Na koně ve dvou letech – hazard nebo zajímavá aktivita?

Jízda na koni napomáhá správnému držení těla, což je důležité zvláště dnes, kdy děti stále více času tráví sezením. Pobytem na koňském hřbetu se posilují svaly zad, břicha, paží, nohou i pánve. Houpání při chůzi koně učí udržovat rovnováhu. Při správném sezení během jízdy může dojít i k napravení vadného držení těla. „Pobyt na zdravém vzduchu za každého počasí je to nejlepší pro dítě i rodiče. Imunitní systém zesílí a organismus je odolnější vůči infekcím. A důležité je, že se na koni posilují zádové svaly, protože v současné době děti mnoho času tráví u počítačů, kde si naopak záda hrbí. Jízdu na koni můžu jen doporučit,“ říká pediatrička MUDr. Monika Rezková z Dobrovice.

S pomocí hyporehabilitace, tedy interakce koně a postiženého, lze například zmírnit průběh roztroušené sklerózy, výborné jsou i výsledky u hyperaktivních dětí. „Marek se narodil jako hyperaktivní. Neustále musel být pod dohledem, vrhal se z kočárku pro kamínek na zemi, který se třpytil, o vteřinu později ho zase zajímal sousedův pes. Ze začátku byla jízda na koni složitá. Nevydržel sedět chvíli v klidu, zajímala ho moucha na krku koně, motýl na louce, pak zase kamínky. Pokaždé se bez varování vrhal za svým objevem dolů. Po několika lekcích začal spolupracovat s rehabilitační sestrou, držel se na koni a cvičil. Pro nás to byla obrovská úleva,“ říkají rodiče Marka.

Kdy je vhodné začít

Kdy posadit dítě poprvé na koně? „Z vlastní zkušenosti vím, že čím dřív, tím lépe. Samozřejmě s rozumem. Obě mé děti pocítily hřbet koně časně po narození, i když jen na moment pro dokumentační účely. Děti jsem položila poníkovi na hřbet a vyfotila. Se skutečným ježděním jsme začali v době, kdy už byly děti schopné samy sedět. Ve třech letech zvládaly hobby závody, kde s vodičem překonávaly malé překážky,“ vysvětluje Kateřina Šedivá, jejíž zkušenosti ukazují, že se nemusíme bát posadit na koně roční dítě, samozřejmě s jištěním dospělého.

Kde jezdit?

V současnosti zažívají boom jezdecké školičky. Proškolení trenéři a cvičitelé vašeho potomka naučí správnému chování u koní, kterak je vyčistit a základům jezdectví. Ve většině se však začíná jezdit až od šesti let, najdou se i takové dítě, které může své první rajťácké pokusy učinit i dvouleté.

Zkušený trenér neposadí malé dítě na lekavé zvíře, ale i tak je nutné zachovávat zásady bezpečnosti. Kůň má svůj mozek a i to nejhodnější zvíře může kdykoli nečekaně zareagovat. Každý jezdec, i ten nejmenší, musí mít na hlavě helmu (alespoň cyklistickou). Ponyho vede vodič a druhá osoba zajišťuje malého jezdce z boku, a pokud dojde ke splašení, stáhne dítě na sebe. I když se vám zdá, že dítě sedí v sedle pevně, nepolevujte v ostražitosti, při vyběhnutí koně se většinou malý jezdec na koni neudrží.

Zpestřením výuky může být voltiž, což v překladu znamená cvičení na koni pohybujícím se v kruhu. Kůň nemá sedlo, ale tzv. madla, za která se dítě přidržuje. Zkušenější děti vyzkouší kolotoč nebo si za neustálého houpání kleknou a rozpaží. Malým dětem stačí, když zvládnou poněkud „padlou“ holubici v kroku.

Doba ježdění by zpočátku neměla přesáhnout 20 minut, během kterých je vhodné cvičit různé hiporehabilitační cviky, při nichž se protahují svaly, které jsou jízdou namáhány. Osvědčené je trhání hrušek, letadlo, čapí křídla, podrbání koníka za ušima či na ocase.

Čtěte také:

• Jaké zvíře k dítěti?
• Top hry pro děti do tří let
• Děti a láska k přírodě: tipy na hry v plískanici i vedru

Co ježdění ještě obnáší?

Někteří rodiče jsou při překvapeni, že se děti vedle ježdění podílejí na péči o zvířata. Pomáhají s kydáním a krmením, i když ti nejmenší jen symbolicky. Samozřejmostí je i čištění koně před a po jízdě, hřebelcuje se jim srst a čistí kopyta, aby v nich nezůstaly kamínky.

Čištění je odměna koni za to, že vás hodinu vozil, je fér mu věnovat čas a na oplátku udělat příjemně zase jemu. Také se upevňuje vztah mezi zvířetem a jezdcem. Během této činnosti se děti přirozeně učí, jak přistupovat ke koni a zásadám bezpečnosti. Také získávají sebevědomí a učí se respektovat druhé.

Kolik to stojí

Pokud je vám jasné, že dítě koním definitivně propadlo, můžete zainventovat do základních jezdeckých potřeb. Kalhoty mají být úzké, těsné, aby nikde nepřekážely a netlačily. Postačí pevné kamaše či legíny, ale ideální jsou jezdecké rajtky se zpevněným sedem a vnitřní stravou stehen a holení. Důležitá je obuv, pokud nechcete investovat přímo do jezdeckých bot, najděte takové, které splňují následující kritéria: kotníčkové s hladkou podrážkou a asi centimetrovým podpatkem, na straně, která přiléhá ke koni, musí být úplně hladké. Pak už chybí jen minichapsy, bičík (nebojte se, ten slouží k pobízení koně, nikoli k trestání) a pro chladné počasí rukavice.

Další vhodnou ochrannou pomůckou je chránič páteře, nebo jezdecká ochranná vesta, která kromě zad kryje i žebra. Pro děti se dají pořídit od asi tisíce korun.

Každý jezdec by měl mít svou sadu péče o koně, měla by obsahovat kartáč na srst, hřbílko na srst, pročesávací hřbílko, háček na kopyta, rejžák a houbičku na kopyta. Sada se dá koupit na internetu prakticky zabalená v kufříku v řádku stokorun.

Cena hodiny ježdění se liší podle regionu i úrovně stáje. Jako nikde ani zde neplatí přímá úměra mezi cenou a kvalitou výuky. Zatímco v Praze a větších městech zaplatíte za 50 minut jízdy na poníkovy 500 či 600 korun, v menší stáji na venkově to mohou být dvě stovky.

Kterou stáj vybrat

Každému vyhovuje něco jiného, někdo vyžaduje upravené prostředí, perfektní zázemí se šatnami a sprchami, druhého nerozhází trocha bláta ve výběhu, ale zase hledá přátelské prostředí, kde se dítě bude moci vyřádit i za cenu, že doma bude z oblečení vysypávat hlínu, písek a seno. V široké nabídce stájí si vybere každý a není nic špatného na tom obejít více zařízení a zakotvit tam, kde se budete cítit pohodlně a bezpečně.

Pokud posadí trenér dítě na koně bez helmy a bez jištění, je to signál, že něco není v pořádku. V tom případě se raději rychle odporoučejte. Dobrého trenéra pozná zase jen zkušený „rajťák“. Věci neznalým rodičům nezbývá než dát na doporučení známých nebo na instinkt. Sledujte, jak se trenér chová ke svým koním, zda jsou dobře živení, zda nejsou nervózní nebo naopak apatičtí.

Opatrný personál vždy dbá na to, aby se před kráčejícím koněm nemotaly děti. Pokud přivádí koně, nejprve se postará, aby děti byly schované bezpečně někam do kouta, kam se běžící kůň nedostane.

Není třeba se obávat nepříznivého počasí a toho, že v něm dítě prostydne, mnohé stáje využívají kryté jezdecké haly. Jezdci i koně se tak vyhnou blátu, dešti i námraze.

Když chce koně, koupím ho

Koupě koně je ošemetná věc, často se stává, že rodič ve snaze vyhovět dítěti koupí exteriérově krásného koně, kterého nezkušený jezdec nezvládne nebo je na něj moc veliký. Jestli se rozhodnete koně opravdu pořídit, najděte stáj s dobrým trenérem, který bude vaše dítě i koně trénovat a včas odhalí nějaký neduh a postará se o nápravu.

Buďte ke svým ratolestem vstřícní. Když chtějí na koníka, odhoďte obavy a předsudky a dopřejte jim, co chtějí, a nenuťte k něčemu, co odráží více vaše touhy než přání dítěte. Staré arabské přísloví praví, že nejkrásnější pohled na svět je z koňského hřbetu, a to dítěti můžete dopřát…

Text a foto: Kateřina Šedivá, Jana Truksová