Miminko nechce pít? Zkuste vypozorovat, kdy se to děje

Pozorujte, kdy miminko nechce pít

Nebudeme se zabývat onemocněními či odchylkami ve vývoji, které mohou na přijímání potravy negativně působit. Pokusíme se ukázat, jaké je potravové chování zdravého kojence v prvních dvou až třech měsících života, a jak by podle toho měla maminka o své děťátko pečovat. Opíráme se při tom o naše i cizí zkušenosti a o současné odborné literární poznatky.

Pokud je vaše děťátko zdravé a přesto se vám zdá, že špatně pije a má problémy s přijímáním potravy, jsou vám určeny následující řádky. Když se seznámíte s jejich obsahem, zkuste pak bedlivě pozorovat, kdy a za jakých okolností vaše miminko nechce pít.

Třeba se vám podaří odhalit něco, co není v souladu s naším popisem potravového chování nejmenších dětí a s okolnostmi, za jakých by mělo být dítě krmeno. Budete pak lépe schopni tento „nesoulad“ odstranit, aby se přijímání potravy u vašeho potomka zlepšilo a měli jste při jeho krmení jen pocit radosti a štěstí stejně jako vaše maličké.

Chování miminka před jídlem

Nejmenší dítě signalizuje svůj zájem o krmení nejprve otáčením hlavičky, otevíráním úst a sacími pohyby. Postupně začíná být neklidné – jde o prudké, nekoordinované pohyby ruček i nožek, pak začíná plakat.

Je však dobré si připomenout, že ne každý pláč je motivován hladem. Proto není vhodné děťátko krmit vždy, jakmile začne plakat. Pláč malého dítěte má různé příčiny, které se rodiče naučí rozlišovat a záhy tak poznají, co který pláč může znamenat a jak ho tišit.

Řada maminek se nesprávně domnívá, že se děťátko nejlépe utiší kojením. Je to sice ten nejjednodušší způsob, ale nevede k vypěstování správných návyků v přijímání potravy, neboť dítě je krmeno, i když zrovna není hladové. Navíc se maminka v takových případech nenaučí svého potomka zklidňovat vhodným způsobem a pěstuje v něm postupně stále větší závislost na své osobě.

Takové děti pak vyžadují matku neustále u sebe a nejen že se nenaučí správným návykům v přijímání potravy, což může vést až k poruchám v příjmu potravy v pozdějším věku, ale může u nich docházet i k obtížím ve vytváření pravidelného rytmu spánku a bdění, který je pro zdravý vývoj dítěte důležitý.

Dospělý má tedy reagovat na známky zájmu dítěte o jídlo, ale nemá každý projev neklidu a pláč pokládat za signál hladu a za zájem o krmení.

Co se děje, když miminko jí

Se začátkem příjmu potravy nastává uklidnění, dítě leží téměř bez pohybů. Provede několik sacích pohybů, během nichž zadrží na několik vteřin dech. Potom se rytmus sání ustaluje. Dítě však nesaje nepřetržitě, sání je přerušováno krátkými přestávkami. Počet těchto přestávek a jejich trvání je nejvyšší u novorozence, v průběhu dalších týdnů jich ubývá a jsou kratší.

Při začátku příjmu potravy miminko významně zpomaluje svůj dech. Dochází k souhře mezi sáním a dýcháním – poměr mezi nimi často bývá 1 : 1, tj. na jeden sací pohyb připadá jeden dech, ale v průběhu přijímání potravy se poměr sání a dýchání může měnit. K polknutí obvykle dochází na konci sacího pohybu.

Krmení závisí i na únavě a velikosti hladu

Při pití dochází tedy u zdravého dítěte k obdivuhodné souhře mezi sáním, dýcháním a polykáním. Způsob pití se mění v závislosti na poklesu pocitu hladu, vzrůstu pocitu nasycení, stupni únavy aj. To ukazuje, že potravové chování není automatický, rigidní děj a že i nejmenší dítě je při pití schopno adaptovat se na měnící se podmínky.

Nepřekvapuje pak, že i málo intenzivní nepříznivé jevy mohou jemný a složitý mechanismus potravového chování kojence narušit.

U nejmenšího dítěte dochází se začátkem příjmu potravy k další velmi zajímavé změně v chování: novorozenec široce rozevře oči a dívá se směrem k matce, která je krmí. Miminko tak získává první zkušenosti se sociální komunikací s dospělým. Protože je to ve věku, kdy klidné bdění je velice krátké a dítě má tudíž málo příležitostí k pozorování okolí a ke komunikaci s dospělým, má tento stav pro rozvoj dítěte mimořádný význam.

Maminka by měla držet děťátko při krmení v polovzpřímené poloze tak, aby byl oční kontakt mezi ní a dítětem optimální, tj. vzdálenost mezi očima dítěte a matky by měla být asi 25 – 30 cm. Může k němu tiše hovořit, nesmí je však rozptylovat silnějšími podněty. Tak mohou být v průběhu krmení uspokojovány nejen biologické potřeby dítěte, ale i jeho potřeby sociální a vývojové.

Onemocnění jako překážka kojení

Opravdu musím přestat kojit?

Moudrá příroda to zařídila tak, že jen málo důvodů, kdy není možné kojit miminko. Mezi ty nejčastější patří některá onemocnění matky nebo miminka. Zeptali jsme se pana doktora Martina Gregory, kdy je opravdu nezbytné přestat kojit.

A jak je to po nakrmení

Po nakrmení jeví nejmenší děti známky únavy, s věkem však postupně jsou méně unavené, přibývá pohybů i komunikace s okolím. Rozhodně bychom měli děťátku po nakrmení dopřát chvíli času v rodičovské náruči s laskavým promlouváním k děťátku, abychom ještě více umocnili libé pocity spojené s příjmem potravy a s pocitem nasycení.

Nezapomeňme na odříhnutí, např. tím, že si položíme děťátka na naše rameno a hladíme jeho zádíčka a zadeček.

Vše by se mělo provádět beze spěchu, v klidném prostředí, jemnými, ale jistými pohyby a doteky, které budou miminku příjemné. Pokud však dáváme děťátko po nakrmení spát (některému dítěti může více vyhovovat režim, kdy po nakrmení bdí), neměli bychom ho chovat po nakrmení tak dlouho, než usne.

Mělo by si zvyknout usínat samo ve své postýlce. Ale to už se dotýkáme problematiky spánku, o které si povíme zase někdy jindy.

Čtěte také:

• Výhody kojení pro dítě i pro matku
• Potřebujete ke kojení klid? V porodnici ho nabídne kojící místnost
• Miminko blinká. Kdy jít k lékaři?

Doporučení

Pro přehlednost uvádíme ještě shrnutí a případná doporučení v několika bodech:

1. Potravové chování nejmenších dětí není jen vrozeným řetězcem jednoduchých reflexů, nejde o automatismus ovládaný jen pocitem hladu.
2. Přijímání potravy je složitý akt, který je podmíněn vytvořením souhry různých procesů, především souhrou sání, dýchání a polykání. Dítě je schopno měnit přijímání potravy podle svých tělesných potřeb i situačních podmínek. Tento jemný a složitý mechanismus mohou lehce narušit nepříznivé vlivy. Dospělý má proto dbát, aby přijímání potravy probíhalo v klidu a dítě mohlo během pití získat dobré zkušenosti.
3. Buďte proto ve svém přístupu k dítěti klidní a trpěliví. Stává se, že když miminko pláče, rodiče znervózní a na váš neklid mohou reagovat i nejmenší děti ještě větším pláčem, který již rozhodně ke zdárnému krmení miminka nepřispívá.
4. Nepřerušujte krmení, pokud dítě pije a naopak nenuťte dítě, aby pokračovalo v pití, pokud o jídlo ztratí zájem.
5. Po nakrmení dopřejte dítěti chvíli času s laskavým promlouváním. Sledujte, zda si dítě odříhlo.
6. Kolem 2. měsíce se postupně snažte zavádět pravidelný režim jídla, spánku a bdění. Ve dne se většinou ustálí 3 – 4 hodinový cyklus přijímání potravy, v noci – pokud dítě prospívá – bychom už od novorozeneckého věku neměli dítě ke krmení budit vůbec a měli bychom ho krmit, až se samo přihlásí.
7. Naučte se rozeznávat, kdy dítě signalizuje zájem o krmení. I když nejmenší dítě často pláčem dává najevo, že má hlad, ne každý pláč je motivován hladem, a proto není vhodné děťátko krmit vždy, jakmile začne plakat, (ne v kratších intervalech než jsou 2 – 3 hodiny po předcházejícím krmení). Dítě by jinak nezažívalo pocity hladu a neumělo se o jídlo přihlásit. Pláč by pak nebyl signálem pro rodiče, že má hlad a chce jíst.
8. Během krmení dítěte jsou uspokojovány nejen jeho tělesné potřeby, ale i potřeby sociální a vývojové. Držte dítě při pití v polovzpřímené poloze tak, aby byl umožněn optimální oční kontakt mezi vámi a vaším děťátkem. Můžete k dítěti tiše hovořit, nerozptylujte ho však silnějšími podněty.

Uvedli jsme zde některé postřehy, jak o rozvoj potravového chování nejmenších dětí pečovat. Neexistuje však doporučení, které by bylo účinné u všech dětí stejně. Každé dítě má už od narození své individuální zvláštnosti, které je třeba v péči o ně respektovat. Proto musí rodiče své děťátko znát a na jeho individuální charakteristiky brát ohled i v péči o rozvoj jeho potravového chování.