takže moc díky, švagryňko!).

A pak jsme v sobotu večer na mikulášské besídce domluvili hlídání na nedělní dopoledne u kamarádky Terezky, která má stejně starého syna Edíka.

A jako bonus jsme přemluvili Anitku (jak, to se vůbec neptejte, asi cítila, že je to pro nás důležité), aby nedělní druhou půlku kurzu prospala.

Takže nakonec jsme celý dvoudenní kurz absolvovali v páru. A nemělo to chybu!

Kurz hypnoporodu vol.1 (duben 2013)

Abych uvedla celou akci do správného kontextu, musím se vrátit o necelé tři roky zpět. Když jsem byla těhotná s Anit, šli jsme na kurz zrozpačitělí, nejistí, pochybující. A jen pár týdnů před porodem. Už tenkrát nám ale hodně pomohl posunout se ve vnímání těhotenství, porodu i rodičovství směrem, který je nám vlastní (jen jsme potřebovali popostrčit). Hodně informací jsme dokázali zpracovat, takže i díky tomuto kurzu byl nakonec porod Anitky tak skvělým zážitkem.

Když jsem otěhotněla podruhé, věděla jsem, že na žádný „klasický“ předporodní kurz nepůjdeme (poprvé jsme kromě kurzu hypnoporodu absolvovali i jeden takový). Jsme přece ostřílení rodiče, první dítě nám sotva vyrostlo a necelé tři roky nejsou tak dlouhá doba, abychom něco zapomněli. Oba jsme se s Tomem ale shodli, že hypnoporodní kurz jsme zdaleka nevytěžili tolik, kolik bychom mohli. A tak bylo rozhodnuto. Zpětně hodnoceno: jedno z nejlepších druhotěhotenských rozhodnutí.

Kurz hypnoporodu vol.2 (prosinec 2015)

Dvoudenní hypnoporodní seminář byl koncentrovaný, plný informací, podpory a empatie. Míša Kalusová nás nenuceně provázela všemi dobami porodními, upozornila na možné intervence, způsoby vedení porodu a mnohem mnohem víc. Vše prokládala videi, výzkumy, vlastními zážitky z doprovázení k porodům u nás i v Anglii, fotkami a relaxacemi.

Oba jsme s Tomem měli pocit, že tentokrát je kurz ještě lepší než poprvé. Jednak to bylo nejspíš tím, že Míša za ty necelé tři roky své dvoudenní setkání vypilovala, usadila do správné polohy, vyšperkovala. Líbilo se mi ale taky, že už jsem tam byla jako druhorodička. Některé informace jsem nemusela nasávat, protože už jsem si to prožila. A mohla jsem se soustředit na jiné detaily, které mně třeba poprvé unikly nebo jsem je nedokázala absorbovat. A i když někomu může připadat dvoudenní akce jako příliš dlouhá, čas na kurzu přímo letěl. Klidně bych si dala ještě jeden den k dobru.

Oba jsme se tam s Tomem cítili uvolněně a příjemně a podle chování ostatních bych řekla, že jsme nebyli sami. Téměř po každém tématu se rozproudila diskuze. Měla jsem velkou radost, kolik lidí přemýšlí o svém porodu a chápe, jak důležitý je to okamžik nejen pro dítě, ale i pro matku.

Čtěte také:

Šťastná marináda

Při porodu se otevře tunel – brána, skrz kterou můžou odejít nejrůznější traumata. Mnoho žen vnímá porod jako očistný proces, v němž omyjí svou vlastní duši od nánosů minulosti. S novým životem se zrodí dva lidé – dítě i matka. A vlastně někdy i tři, protože podobnou „sílu“ může prožít i otec. Dítě tak přináší do své nové rodiny velký dar, stačí jen rozbalit. A jeho obsah je tak mocný, že se nedá slovy popsat. Jediné, čeho se bojím, je, že se „něco“ stane a já to znovu nezažiju. Ale pracuji s tím strachem, protože Damiánka chci marinovat jen ve šťastných vodách, bez skrytých obav a nevyřčených témat.

Míša nám na kurzu říkala, že žena by se měla na těhotenství připravovat dva roky – zdravě jíst, nekouřit, být psychicky v pohodě – aby dítě vstupovalo do šťastného těla a pak se marinovalo ve šťastné marinádě. Já dva roky kojila, pak jsem dva měsíce řádila (rozuměj: dvě party s kocovinou a pár mírných opileckých „špiček“ – toliko k řádění matky dvouleťáka) a znovu otěhotněla. Co se týče psychické roviny, Damián vešel do šťastného těla. Ovšem teorie se šťastnou marinádou mi připomněla něco, co v posledních pár týdnech pod návaly práce-Anit-málo Toma-únava možná trochu opomíjím. A s tímto opomíjením končím. Nebudu řešit žabomyší pracovní rádoby důležité spory. Nebudu na mého milovaného upracovaného Toma vrčet, že nevynesl koš. Nebudu uklízet, když cítím únavu. Pokusím se negativní pocit zvrátit v pozitivní – a to je mé předsevzetí pro následující tři měsíce. Marinovat Damíka ve šťastné vodě. A stejně tak marinovat i sebe samu.

Věřím, že mi pomůžou relaxační i další techniky z kurzu. Ne, vím to. Protože už jsem to prožila. Takže hurá na to.

Vaše zhypnoporodnělá V.

Veronika právě prožívá 26. týden těhotenství. Vy také? Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?