Těš se, budeš mít bratříčka

Zkuste se vžít do jeho kůže. Představte si, že zastáváte klíčové místo v nějaké firmě. Všechno se točí kolem vás, váš status je jedinečný. A pak zčistajasna, aniž by se vás někdo ptal nebo vám dal vědět, se objeví osoba, která má stejné kompetence jako vy. Je mladší a dynamičtější. Usadí se ve vaší krásné kanceláři, přehrabuje se ve vašich spisech, rozhoduje, aniž by se vás ptala. Najednou jste na druhé koleji. Tato situace ve vás přirozeně vyvolá frustraci.

Nějak podobně se cítí malé dítě, když se v jeho životě objeví nový sourozenec. A možná ještě hůř, protože nemá takovou intelektuální kapacitu, aby si uvědomilo dosah této změny a dokázalo na ni rozumně reagovat.

Radar prozradí tajemství

Jako by měli nějaký zabudovaný radar. Naši nejmenší dokážou skvěle vystihnout změny nálad i atmosféry v rodině. Takže není tak neobvyklé, že objeví matčino těhotenství ještě dřív, než vejde obecně ve známost. Instinktivně vycítí, že něco není v pořádku. Maminka je nějaká jiná, víc unavená, podrážděná, často vybuchne i v situacích, které předtím s přehledem zvládala. Čím je dítě mladší, tím víc vnímá jazyk těla, projevované emoce, aniž by si dokázalo vysvětlit, co za tím je.

Proto je dobré mu co nejdřív oznámit příchod sourozence i postoj rodičů: „Tatínek s maminkou budou mít miminko a ty bratříčka nebo sestřičku. Proto je maminka poslední dobou trochu unavená. Moc se na miminko těšíme. To ale neznamená, že bychom tebe přestali mít rádi.“ Ze začátku si to asi bude dítě v hlavě těžko srovnávat a nějak více se zabývat tím, že se rodina rozroste. Když se ale nastávající maminka začne zakulacovat, tak mu bude jasné, že příchod sourozence je reálný. Je zbytečné dítěti oznamovat, že se tak stane za čtyři měsíce a týden. To je pro něj příliš neurčitý časový úsek. Ale je možné označit předpokládaný termín porodu v kalendáři a ukázat mu to. Tak si spíš dokáže představit, kdy nastane den D.

Krok vřed, dva kroky vzad

„Naše Ema už od roku chodila na nočník a byla hodně samostatná, ale teď ji vůbec nepoznávám,“ posteskla si maminka tříleté holčičky. Od té doby, co má Ema malého bratříčka, se často vzteká, neposlouchá, pořád se drží maminky. Chce znovu láhev a dudlíka a začala se počurávat. Tato situace není nijak neobvyklá.

Čerstvý starší sourozenec se takto vymezuje proti benjamínkovi. Zároveň touží, aby se s ním jednalo jako s miminkem, aby ho zrovna tak obskakovali a měl všechny výhody jako to malé. Je potřeba toto změněné chování přijmout, dítěti nic nevyčítat, neobviňovat ho, že to dělá schválně. Je to jeho způsob reakce na převratné změny doma. Nutit ho, aby bylo stejné jako předtím, je zbytečné. Lépe je obrnit se trpělivostí a být klidným a chápavým zázemím. Časem se to spraví.

Pokud je dítě nervózní, zlostné, zkuste ho zklidnit, vzít do náručí. Dodá mu to pocit bezpečí, jistoty, že jsou tu rodiče pořád pro něj. Navíc se při fyzickém kontaktu vylučuje oxytocin, hormon lásky a důvěry a zároveň brzda stresu. Hlavně ale není dobré považovat dětské záchvaty zlosti za projevy žárlivosti nebo za naschvál. Dítě jimi reaguje na svou frustraci.

Čtěte také:

• Žárlivost sourozence může být nebezpečná
• Vaše dítě lže. Je to v pořádku?
• Jedno dítě je hodné, druhé problematické. Co s tím

Vysvětlíme, co ho čeká

Neznámí nám vždycky nahánějí trochu strach. Ať jsou nám tři roky nebo třicet. Takže bychom se neměli dítěti divit, že je nervózní z očekávaného rodinného přírůstku, ale naopak ho seznámit, jak to jen půjde, s obyvatelem v mámině bříšku. Necháme ho si na ně sáhnout, když miminko kope. Ukážeme mu fotky, na kterých je sám jako malé miminko, a vyprávíme mu, jakou měli táta s mámou radost, když se narodil. Vysvětlíme, že ačkoliv nový bráška bude mít taky dvě ruce a nohy, bude to ještě nějaký čas trvat, než spolu budou moct hrát fotbal.

Často v dané situaci pomůžou i dětské knížky. Většinou se tam opakuje podobný příběh. Ústřední postava ze zvířecího světa, s níž se dítě může snadno ztotožnit, například zajíček, medvídek nebo veverka, bude mít bratříčka. Zažívá nejrůznější situace a dobrodružství provázané s touto velkou životní změnou. Závěr by měl však být všude stejný, pozitivní: Hlavní hrdina se z příchodu toho maličkého těší. Tyto knihy zaměřené především na nejmenší jim pomáhají tlumit jejich obavy z nové situace.

Zapojíme ho do příprav

Přípravy na příchod nového člena rodiny by se neměly týkat jen otce a matky, ale i dětí. Mohou být u všeho – u výběru postýlky, dupaček i prvního dudlíku. Při zařizování nového dětského pokoje neváháme „konzultovat“ s potomkem barvu stěn i výzdobu. Můžeme ho i vybídnout, aby pro miminko něco namaloval nebo vytvořil. Rodinná rada může zasedat i při výběru jména. Zkoušíme mu navrhnout taková jména jako „Brambůrka“, „Buráček“ a podobně a sledujeme, jak na to dítě reaguje. Tady dostává prostor, aby se legitimně vysmívalo sourozenci na cestě, dalo najevo svou nadřazenost.

Klidně se zasmějeme spiklenecky s ním a chápeme ho, přece jen je to pořád dítě. Průběžně ho zaměstnáváme malými úkoly, které se vztahují k radostné události, aby se s ní sžilo a nemělo pocit, že je odsunuto na druhou kolej. Hlavně žádný strach z nějaké katastrofy, která nastane v okamžiku, kdy budete mít plné ruce práce s tím nejmenším. Dostatek trpělivosti a přiměřené zapojení staršího sourozence do péče o mladšího by mělo pomoct situaci vyřešit. Neznamená to ovšem, že mezi sourozenci zavládne idylický vztah neutuchající lásky. Boje o místo na slunci budou přicházet i v dalších letech, měnit se budou jen zbraně.