Dudlík: klady a zápory
Dudlík je náhražkou, která sice dítě utiší, ale v prvních týdnech života může značně zkomplikovat kojení. Omezujeme-li přikládání dítěte k prsu a podáváme mu dudlík-šidítko nebo dudlík na kojenecké lahvi, narušujeme tak uspokojování jeho přirozeného pudu sát.
Zdroj: archiv redakce
Tajné dudlíky
Navíc může zhoršit potíže při přisávání se dítěte k prsu. Ačkoli je známo, že dudlík v prvních týdnech kazí techniku sání, přesto ho matky na porodnici často vyžadují, anebo ho tajně vytahují ze svých zásob.
Přitom utišit novorozence jde i jinak – častějším přiložením k prsu, chováním, konejšením. Není to vždy jednoduché. Také je ale pravda, že dítě, které je bez problémů kojeno, dudlík nevyžaduje, dokonce aktivně odmítá.
Špatný pán
V přírodě u savců nemá dudlík obdoby. Pokud má maminka pocit, že se stejně bez dudlíku neobejde, měla by ho v prvních dvou měsících podávat na co nejkratší dobu. V pozdějším věku se stává dobrým sluhou, ale špatným pánem.
Dítě utiší, pomáhá při uspávání, ale s přibývajícími měsíci se stává nepostradatelným až do té míry, že odvykání dudlíku je problém.
Dlouhodobé dudlání u batolat může nepříznivě ovlivnit vývoj zoubků, tvrdého a měkkého patra. I když lze zakoupit bezpochyby kvalitní dudlíky ortodonticky tvarované, z měkkého materiálu, který by se měl přizpůsobit tvaru dětského patra, bránit deformaci čelistí a zubů, mnohahodinové dudlání nepřinese dítěti nic dobrého. Kůže kolem úst pod okraji dudlíku zavlhlá od slin je dlouhodobě drážděna a výsledkem bývá vyrážka, někdy i s přítomností kvasinky.
