Jedno dítě je hodné, druhé problematické. Co s tím?

I když Ilona věděla, že je u Kubíka za tím jistě i notný kus sourozenecké žárlivosti a snaha upoutat na sebe pozornost, často si uvědomila zahanbující pocit: Anetku mám raději. Co s tím? Co jsem to za mámu?

Proč?

Když se jeví jedno dítě jako hodné a druhé problematické, je nutné si říct, v čem to spočívá. Z toho pak vyplyne vlastně jednoduchý úkol: uvědomit si, kterému dítěti je zapotřebí více pomáhat kultivovat jeho vlastnosti.

Pozor na hodné dítě!

Hodné dítě poslechne, je vnímavé na pokyn. Pokud dítě respektuje to, co je mu řečeno, poslouchá, musíme sledovat, zda se dovede také ozvat, když se ocitne v nevýhodě (např. když mu druhé dítě bere hračku, nenechá ho dokreslit), zda je schopné se ozvat, bránit své potřeby.

Když rodič vidí, že si dítě nechává od sourozence mnohé věci líbit, má ve chvíli klidu toto chování komentovat. Doporučit mu, aby se ozvalo a učilo tak i druhé dítě většímu respektu a toleranci. Lze mu to srozumitelně vysvětlit na nějaké události z jeho života.

Problematické dítě

Problematické dítě provokuje, je vzdorovité, nerespektuje druhého. Ve svých projevech je útočné, někdy zákeřné. Druhého kope, bije, odmlouvá, používá nevhodné výrazy i ve vztahu k tomu, koho má rádo. Vyplazuje jazyk, dělá opičky, vzteká se, křičí a řve na veřejnosti, nerespektuje autoritu, druhé dítě odstrčí, skáče do řeči.

Chování dítěte se může v průběhu celého předškolního období měnit. Ovšem co může rodič tolerovat kolem tří let věku, nemůže připustit u předškoláka.

Řešení?

Pro „problematické“ dítě je důležitý příklad. Jestliže dospělý také zakřičí, nechá se vyprovokovat, dělá grimasy v reakci na druhého, je chování dítěte důsledek toho, co vidí. Pak se musí rodič zamyslet a snažit se o nápravu.

Když se však dítě chová tak, jak bylo uvedeno, a rodič je vede dobře, je zapotřebí uvážit, zda mu pro jeho chování stanoví pevné mantinely, zda není k dítěti příliš shovívavý. Tato shovívavost může mít neblahé následky.

Ve vztahu k problematickému dítěti je důležité:

• Být ve výchovném působení pevný a láskyplný – komentovat pochybení, kterých si rodič všiml, a vysvětlit, v čem jsou negativní pro samotné dítě (sourozenec s ním nebude kamarádit, dítě se tak může cítit osamělé, smutné) a v čem jsou negativní i pro sourozence.
• Ve většině případů neřešit problém hned ve vypjaté situaci (samozřejmě nejedná-li se o zdraví dítěte nebo se zúčastnění vzápětí rozejdou a už se neuvidí). Ve vypjaté situaci má člověk často zvýšenou hladinu emocí a nemusí tedy vše řešit s klidnou hlavou.
• Nenechat se dítětem vtáhnout do manipulace – když na nás dítě vyplazuje jazyk, není vhodné začít to manipulativně komentovat (no, ještě jednou to uděláš a jazyk ti upadne …) nebo začít brečet proto, abychom tak dítěti naznačili, že to „přepísklo“. V některých případech (pokud je to provokace dítěte) je vhodné si toho v danou chvíli nevšímat – třeba odejít z pokoje a vrátit se k reakci až za určitou chvíli. Vždy se však k danému problému vrátit, aby si dítě nemyslelo, že jeho chování bylo v pořádku.
• S dítětem pracovat, komentovat věci, povzbuzovat ho v dobrém, oceňovat, když se mu něco podaří …

Mnohdy je totiž toto problematické dítě „onálepkované“, že je špatné, zlobí. A tato nálepka se s ním veze pak i delší dobu. A to není dobré, je zapotřebí je neustále láskyplně vychovávat.