Co dokáže pohádka

Při poslechu pohádky prožívají děti s jejími hrdiny všechna dobrodružství, pocity, hlubokou úzkost při překonávání nebezpečí i radost ze zdolání překážky. Ve světě fantazie si vyzkoušejí odvahu, vytrvalost, věrnost a lásku k dobru, tedy vše, co budou později potřebovat.

Tyto intenzivní a hluboké prožitky naplňují duševní potřeby dítěte a pomáhají rozvíjet jeho osobnost. Děti, které tuto příležitost nemají, mohou v budoucnu nahrazovat tyto chybějící „články“ fantazie jinými, často zcela nevhodnými prostředky, jako jsou drogy nebo jiné adrenalinové prožitky.

Pohádky čtěme

Je důležité, kdo dítěti kontakt s pohádkovým příběhem zprostředkuje. Pohádka v podání nejbližších lidí se nevyrovná profesionálnímu přednesu z CD přehrávače nebo magnetofonu, ale ten nikdy nemůže mít pravý emocionální náboj, který do ní vložíme my, když při čtení nebo vyprávění společně prožíváme její obsah. Při čtení můžeme dělat v textu významové pauzy, to když chceme na nějakou okolnost více upozornit, nebo můžeme přednes přerušit, to když dítě textu nerozumí a my mu ho musíme vysvětlit.

Pohádky vybíráme podle toho, jak je naše dítě staré, jak dlouho dokáže se zájmem poslouchat, jestli se dítěti líbí. Pro malé děti nejsou vhodné příběhy na pokračování, je nutné, aby konec dítě zažilo před usnutím. Čteme-li dítěti před spaním, vybereme takový příběh, abychom dítě nevyděsili a z pohádky se nestala noční můra.

Dobro a zlo

Jednoznačně dáváme přednost klasickým pohádkám před těmi moderními. Někteří dnešní autoři totiž podle potřeby mění zažité obrazy původních postav. Zlo ztrácí na své síle, protože čarodějnice pracuje v cukrárně, drak se stane vegetariánem, symbol moudrosti Děd Vševěd přijde o zlaté vlasy a nosí paruku, princezna se osvobodí ze zajetí sama a princ, představitel odvahy, se věnuje filatelii. Charaktery postav se tím zásadně změní, je jim odebrána jejich mystika. Tvůrci tak deformují základní hodnoty, které jsou důležité pro vnímání morálních kvalit.

Síly vyjádřené v pohádkových obrazech jsou totiž v různé míře v každém člověku. Když se takto zamění, dítěti ztrácí orientaci mezi dobrem a zlem, moudrostí a nevědomostí, odvahou a zbabělostí. Ale pro svůj zdravý psychický vývoj potřebuje, aby byly tyto rozdíly jasné, aby poznalo, co je poctivost, odvaha, statečnost, obětavost, laskavost, moudrost, ale i lstivost, zbabělost, lenost, nepoctivost, vypočítavost či hloupost. Dítě pak nepoznává, co je správné a co ne, výsledkem jsou problémy s chováním, dítě nemá koho „následovat“.

První pohádka

Dítě je schopné vnímat krátké pohádky už kolem druhého roku. Vybíráme texty jednodušší a protože každé dítě má rádo opakování, dopřejme mu jednu pohádku třeba i vícekrát, než přijdeme s nějakou novou. Ideální je vyprávět pohádky z hlavy, jednoduchá dějová linie prvních pohádek nás svou stavbou nezaskočí a pohádku můžeme dle potřeby třeba zkrátit. Výhodou je, že ne vždy zdařilé ilustrace v knížce představivost dítěte neovlivní a konkrétní podobu postav si může vytvářet podle vlastní fantazie.

Čtěte také:

• Chcete sebevědomé a šikovné dítě? Čtěte mu!
• Říkanky a básničky jsou nenahraditelné
• Jak zapojit ty správné svaly u miminek?

Vhodných pohádek pro malé děti je mnoho, k těm nejznámějším patří: O boudě budce, O Červené Karkulce, O Budulínkovi, O Smolíčkovi pacholíčkovi, Perníková chaloupka, Hrnečku, vař!, O neposlušných kůzlátkách , O poslušných kůzlátkách, O třech prasátkách, O Koblížkovi, O řepě, O Palečkovi, Zvířátka a loupežníci nebo O kohoutkovi a slepičce.

Neochuzujme se

Někteří rodiče si pohádky vymýšlejí sami, ať už s klasickými postavami (drak, princezna, princ, ježibaba) nebo realističtějšími (chytrý Pepík, upovídaná Anička). Mohou tak dítěti sdělit přiměřenou a pochopitelnou formou konkrétní postoje a představy jeho vychovatelů, způsob, jak se vyrovnat s nesnázemi či překážkami.

Doba, po kterou dítě bude s nadšením naše vyprávění poslouchat, je relativně krátká, trvá asi jen do devíti let. Nenechme se o tyto chvíle ochudit a neochuzujme o ně ani naše dítě. Dopřávejme jeho duši pohádkové obrazy, vždyť jsou pro ně nenahraditelnou duševní potravou. Navíc tento večerní rituál, usnadní dítěti přejít z činorodého a aktivitami naplněného dne do času spánku, odpočinku a čerpání sil do nového dne. Kdo jiný by tak měl činit, než my, rodiče.