Jak vést dítě k samostatnosti

Také se vaše batole dostalo do stadia, že si chce spoustu věcí vyzkoušet samo? Jeho „já sám“ nebo „já sama“ je u vás na denním pořádku? Věřte, že je to zcela přirozené. Dítě si začíná uvědomovat svoji osobnost, svoje „já“. Pro rodiče to znamená jediné: obrnit se trpělivostí a své dítě na jeho cestě k samostatnosti všemožně podporovat. Úplně snadný úkol to není…

Zdroj: archiv redakce

Rodiče s tímto obdobím velice často docela válčí, protože mají pocit, že jejich dítě je ještě hodně malé. Myslí si, že některé věci nezvládne nebo že si může při určité činnosti ublížit, případně něco rozbít. Opak je pravda. Dítě v batolecím věku je už docela šikovné. Chce to jen dát mu prostor, aby si mohlo věci vyzkoušet. A ne ho hned zrazovat stylem: „Na to jsi ještě malý, to nezvládneš.“

Samostatnost dítěte se nejlépe rozvíjí při nejběžnějších denních činnostech:

Oblékání

Ve věku dvou až tří let můžeme začít se samostatností nejjednodušším způsobem: Dovolíme malému klukovi nebo malé holčičce, ať si vybere, co si chce ten den obléci – dáme mu/jí například volbu ze dvou tří triček. Když si ho vybere, zeptáme se: „A co by sis k tomu vzal/vzala?“ Dítě si třeba vybere proužkované modrozelené triko a k tomu puntíkaté červenobílé kalhoty. Maminka mu neřekne: „To si neber!“ Pronese naopak: „Líbí se ti to? Já myslím, že k tomu tričku by se lépe hodily ty modré kalhoty, co ty na to?“ A když si bude chtít nechat proužky k puntíkům, necháme ho. Z toho se nestřílí…

Při výchově dítěte bychom si měli uvědomovat, co je důležité. Je důležité, aby udělalo chybu a mohlo si ji opravit.

Výchova k samostatnosti – nebo výchova dítěte vůbec – znamená, že bychom odmalinka (od momentu, kdy se narodí) měli dítěti dávat příklady. Když budu mít 2,5letou princeznu a budu se oblékat, řeknu: „Vidíš, k téhle zelené sukni se mi hezky hodí tato modrozelená halenka. Kdyby sis vybrala tuhle halenku, hodila by se k ní tvá růžová sukýnka.“ Stejně tak můžeme malému klukovi – když se tatínek obléká – říct: „Vidíš, jak se tatínkovi hezky hodí ta modrá košile ke kalhotám? Zkus si něco podobného vybrat pro sebe.“

Mějte na paměti, že oblékání je úplně ten nejjednodušší způsob, jak dětem ukázat, že mají možnost sebeprosazení.

Jídlo

To už je trochu těžší, ale dá se to udělat třeba při snídani. Dáme batoleti možnost zvolit si, co chce k jídlu: „Chceš chleba se sýrem, nebo chleba s marmeládou?“ A když dítě bude chtít mermomocí chléb s paštikou, kterou nemáme, a rozmrzele odejde od stolu, necháme ho.

Hygiena

Před večerním koupáním maminka řekne: „Honzíku, já ti teď napustím vanu a ty mi ukážeš, jak se umíš hezky namydlit.“ Ne, že rychle namydlí dítě sama. „Dobře, umýt vlásky ti ještě moc nejde, umyju ti je sama.“

Stejně tak se dítě může utřít ručníkem, tatínek nebo maminka mu třeba jen pomůžou s utíráním zádíček. Holčičky bychom měli co nejdříve podporovat v tom, aby se jako „velké holky“ po vyčurání samostatně utřely toaletním papírem.

Uklízení

Batole si samozřejmě může samo uklízet hračky nebo třeba chystat příbory na stůl. Klidně můžeme dát dětem škrabku, aby zkusily oškrábat brambory – i když to nebude dokonalé, dítě něco dokázalo samo udělat. O výsledek nám v tomto případě přece nejde… Důležitá je dovednost a samostatnost, kterou dítě projevilo.

Jakmile dítě kolem dvou let věku začíná „pobírat rozum“, měli bychom ho co nejvíc zapojovat do činností. A během nich si s ním neustále povídat. Že bude škrábat bramboru půl hodiny? Nevadí. Hlavně by rodiče neměli říkat: „Na to jsi ještě malý“. Měli by činnost, kterou chce dítě dělat, přizpůsobit jeho možnostem. Když dítě ještě nezvládne brambory oškrábat, může je omýt ve vodě. Hlavně ho předem od práce neodrazujte!

Čtěte také:

Co je při osamostatňování dítěte důležité?

Pochvala

Dítě, které si uvědomuje svoji osobnost, je potřeba chválit – ve všech případech, kdy se projeví jeho samostatnost: za to, že půjde na nočník, hezky se oblékne, případně naobědvá… Anebo že hezky poskládá hračky: „Ty jsi krásně uklidil hračky, to umí jenom velcí kluci.“ Dítě půjde plavat do bazénu, zodpovědně si natáhne rukávky a rodiče mu řeknou: „No vida, ty jsi ale šikovný, ty si pamatuješ, že máš mít do bazénu rukávky.“

Možnost volby

Co se samostatnosti týče, pro rodiče je hodně náročné nacházet možnosti voleb pro dítě. Daleko snazší je přece dávat příkazy a zákazy… Přitom nabízet dítěti volby může být pro nás dospělé příjemnější a zajímavější než mu něco zakazovat. Pokud už dítěti řekneme, že se něco nedělá, tak je vždy důležité mu vysvětlit proč: „Tohle se nedělá, protože…“ Trénink samostatnosti totiž znamená i rozvoj myšlení dítěte.

Čas

U cesty k samostatnosti je problém v tom, že rodičům se do toho nechce. Zabere to totiž spoustu času. Je přece daleko jednodušší Mařenku obléknout, když jdeme na vycházku, než jí dát prostor, aby se o to pokusila sama. A zase: Mařenka se bude loudat, maminka na ni začne pochopitelně tlačit, ale nezačne se zlobit. Řekne jí: „Tak dobře, když jsi malá holčička, tak já ti pomůžu. Já jsem měla pocit, že už jsi velká holka.“ Pokud dítě úkol ještě nezvládá, rodiče by mu měli pomoci, ale neměli by dělat úkol za něj.

Bez mámy

Děti do jednoho roku věku by měly být bez mámy jeden den, maximálně dva. Po roce už je dobré „bezmámové“ intervaly prodlužovat, to znamená ponechat třeba tři dny v péči u babičky nebo u tety. Cizí lidé ukazují dětem návyky a věci, které se praktikují v jiných rodinách.

Pro dvouleté (a starší) prťavce jsou skvělá například mateřská centra, protože tady si mohou zvykat na kolektiv i na to, že jsou chvíli bez maminky. Dochází k rozvoji „citové“ samostatnosti. Před nástupem do školky je určitě dobré, aby si děti prošly určitou dobou nácviku času tráveného bez svých blízkých lidí. A myslete na to, že každé dítě je jiné, takže na to potřebuje i jiný čas. Čím víc však bude uvyklé samostatnosti z domova, tím bude adaptace na školku snazší.