Dokážeme se ještě řídit intuicí?

Co je to intuice?

Intuice je duchovní schopnost vědět beze slov, vnímat pravdu bez vysvětlování. Funguje mimo čas a prostor. Může se projevit jako předvídání budoucnosti. Pracuje s informacemi, které získáváme jak vědomě, tak nevědomě. Intuice dokáže bleskově dávat dohromady myšlenky.

Například tvůrčí myšlení je obecně považováno za intuitivní, probíhá mimo vědomí a do vědomí vstoupí až jeho výsledek. Géniové jako Edison nebo Einstein pracovali s velice zušlechtěnou a rozvinutou intuicí.

Intuice se objevuje někde mezi hlubokým spánkem a bděním. Mohou to tedy být sny, které nám ukazují budoucnost. 

Dá se intuice rozvíjet?

Důležité je naučit se intuici důvěřovat. Všichni máme nějakou vizi, jací chceme být, co bychom rádi dělali, změnili, jak bychom se chtěli chovat a podobně. Ale málokdo už je natolik odvážný, aby si podle toho zařídil život. Všichni lidé mají schopnost následovat svou intuici. Jednoduchý příklad: zazvoní telefon a vy uhodnete, kdo volá. To je intuice.

Ale zase žít ve své intuici až příliš, také není dobré. Budeme-li se zabývat jen myšlenkami na budoucnost, bude se nám přítomnost zdát nudná. A uvést naše sny do reality, to chce pořádnou dávku trpělivosti, důvěry, sebevědomí a soustředěnosti.

Co je to instinkt?

Instinkt je účelné chování. Často je vyvolané určitým podnětem, kterému se ani mladý živočich nemusí učit, i tak je provede hned napoprvé téměř dokonale – pavouk „umí“ napoprvé pavučinu, včely plásty. Pojem instinkt vyjadřuje jednak jistý automatismus a jednak jistotu a dokonalost daného chování.

Máme ještě instinkt?

Moderní člověk má instinkty jen slabě rozvinuté. Vnímá totiž nadmíru podnětů a informací a musí si vybírat, na co chce reagovat a jestli vůbec chce. K člověku, na rozdíl od zvířat, patří zábrany, tj. schopnost nereagovat instinktivně. Mocnou zábranou je morálka.

Intuice nebo instinkt?

Intuice se někdy od instinktu těžko rozlišuje. Můžeme například říci: „Vycítila jsem to instinktivně.“ nebo: „Vycítila jsem to intuitivně.“, a není v tom prakticky rozdíl, píše ve své knize Tajemství dvou partnerů Jana Heffernanová.

Jak instinkt, tak intuice jsou v nevědomí. Instinkt se vztahuje spíše k přírodě a k našemu vývoji, ale když něco děláme instinktivně, děláme to přirozeně. Stejně tak, když něco děláme intuitivně. Je to pro nás přirozené, souvisí to však spíše s duchovnem a s tím, jak a o čem přemýšlíme.

V něčem je intuice přesným opakem instinktu. Instinkt nás totiž vždy vede ke druhým, jeho uspokojení pokaždé závisí na něčem jiném než na nás. Intuice nás vede pouze k nám samým. Nemá žádné závislosti, nepotřebuje druhé.

Máte šestý smysl?

Lidských smyslů se tradičně uvádí pět: zrak, čich, hmat, chuť a sluch. Pojem „šestý smysl“ se pokouší tento seznam o jednu položku rozšířit. Šestý smysl se označuje za schopnost nadpřirozeného nebo mimosmyslového vnímání, schopnost vycítit například určitou situaci. Je to vlastně velmi silná intuice.

Takto instinkt a intuici rozlišuje psycholožka Lenka Novotná:

Instinkt a intuice – i když se na první pohled zdá, že jsou to pojmy sobě dosti podobné, přesto my všichni, jak laici, tak i odborníci z oboru psychologie, cítíme určitou nuanci, která propůjčuje těmto slovům úplně jiné významy.

Obě tyto niterné schopnosti živých bytostí, alespoň nás lidí, jsou víceméně nezávislé na naší zkušenosti, získané během našeho krátkého života. Jsou nám vrozeny, předány generacemi našich předků. Ovšem stále častěji se prosazuje názor, že lidé moderního světa nevyužívají těchto základních stavebních kamenů své osobnosti, jako by méně uměli naslouchat svému nitru a ztrácejí své „zvířecí“ schopnosti.

Instinktivní reakce na to, co se kolem nás děje a co se nás nějak vnitřně dotýká, je vždy okamžitá a jednoznačná. Je odpovědí na pudová hnutí naší psychiky, která je přímo napojena na naši tělesnou schránku. Instinkty se spojují zejména s našimi primárními potřebami (jíst, pít, spát, rozmnožovat se, vyhnout se bolesti), ale pomáhají také vytvářet psychickou harmonii (získat pocit bezpečí, lásky a sebeúcty). Instinkt vychází odkudsi zdola, z našich kořenů.

Někteří lidé, jejichž myšlení je orientováno určitým směrem, mohou vnímat svou intuici jako propojení s vyššími mocnostmi, spatření sebe v pevném systému universa, postižení celistvosti a zjištění smysluplnosti a spjatosti sebe a okolí. Směřuje k něčemu vysokému, přesahujícímu nás. Tušíme v ní pohyb nahoru a shora.

Jako by obě tyto schopnosti rámovaly naši osobnost, dávaly jí jasné ohraničení a přitom prorůstaly do okolního světa.

Představme si pudovou, instinktivní podstatu člověka jako pevné základy domu, které jsou zapuštěny do sklepních prostor, je to něco, co nám dává stabilitu a bez čeho nemůžeme přežít, natož vyrůst do výšky. Intuice je pak v tomto domě něco přesahujícího, jakési fluidum, zastřešení, možná i tajemná půda, plná dobrodružství a objevování nového a na první pohled skrytého.

Pojem „šestý smysl“, tedy schopnost mimosmyslového vnímání, se vysvětluje podobně jako samotná intuice. Existují různé teorie, zda jsou tyto pojmy označením téhož, nebo zda se hovoří o jiných jevech. Zjednodušeně lze říci, že se intuice jako schopnost může projevovat právě přes šestý smysl, který nahlíží věci komplexně (bez zapojení běžně používaných pěti smyslů) v týž moment.