Deset způsobů, jak se zbavit dudlíku

1. Dodejte mu špatnou chuť
Stejně jako při odnaučování kousání nehtů může při odnaučování od dudlíku pomoct to, že se natře něčím nedobrým, co dítěti nechutná.

2. Darujte ho nebo „prodejte“
Pokud myslíte, že dítě tento postup pochopí, pak darování nebo vyhandlování dudlíku za něco jiného, po čem dítě touží, může být ten správný trik, který závislost na dudlíku pomůže ukončit.

3. Udělejte studený čumák
Vy jste rodič a tudíž vy máte tu moc dudlík dítěti náhle jednou provždy odebrat – alespoň teoreticky. Pokud si myslíte, že nejlepší pro vaše dítě i vaše duševní zdraví je zkrátka jednoho dne říci pevné „Ne“, máte na to plné právo.

4. Odebírejte ho postupně
Postupné a citlivé odstavování od dudlíku budou asi všichni zúčastnění snášet nejlépe. První úspěšný krok je omezit užívání dudlíku jen na určité časové úseky (večerní usínání…) nebo místo (postel…).

5. Čím dřív, tím líp
Miminka i malé děti mají své mocné prostředky, jak protestovat proti ukončení milovaného návyku, jakým je například právě dudlík. Ale když zvyk ukončíte dřív, než se dítě naučí slovně projevovat svou nevoli nebo s vámi bude vyjednávat, ušetříte si dost času a energie, bude to pro vás i vaše dítě lehčí.

6. Poškoďte ho
Mnoha rodičům se osvědčilo dudlík nějak poškodit, aby se pak sám doničil a přestal být dítěti v puse příjemný. Někdo ho propíchne a čeká, až se roztrhne, někdo ho rovnou natrhne až k držátku. Bezpečnostní poznámka: jestliže to zkusíte, dejte pozor, abyste dudlík nepoškodili tak, že by se z něho uvolňovaly malé částečky, které by dítěti mohly zaskočit, nebo by se začalo dusit.

Čtěte také:

• Dudlík: klady a zápory
• Dudlík a vývoj řeči
• Vývoj řeči v prvním roce a role rodičů

7. Věnujte ho Dudlíkové víle
Dudlíková víla je malinká, ale mocná a je to nejbližší příbuzná Zubní víly. Tahle kouzelná postavička může vašemu dítěti pomoci přejít ze života s dudlíkem ke svobodnému životu bez dudlíku. „Když byly mému bráškovi dva roky, řekli jsme mu, že Dudlíková víla potřebuje jeho dudlík pro miminka, která žádný nemají. Zabralo to úžasně – ta představa se mu moc líbila.“ – L.

„Mojí dceři bylo 3 a půl roku, když jsme s ní sehráli hru, díky níž se vzdala dudlíku bez jediné slzičky. Dali jsme všechny její dudlíky do pytlíku a řekli jsme jí, že jí za něj Dudlíková víla přinese nějakou hračku podle jejího přání. Na to jsme ji připravovali několik měsíců a vysvětlili jsme jí, že dudlíky jsou pro miminka a ne pro velké holčičky.

K našemu údivu pytlík s dudlíky sama vystrčila před vchodové dveře. Ráno tam místo sáčku byla krásná hračka, kterou si předem sama vybrala. O dudlíku se už nikdy nezmínila.“ – A.

8. „Ztraťte ho“
Až budete příště zase zuřivě hledat ztracený dudlík, zastavte se. Když se ztratil, je ztracený. Nebo ho můžete ztratit schválně. Obě možnosti jsou pro zoufalé rodiče skvělým řešením.

9. Čtěte si o něm
Vyprávění a čtení příběhů je zároveň skvělý čas na muckání a povzbuzování dětské lásky ke čtení a knížkám. Prostřednictvím knížek můžete dítě „navádět“ k chování, které byste u něj rádi viděli. Pomůže mu také učit se novým věcem, zvládat změny a různé přechody – jako například konec s dudlíkem.

10. Nechte to na přírodě

Zakázat dudlík je někdy potřeba i ze zdravotních důvodů:

•  Děti, které nedudlají, mají méně problémů s ušními infekcemi.
• Jestliže to vypadá, že bude mít vaše dítě nějaké problémy s výslovností, může je dudlík ještě zhoršit.
• Dlouhodobé a urputné dudlání může způsobit problémy se zuby a ústní dutinou.
• Někteří rodiče si naopak myslí, že je lepší se do ničeho moc neplést a nechat na dítěti, až se dudlíku vzdá samo.
• Někdy může mít dítě silnou potřebu se utěšovat, takže když mu odeberete dudlík, najde si rychle náhradu: bude si cucat palec, tahat s sebou deku a cucat ji nebo si najde jiného „miláčka“, kterého bude ožužlávat.