Jak přežít dětské PROČ?
Asi všichni to známe. PROČ? Nejděsivější dětské slovo, které slýcháme někdy i dvěstěsedmdesáttřikrát za den. „Jak na to?“ Náš návod je rozdělen do několika kapitol, které lze použít v krizových situacích jako záchranu.
Zdroj: archiv redakce
Kapitola první – identifikace
Význam onoho proč se může měnit. Většinou se vyskytuje v různých odstínech mezi dvěma krajnostmi. Od takříkajíc kontaktního, až po skutečně vyzvídající a odpověď hledající proč. A aby to bylo ještě složitější, věk na to skoro žádný vliv nemá.
Malé děti velmi brzy objeví magickou moc otázky. Když se nad tím zamyslíte, zjistíte, že otázka slouží vždy k navázání kontaktu, což ti prckové záhy objeví. A zneužijí.
Zeptat se znamená získat pozornost. To pak ústí v to, že se ono proklaté „proč“ cyklí a není z něj úniku (nezoufejte, návod na přežití přijde). Je však potřeba říci, že některá proč nejsou kontaktní, ale skutečně zvídavá – tedy chtějí slyšet odpověď.
S identifikací se to tedy má tak: pokud je proč cyklické, tedy po odpovědi nenásleduje osvobozující aha, ale další proč, pak capartík nechce znát odpovědi, ale popovídat si, zahnat nudu.
Vzorové dialogy následují.
Nejprve skutečně zvídavé proč:
Ditě: Táto, proč jdeš do práce?
Otec: Abychom měli peníze.
Dítě: A proč peníze?
Otec: Za ty si můžeme koupit jídlo a vůbec
Dítě: Buřtíky?
Otec: Ano
Dítě: A koupíš je?
Otec: Ano
Dítě: Tak přijď brzo, táto ano?
Otec spokojeně odchází, dítko jest uspokojeno. Příště již nezazní proč, nýbrž „Jdeš do práce pro buřtíky?“ Nebo něco podobného. Pokud se otázka s proč opakuje, můžete se odvolat na dříve získanou znalost – sami se zeptejte proč.
Pokud to původně bylo vyzvídající proč, dostanete adekvátní odpověď. Následuje dialog druhý s příkladem kontaktního proč.
Osoby a obsazení jsou stejné, proto je zkrátím na O (otec) a D (dítě).
D: Táto proč je zima?
O: Protože slunce málo svítí, je prosinec, a tak je zima.
D: A proč málo svítí?
O: Protože jsme dál od sluníčka než v létě.
D: A proč jsme dál?
O: Protože je Země v ose nakloněna asi o 20 stupňů od kolmice a její rotace způsobí, že se čas od času ocitneme dál od sluníčka a někdy zase blíž. Říká se tomu precese zemské osy.
D: A proč precese?
O: No… to je myslím z latiny ne? Asi určitě a bude to znamenat náklon.
D: A proč náklon?
O: No tak se to říká, je to příbuzné se slovy sklon, úklon, klonit, znamená to, že je něco takhle (předvádí tělem náklon).
D: A proč takhle? (předvádí parodii otce)…
Nuže spusťme milosrdnou oponu nad touto srdce drásající scénou. Koneckonců to všichni dobře známe. Jen podotýkám, že jde o autentický přepis rozhovoru, který ve finále trval tři čtvrtě hodiny. Ubohý rodič se dosud vzpamatovává v nejmenovaném soukromém sanatoriu.
Kapitola druhá aneb porozumění
Na úvod druhé kapitoly se sluší poznamenat, že mezi identifikací a porozuměním je úzká vazba. Pokud správně identifikujeme druh „proč“, můžeme snadno porozumět, co po nás ratolest žádá. A zařídit podle toho i naši reakci – viz kapitola třetí. Dovolte zde malou odbočku.
Porozumění toho, co po nás potomek chce, je vůbec klíčový prvek ve výchově. Jen málokdy se lze v řeči našich následovníků dobrat rychle k podstatě věci – zkuste si to. Až se vaše děcko rozpláče, zjistěte proč. Uvidíte, jak nesnadný je to úkol.
U proč je situace v zásadě stejná. Tříleté dítě totiž nerozumí věcem stejně jako dospělý. Předcházející dialog je toho dobrým příkladem. Otec totiž poněkud opominul, že pracuje s pojmy, kterým krev jeho krve nejspíše nerozumí. Tedy ne že by to zabránilo dalším otázkám. Porozumění však nepřijde bez znalosti kontextu.
Snažte se vždy vycházet z toho, kde se nacházíte a co se právě děje – je nepravděpodobné, že se po dvou hodinách sezení v autě začne dítě vyptávat vyzvídavým proč. Je mnohem pravděpodobnější, že se nudí a chce upoutat vaši pozornost. A naopak, potká-li se s něčím novým, pak bude jeho proč nejspíše cíleno na získání nových informací.
Čtěte také:
Kapitola třetí aneb strategie zvládání
Nuže máme identifikováno, porozuměli jsme a všichni napjatě čekáme, co s tím dál? Odpověď je překvapivě snadná. Jde-li o první, tedy vyzvídací typ proč, situace se vyřeší sama. Právě pro ni byl totiž vymyšlen google a wikipedie.
V případě druhého typu proč, tedy opakujícího se, máte několik možností. Nejprve se rozhodněte, zda máte volnou hodinku či nikoliv. Pokud ano, pak si s dítětem tu hru zahrajte, je to koneckonců docela zábava, autor těchto řádek má osobní rekord hodinu.
Je zajímavé, co všechno dokážete vysvětlit a co si vlastně všechno pamatujete ze školních škamen (a táto co jsou to ty kamna? Ne kamna, škamna, jako lavice. A co je lavice?…) Přičemž je jedno, jak to vysvětlujete. Ten malý had se nezajímá o odpovědi, ale o povídání, takže používat slova jako android, betamax, civilizace, deflace, institucionalizace, kontext, marginalizace, oxymoron, precese, praxe… je povoleno. Zkrátka není důležité, aby potomek rozuměl, ale aby měl pocit, že si s ním povídáte.
Vyrazte do protiútoku
Další možností je věnovat mu pozornost jinak, převést proč ve vtip, nebo ve hru jiného charakteru než otázka – odpověď.
Případně lze vyptávání úplně zarazit. To bych však doporučil jen ve velmi výjimečných případech. Jednak proto, že je dobré dávat dětem najevo, že o ně máme zájem, jednak proto, že je zdravé podporovat v dětech zvědavost. Ta je matkou všeho vědění, jak praví klasik.
Pokud se však rozhodnete vyptávání zarazit, máte též několik možností. Zatím nejosvědčenější způsob, který autor zná, je protiútok stejnou zbraní – svým vlastním proč.
Děti nevědí a vzdají to brzo, mnohem dřív, než když odpovídáte. Druhou možností je obrátit se k dítěti, podívat se na něj a vysvětlit mu, proč si s ním teď nemůžete povídat. Nekřičte, to skoro nikdy nefunguje.
Rada na závěr:
Odpovídejte. Je to zábava. Pokud se na to tak budete koukat. Hodně štěstí a trpělivosti.
