Žárlivost sourozence může být nebezpečná

Jak to začíná…

Žárlivost se začne projevovat, když je starší sourozenec odstrkován. Cítí se ohrožený ve své pozici. Mladší sourozenec mu sebral pozornost, kterou doposud měl. On byl středem vesmíru, on byl ten, kolem kterého se všechno točilo…

Najednou přijde „malej uřvanec, je červenej a vzteklej a bere mu maminku a tatínka a všichni se točí kolem něho“… tak to batole vnímá.

…a pokračuje

Co děláme my dospělí, když se cítíme ohroženi? Buď utečeme, nebo bojujeme. Měli bychom se vžít do situace, že jsme tříleté dítě, velké jen tak, že dohlédne na postýlku, v níž je to, co nás ohrožuje. Co se budeme snažit udělat?

Zbavit se „toho“, co je v postýlce. Jak? Buď malého uhodíme, kousneme, štípneme, prostě mu budeme chtít nějakým způsobem ublížit… Neznamená to, že by dítě bylo v tomto případě agresivní. Chová se prostě tak, že se snaží svého „nepřítele“ zbavit.

Čí je to vina?

Vina tady padá na hlavu rodičů, kteří nedokázali starší dítě na příchod sourozence připravit. Někdo může oponovat, ale to se přece nestává… Ano, nemusí se to vždycky projevovat, tak jak bylo napsáno. Ale nebezpečná žárlivost může být „skrytá“, zakořeněná někde hluboko. Sourozenci budou spolu neustále soupeřit a projeví se to třeba až ve vyšším věku.

U staršího sourozence se může rozvinout i určitá porucha, neadekvátní chování, vzdor, vztek, zloba, neposlušnost. To vše je proto, že se „malého nepřítele“ nedokázal zbavit. Když se batoleti nepodaří upoutat pozornost tím, že je hodné, upoutá ji tak, že bude zlobit. Aby si mě všimli… Protože i negativní pozornost je lepší než žádná. Kdykoli začne starší dítě zlobit jinak, než doposud zlobilo, měli by rodiče zpozornět. Zřejmě chce rodičům říct: „Vy si mě nevšímáte, všímáte si jenom malého.“ Je to pro rodiče jasné znamení, že potřebuje jejich zájem.

Co se s tím dá dělat?

Aby nebezpečná žárlivost nevznikala, musí rodiče rozdělovat lásku spravedlivě, přitom jakoby trochu upřednostňovat staršího sourozence. Prostě starší sourozenci by vždycky měli zůstat ti nejstarší – toto privilegium by se jim mělo nechat. To se často v rodinách nestává. Všechno se začne točit kolem mladšího sourozence a starší se ocitá na vedlejší koleji. Setkávám se s tím, že toto trauma si lidé „táhnou“ až do dospělosti. V poradně mi pak říkají: „No jo, to je ale mazánek rodičů, vždycky ho měli radši.“

Na žárlivost mezi sourozenci je pouze jedno schéma: Pokud se k tomu stavíme tak, že maminka je tlustá a pak najednou přijde se „řvounem“ domů, žárlivost vznikne vždycky. Na mladšího sourozence je třeba dítě připravit dávno předtím, než přijde na svět.

Žárlivost mezi batolata

Když jsou děti samy dvě a dojde ke konfliktu, nikdy nemůžeme rozřešit, „kdo si začal“. Spousta rodičů se mě ptá, co mají v tomto případě dělat. Tady je jediná rada: nenechávat děti samotné, prostě mít je neustále pod dozorem. I mladší sourozenci jsou totiž docela dobří „pošťuchovači“. Větší něco udělá, malý to od něj odkouká a vrátí mu to. Rodiče se nedopracují, kdo to začal. A peskovat staršího, že ho to naučil, nikam nevede.