Preeklampsie – jediná nemoc jen pro těhotné

Hana prožívala těhotenství v pohodě a byla překvapená, když jí v druhé polovině těhotenství při jedné z běžných kontrol naměřili tlak 140/90. Rozjel se kolotoč různých vyšetření. Na konci byla diagnóza: preeklampsie.

Boj o krev

I když toto onemocnění placenty postihuje jen pět až deset procent těhotných, jeho následky mohu být fatální jak pro matku, tak i pro plod. Dochází při něm k tomu, že cévy matky nepouštějí k plodu dostatečné množství krve, a tedy nedostává dostatek živin a kyslíku.

Plod se tomu brání tak, že produkuje látky zvyšující tlak krve matky, aby se udržel dostatečný průtok krve placentou. Tyto látky však způsobují nebezpečné změny v některých orgánech – v ledvinách, játrech, v mozku.

V ledvinách se mění struktura filtrující jednotky tak, že unikají bílkoviny, v játrech mohou odumírat jaterní buňky. Cévy mozku se mohu křečovitě stáhnout, nízký průtok krve mozkem způsobí jeho nedostatečné okysličení, což má za následek bezvědomí a křeče. Tento stav nazývaný eklampsie ohrožuje život matky i plodu.

Hrozba bez varování

Preeklampsie je zrádná, protože přichází bez nějakého závažného varování. Příznakem je zvýšení krevního tlaku (nad 140/90) v druhé polovině těhotenství a výskyt bílkoviny v moči. Signálem mohou být i otoky, převážně na rukou a v obličeji.

Pokud se dostaví i větší bolesti hlavy, hučení v uších nebo poruchy vidění (mžitky nebo záblesky před očima), je potřeba okamžitě vyhledat lékaře.

Tlakové bolesti v pravém podžebří, případně pocit na zvracení mohu zase signalizovat jaterní komplikace a krevní změny (HELLP syndrom). Výsledky měření tlaku, obsahu bílkoviny v moči, krevního testu a monitoring plodu rozhodnou o dalším postupu.

Je hospitalizace nezbytná?

Z normálního těhotenství je rázem rizikové. Mírnější forma preeklampsie se dá uhlídat ambulantně, při vážnějším stavu hrozí hospitalizace. Sleduje se stav plodu, který vinou nedostatečné funkce placenty může zaostávat v růstu, a také množství plodové vody může být menší.

Protože na nemocnou placentu neexistují žádné léky, je potřeba porodit plod předčasně, pokud mu hrozí v děloze kritický nedostatek kyslíku. U nastávající maminky je snaha snížit její tlak na hodnoty kolem 140/90. Na to naštěstí i v těhotenství léky existují.

Proti případným křečím se používá hořčík. Proti otokům pomáhá strava bohatá na bílkoviny, především živočišného původu. Léky na odvodnění jsou diskutabilní, protože zahušťují krev.

Může za to tchyně?

Mladá prvorodička, ale i žena s vícečetným těhotenstvím patří do rizikové skupiny. Nebo ženy, které už preeklampsie potrápila v předchozím těhotenství. Tato choroba se však může projevit u jakékoliv těhotné, v tom je zrádná. Svou roli hraje i genetická dispozice.

Nemusí jít jen o preeklampsii, která se vyskytla u žen v příbuzenstvu budoucí maminky, ale třeba i u matky nastávajícího tatínka.

Rizikem je i vyšší váha, cukrovka a cévní choroby. Nemusí ale nutně hrozit ženám s chronickou hypertenzí. Tady však nastává jiná záludnost.

Vlivem těhotenských hormonů klesá u všech těhotných na začátku krevní tlak, takže i žena s hypertenzí ho může mít v normálu. V druhé polovině těhotenství se jí však zvýší, což ale v jejím případě nemusí znamenat příznak preeklampsie.

Čtěte také:

• Jak vyléčit HELLP syndrom? Jedině porodem
• Vaginální porod po předchozím císařském řezu: výhody a rizika
• Těhotenská cukrovka: Vyšetření je pro mnohé noční můrou

Existuje nějaká prevence?

Nedostatek vitaminu D v začátcích těhotenství. To bylo jednou z hypotéz a předmětem zkoumání jedné z četných studií věnovaných preeklampsii. Nepotvrdilo se, ale ani nevyvrátilo, že by tento fakt mohl hrát nějakou roli. Zkoumal se i vliv vitaminu C a E a opět se nedospělo k zásadním závěrům.

Některé studie prokázaly příznivý účinek nízkých dávek aspirinu v začátcích těhotenství. Další výzkum to však nepotvrdil. Tápe se i v tom, zda by mohl prospět vyšší přísun bílkovin. Příčiny této nebezpečné choroby se hledají na základě nejrůznějších teorií. Jednou z nich je, že tělo matky reaguje na zárodek jako na nějaký cizorodý prvek, jako na transplantát, který tělo příjemce odmítlo.

Pokud totiž probíhá těhotenství normálně, organismus budoucí matky utlumí svůj obranný systém, aby dokázal ve větší míře tolerovat cizí antigeny (látky vyvolávající tvorbu protilátek), v tomto případě otce dítěte, které jsou přítomné v plodu. U žen, u nichž se vyskytne preeklampsie, se tato tolerance neprojevuje.

Na partnera si zvykáme od hlavy k patě

Ve Francii v této souvislosti už 15 let zkoumají, jaký vliv má, když žena před otěhotněním používala či nepoužívala prezervativ. Dospěli k tomu, že u skupiny žen „s prezervativem“ bylo riziko preeklampsie vyšší. Možná proto, že jejich organismus neměl příležitost si zvyknout na antigeny svého partnera cestou kontaktu s jeho spermatem.

Další studie dospěla k jiným překvapivým závěrům. Ženy praktikující orální sex na partnerovi na začátku těhotenství mají nižší výskyt preeklampsie. Spekuluje se o příznivém účinku prostaglandinů (látky podobné hormonům). Protože se zatím nedospělo k jednoznačným výsledkům v oblasti příčin preeklampsie, a tedy i prevence, nezbývá než důkladné sledování varovných příznaků a rychlý zásah.

Proto se vědci orientují i na lepší metody zjišťování této hrozby už v počátcích těhotenství. Moderní přístroje už dokážou zjistit, zda je přísun krve pro plod dostatečný, zaznamenají případné změny v cévním systému, které by potenciálně mohly v preeklamsii přerůst. Čím dřív se totiž začne tento zrádný nepřítel hlídat, tím je větší šance, že neublíží.