Hnědá jako…

MIMI LIVE! MAX Hurááá, je tu jaro! Sice jsem tedy ráno ještě musela škrábat námrazu na autě, ale už mi k tomu svítilo sluníčko a vypadá to, že odpoledne bude parádně. Já jsem sice v práci, ale děti mají prázdniny, tak si to hezké počasí užijí.

Pro školky v Belgii platí klasické školní prázdniny (dva měsíce v létě mi dělají trošku vrásky na čele). Připadá mi, že belgické děti jsou doma mnohem více než ty české. Velikonoční prázdniny jsou dva týdny. Proto přiletěla moje mamka a první týden po velikonocích hlídá kluky, druhý týden strávíme všichni v Čechách. Tak doufám, že nepojedu do sněhu!

Velikonoce jsme tentokrát pojali belgicky… žádná pomlázka (až budou kluci starší, určitě je jednou vyšlu na pomlázku k babi a dědovi do Čech), ale tradičně plno čokolády. Výborné čokolády. Rodiče dětí většinou schovají všude po domě a zahradě čokoládová vajíčka a děti je pak hledají.

Vzhledem k tomu, že jsme o víkendu káceli na zahradě pár stromů, nebyla zahrada zrovna terén k hledání vajíček. Místo toho jsme vzali Tobyho do kina. V pondělí ráno (bylo to poprvé, co jsem byla v kině v deset dopoledne) byl Toby vůbec poprvé v kině. Trošku jsem se bála, jestli vydrží celý film, ale na druhou stranu, kdyby ne, tak prostě nedokoukáme a odejdeme dříve. Měli jsme naplánovaný film s ovečkou Shaun, ale ten ještě nehráli. Vzali jsme zavděk příběhem o medvídku Paddingtonovi… a byl to hezký film jak pro děti, tak pro dospělé. V kině nás bylo jen pár (pár bláznivých rodičů, co tahají své děti ráno do kina), Toby spořádal kelímek popcornu a opravdu sledoval děj filmu. Až mi z toho málem vyskočily slzy. Mě fakt dojme cokoliv! I to, že se mému dítěti líbí v kině. Předtím, než začalo kino, mohly děti v sále hledat čokoládová vajíčka. Toby ještě nebyl tak rychlý jako starší děti, takže zase tolik čokolády neposbíral, ale i tak za mnou přišel a strkal mi jedno čokoládové vajíčko, že „tohle“ je pro Maxíka.

V pondělí dopoledne jsme ještě vyrazili s klukama a mamkou na procházku do lesa. Na zemi ležely pokácené stromy, Toby přes ně skákal, schovával se za ně, hledal klacky a kameny… když jsme dorazili domů, měl krásně červené tváře z pobytu na čerstvém vzduchu. A také kapsy plné nasbíraných kamínků. Tak to má být, tak si představuji jaro.

Čtěte také:

Naše zahrada už také vypadá trošku víc jarně a hlavně – připravili jsme místo na trampolínu. Tu objednáme po návratu z Čech. Toby nás skoro každý den vysílá koupit trampolínu.

Náš Maxík se teď naučil lézt na pohovku a na křeslo. Vítězně tam pak stojí a poskakuje. Zatím jsem pokaždé doběhla a stačila ho zachytit. Je to prostě divoch. Naštěstí je Toby tak trochu bonzáček a vždycky mi tyto Maxovy eskapády nahlásí. Sám se ho snaží vychovávat a mává před ním rukou se vztyčeným ukazováčkem opakujíc: „ Tytyty, to se nesmí!“ Max si z „tytyty“ nic moc nedělá, začne kroutit hlavičkou a u toho se směje. Zakázané ovoce chutná nejlépe.

NAPIŠTE GÁBINĚ DO DISKUZE

Před školními prázdninami jsme dostali ze školky poslední e-mail s fotkami. Každý pátek na tenhle e-mail netrpělivě čekám a těším se, až uvidím fotky ze třídy. Už pár měsíců pozoruji, že na každé fotce, kde je Toby, je také Annelore. Malá černoška s hlavou plnou copánků (Toby to komentuje slovy, že Annelore, má velké vlasy!). Učitelka nám říkala, že ti dva jsou nerozluční. Od rána do odpoledne jsou spolu. Že by první láska?

Nedávno mě Toby opravdu pobavil. Když si vybíral boty… chtěl samozřejmě ty jeho s autem, které svítí. Ale protože už jsou pořádně okopané, snažila jsem se ho přesvědčit, že ty hnědé kožené jsou lepší. Toby teď rád hádá barvy a taky je přirovnává. Třeba modrá je jako mašinka Tomáš. Zelená je jako tráva, žlutá jako sluníčko. A najednou mu svitlo v očích… ty hnědé kožené si rád vezme, protože jsou jako Annelore! Musela jsme se smát, vlastně má pravdu. Zatímco my dospěláci se urputně snažíme nesoustředit se na barvu pleti, pro děti je to naprosto přirozené.

Mějte se krásně a příště zase na napsanou.