Umíme mluvit s vlastním dítětem?

Zrádná civilizace

V takovém prostředí přivedeme na svět dítě a snažíme se je vychovávat. Již v raném věku ho seznámíme s televizí, s mobilním telefonem, počítačem a dalšími „vymoženostmi“ naší doby. Ale ono přišlo na svět se stejnou genetickou výbavou jako naše babičky, prababičky…

Mozek malého dítěte na takovou zátěž není připraven, a tak má dítě problémy s chováním, s koncentrací pozornosti, sebevnímáním, s mluvením, s kapacitou a kvalitou paměti. Kvalita řeči ustupuje do pozadí, vždyť komunikace s počítačem je tak jednoduchá!

Povídejme si

Zkusme si uvědomit, kolik času denně trávíme s dítětem a povídáme si s ním. Troufám si tvrdit, že to je žalostně krátká doba na to, aby si dítě osvojilo potřebnou komunikační kompetenci. Jediná cesta je poskytnout dítěti dostatek příležitosti k mluvení a náš kvalitní mluvní vzor.

Napodobování a vzor jsou dva hlavní způsoby, jak si dítě vytváří vztah ke svému okolí. Dítě všechno napodobuje a to hlavně do sedmi let. Vše, co se odehrává v jeho okolí, co může dítě vnímat svými smysly, co může z fyzického prostoru zapůsobit na jeho duševní síly, to ho ovlivňuje. K tomu patří také morální nebo nemorální chování, moudrost či hloupost dospělých.

Dítě vedeme a vychováváme tím, co sami děláme, tím, co pociťujeme a co si myslíme. Dítě, které má ve svém okolí vhodné vzory, si prostě osvojí vše, co pro svůj další život potřebuje.

Napodobování

Stejně tak i řeč a učení se řeči si dítě osvojuje napodobováním toho, co spontánně vnímá ve svém okolí. Až do svých sedmi let nepřetržitě imituje okolí. Dítě je aktivní a inteligentní bytost. Pilně se snaží porozumět všemu, co se kolem odehrává, včlenit se do svého okolí. Potřebuje však k tomu čas, protože se tento proces netýká jen duševního života, jde ruku v ruce s celkovým vývojem organismu.

Rodiče a vychovatelé dítěte nesou plnou zodpovědnost za vývoj dítěte včetně jeho vývoje řeči. Prvopočátky komunikace jsou nastaveny již v období těhotenství matky.

Ještě nenarozené dítě reaguje na pohodu, ale i nervozitu matky, na zvuky a hluky z okolí, „spolupracuje“ při porodu, atd. Již od prvního kontaktu spolu matka a dítě komunikují. Jsou to kontakty verbální a nonverbální (řečové a neřečové). Matka se dítěte dotýká, hladí ho a chová, mluví na něj, kojí ho, zpívá mu, houpá ho…

Čtěte také:

• Výchova nemá být dřina
• Kdy a jak začít číst dětem?
• Chcete sebevědomé a šikovné dítě? Čtěte mu!

Zpětná vazba

Nemluvně má v počátcích své existence škálu spojení se světem velmi omezenou. Jak roste a navazuje s okolím kontakty (úsměv, broukání, ale i pláč), rodiče se naučí rozlišovat jemné nuance této „řeči“. Reagováním na tyto projevy vzniká zpětná vazba (ať dítěte či rodiče), opakuje se „akce x reakce“, komunikace se rozvíjí. Nikde jinde než v prostředí rodiny, mezi blízkými se to nestane a dítě k tomu nutně potřebuje láskyplnou atmosféru.

Samo dítě ještě nepoužívá artikulovanou řeč, ale velmi brzy naší řeči rozumí a je schopno na ni reagovat.

Opakováním klíčových slov v konkrétních situacích může vnímat své okolí, zjišťovat naši libost či nelibost s jeho reakcemi, podléhá našemu vzoru. Ve výchově není dobré potlačovat špatné vlastnosti, ale je mnohem vhodnější dát dítěti dostatek příležitostí, aby je mohlo v kontaktu s okolím změnit.

Zkušenosti

Totéž platí při rozvíjení řeči dítěte. V první řadě to ovšem vyžaduje správný mluvní vzor a sebevýchovu u dospělých. Výchova napodobováním má úspěch jen tenkrát, když má dítě vzor v člověku s takovými vlastnostmi, které by rád viděl u svého dítěte, a s takovými postoji, které od svého dítěte očekává. Buďme trpěliví a důslední a výsledek se jistě dostaví.

S novými situacemi vznikají pro dítě nové komunikační zkušenosti. Setkává se s příbuznými, ale i s cizími lidmi, s vrstevníky, s jinými dětmi, v domě se sousedy, na hřišti, na návštěvě, apod.

Má-li v takových situacích obstát, potřebuje mít ve svých rodičích oporu a dobrý vzor. A je to opět napodobování, kterým se dítě naučí tyto situace zvládat. S komunikačními dovednostmi dochází k posilování a rozvíjení sociálních vztahů.

Školka

Nástupem do školky se většině dětí zásadně změní kvalita života. Dítě získává zcela nové a jiné podněty, do jeho života vstupují nové autority, musí se začlenit do kolektivu dětí, které dosud neznalo, začíná patřit do dalších sociálních skupin.

Obdobný předěl v životě dítěte pak znamená škola. Při nástupu do základní školy se již předpokládá, že je dítě řečově a komunikačně kompetentní a své jazykové dovednosti bude úspěšně využívat.

Knížky

K rozvíjení řeči je vhodné využít různé obrázkové knížky, dětské encyklopedie a později také „cvičebnice“ či „pracovní listy“, v nichž si může dítě úměrně svým schopnostem a zábavnou formou procvičovat paměť, pozornost, zrakovou a sluchovou percepci, grafomotorickou obratnost, početní představy či další dovednosti. Dnes už naštěstí není problém různé cvičné materiály a knížky obstarat, je jen třeba dobře vybírat.

Sedmý rok

Vývoj řeči končí kolem sedmého roku života. Co do té doby nestihneme dítěti předat, stává se v dalším vývoji handicapem. Komunikační nedostatky se od této doby obtížně napravují a dohánějí, většinou je potřeba vynaložit více úsilí, trpělivosti a času.

Když si nejste jistí a domníváte se, že na komunikační problémy vašeho dítěte nestačíte, vyhledejte raději odbornou pomoc a svěřte se do péče klinického logopeda, nehledě na věk dítěte. Odborná konzultace vám může mnoho objasnit a ukázat správnou cestu a pod profesionálním vedením bude vaše úsilí efektivnější.

„Řeč není pouze prostředkem komunikace, který je možno nahradit něčím jiným. Řeč, stejně tak jako pohyb, je hlavně způsob, jakým se lidský jedinec projevuje a kterým proniká ze svého vnitřního světa do světa vnějšího. Když jeden s druhým spolu hovoříme a setkáváme se tak v řeči, je to, jako by naše řeč otevřela oko, kterým mohu nahlédnout do vaší vnitřní bytosti, do vašich prožitků, myšlení, vnímání a pocitů.“