Metoda Montessori funguje i doma. A učí děti samostatnosti

Maria Montessori, první promovaná lékařka v Itálii, přišla už počátkem 20. století s výchovnou metodou, která se dodnes nepřežila. Vycházela z toho, že dítě je schopné jako houba nasávat vše kolem sebe, má chuť se učit nové věci a dokáže je zvládat přiměřeně svým psychomotorickým schopnostem. Pokud získá dostatek sebedůvěry, vede to k jeho samostatnosti, svébytnosti.

K tomu mu my, dospělí, však musíme připravit pole. Dítěti sloužíme jako model a zároveň sledujeme jeho vývoj a staráme se o to, aby dostávalo podněty odpovídající jeho stupni. Můžeme si to ukázat na běžných denních činnostech.

Vstávání

Většinou je pokažené tím, že miminko začne v postýlce křičet a dožadovat se naší pozornosti. Pokud je dítě dostatečně motoricky zdatné, dokáže se převalovat, usteleme mu na zemi na větší matraci zajištěné měkkým kobercem. Poblíž umístíme do spodní poličky košíky s hračkami tak, aby se k nim samo snadno dostalo.

Samozřejmě musíme pokoj uzpůsobit tak, aby byl pro dítě bezpečný a zároveň mu zajistil svobodu pohybu odpovídající jeho psychomotorickým schopnostem.

Snídaně

V kuchyni by měla být nějaká nízká polička, kde by zhruba dvouleté dítě našlo vše potřebné k přípravě snídaně a případně svačiny. Velmi rychle se naučí míchat pokrm, mezi druhým a třetím rokem je to oblíbená zábava.

Dokáže si nasypat snídaňové cereálie, zalít mlékem, případně si přisypat cukr do jogurtu.

Ideálně má i svůj nízký stolek a židličku a na tu vysokou ho usazujeme jen ke společnému jídlu s dospělými. Na dosah by malý jedlík měl mít i houbu, ubrousek, smetáček a hadr na podlahu, aby po sobě mohl uklidit. Samozřejmě zpočátku všechno provádí za asistence dospělého, ale brzo se to naučí.

Mytí

Ani stupínek u umyvadla nestačí těm nejmenším, aby dosáhli na kohoutek a viděli se v zrcadle. Pokud je to možné, připravíme jim vše potřebné k umytí v odpovídající výšce. Existují i plastiková dětská umyvadla na vanu i se zrcátkem a prostorem na toaletní potřeby.

A pro někoho by nemuselo být tak složité vyrobit provizorní malou koupelnovou skříňku, kde bude i zrcadlo a na níž může stát malé umyvadlo a konvička s vodou jako za starých časů.
Dítě tu bude mít i toaletní potřeby – mýdlo, ručník, žínku, kartáček, pastu.

Od dvou let se dokáže obsloužit při mytí samo, pokud mu ovšem ukážeme, jak na to. Naučíme ho také, jak po umytí vylít vodu z umyvadla do vany nebo do sprchy a otřít pocákané místo.

Přečtěte si také:

• O čem mohou děti rozhodovat?
• Potkali se u Kolína aneb O přátelství batolat
• Osobnost, nebo rozmazlenec?

Oblékání

Řídíme se pravidlem, že dítě by mělo zdolávat jen jednu překážku, a ne hned několik najednou. Pokud se má naučit oblékat samo, usnadníme mu to zpočátku tím, že mu vybereme příhodné oblečení, s nímž se mu bude dobře pracovat. Takže raději legíny než džíny s knoflíky, nahoru něco, co se nepřetahuje přes hlavu, a boty na suchý zip spíš než na tkaničky.

Připravíme oblečení v pořadí, v němž si je má dítě obléknout. Jeho jedinou starostí pak bude si je vzít na sebe. Ve dvou až třech letech to zvládne. Samozřejmě pak úměrně s jeho schopnostmi přidáváme složitější kousky oblečení a dopřáváme mu víc samostatnosti i při výběru.

Zručnost

Dítě mezi 1. a 3. rokem s chutí imituje dospělé. A taky každou hru bere vážně, takže mu jednu přichystáme.

Podle metody Montessori je dobré věci nesměšovat, a tak připravíme několik stanovišť s tácy, na nichž bude vše potřebné. Na jednom k omývání, na druhém ke krájení, dále k mazání, zapínání knoflíků, zavazování tkaniček atd. Dospělý pak předvede, jak se co dělá, a nechá na dítěti, aby si samo vybralo, čemu se chce věnovat, co ho zaujalo.

Jídlo

Svou zručnost může dítě uplatnit tak, že nám pomáhá při přípravě jídel. Podle věku a šikovnosti může mýt zeleninu, loupat ji, krájet, sypat do hrnce nebo do mísy, ochucovat. I dvouleté dítě to už zvládne.

Senzorická zkušenost, tedy seznamování se s vůněmi, chutěmi, konzistencí, je pro dítě cenná, rozvíjí jeho smysly, podporuje zvídavost. U stolu si pak dítě nandává jídlo samo, naučí se odhadnout porci, kterou je schopné sníst.

Odpočinek po obědě

„Metoda Montessori dopřává dítěti svobodu, ale v předem určených mezích,“ říká Sylvie d´Esclaibes, francouzská expertka na tuto metodu.

V tomto případě to znamená, že rodič oznámí, že je čas na odpočinek po obědě. Rozhodně dítě nenutí ke spánku, ono to ani nejde, ale mělo by tento čas trávit v klidu na svém lůžku, s knihou, plyšákem nebo dudlíkem. Ten mu nebereme a necháme na něm, aby se ho zbavilo, až se bude cítit na to náležitě dospělé. V tom ho podpoříme, pochválíme.

Procházka

Podle této metody se má s dítětem jít ven za každého počasí, protože každá taková procházka je neopakovatelným zážitkem.

Když dítě už umí chodit, nebereme kočárek, ale jen nosítko, pokud by bylo unavené. Ale spíš vybereme přiměřenou trasu. Necháme dítě kráčet ve vlastním rytmu, zastavit se, kdy chce, sebrat kamínek nebo si prohlédnout nějakou rostlinu.

Hraní si

Dítěti brzo už nestačí vlastní pokoj, rádo se pohybuje ve světě dospělých. A tak mu dovolíme a pomůžeme přenést malý kobereček do obýváku a taky hračky, které si vybere. Po hraní si zase všechno uklidí.

Koupel

Při koupeli by malé dítě nemělo být samotné, ale když už sedí jistě, necháme ho ve vaně se umýt. Šampon mu raději přelijeme do malé, cestovní lahvičky. Dospělý zkontroluje teplotu vody a pak ukáže dítěti, jak se umýt. Ve dvou až třech letech už to zvládne samo.

Spánek

Večerní ukládání k spánku by mělo být rituálem. Jakmile je dítě na lůžku, může si prohlížet knížku nebo si tam pohrát s hračkou podle svého výběru. Usne, až bude chtít.

„Děti, které se večer bojí usínat samy, nedokážou se odloučit od dospělých, jsou ty, které jsou na nich hodně závislé,“ říká Sylvie d´Esclaibes. Metoda Montessori by měla pomoc něco takového odbourat.