Vaše dítě lže. Je to v pořádku?

Takže spíš než že by dítě bylo nějak „zkažené“ nebo nevychované, může pramenit jeho lhaní nebo vymýšlení z:

Činorodá představivost

Tvořivé síly a představivost dítěte se vyvíjejí tak závratným tempem, že je někdy zahltí tak, že samo věří, že co se mu „zrodilo“ v hlavě, je pravda i ve skutečnosti. Každému přece ve vaně plave živá ryba. A je docela normální mít pod postelí supermana.

Zapomnětlivost, velká touha nebo urputnost

Jak si může dvou nebo tříleté dítě pamatovat, kdo si první hrál s tím oblíbeným medvědem? Na to nemá cenu se ho ptát. Malé dítě ví pouze to, že si s ním teď chce hrát ono a chce ho od kamaráda nebo sourozence zpět hned.

Až budete dítě hubovat za počmáranou zeď a ono řekne: „Já to nebyl,“ ­ dítě nezapomíná, jen si tak toužebně přeje, aby to bývalo neudělalo, že o tom samo sebe přesvědčí.

„Andílek“

Malé dítě věří, stejně jako jeho rodiče, že je tím nejhodnějším dítětem na světě. Takže když něco provede, není schopno si to uvědomit nebo si to přiznat: „Tatínek a maminka mě mají moc rádi, protože jsem hodný chlapeček. A hodný chlapeček by takhle nevybryndal mlíko. Jaké mlíko? Žádné mlíko nevidím!“

Jak na lhaní

Nekomentujte to, pokud to neohrožuje nikoho dalšího a je to pouze výplod dětské fantazie. Možná to zní kontraproduktivně – protože přece nechcete lhaní podporovat – ale nejlepší způsob, jak tohle období zvládnout, je uvolnit se a historky vašeho dítěte si jednoduše vychutnávejte a něžným způsobem pěstujte jeho pravdomluvnost.

Extra vyšperkované fantazie jsou všeobecně neškodné a jsou normální součástí dvou nebo tříletého dítěte. Koneckonců čtete dítěti pohádky – takže proč by vám neřeklo nějaké své vlastní?

Vymýšlejí si vaše děti? Řešíte to nějak?

Totéž se týká imaginárních kamarádů. Vymyšlení kamarádi jsou cosi normálního a jsou známkou toho, že se představivost vašeho dítě dobře vyvíjí. Dokonce i když dítě svalí vinu za něco, co udělalo ono samo, na takového „kamaráda“, není čeho se obávat. Z pohledu jeho emočního vývoje slouží smyšlený kamarád důležitému účelu:

Pomáhá dítěti si ujasnit, kým ono samo chce být.

Neobviňujte

Vyjadřujte se tak, aby se dítě nebálo se vám svěřit, spíš než abyste ho odsoudili: „To by mě zajímalo, jak se ty pastelky dokázaly rozkutálet po celém obýváku. Kéž by mi tak někdo pomohl je všechny sebrat.“

Povzbuzujte upřímnost

Když dítě samo od sebe přizná, že vyslídilo schovaný koláč, dejte si pozor, abyste mu za to nevyhubovali. Když totiž na jeho dobrovolné přiznání zareagujete křikem nebo nesouhlasem, nebude mít pocit, že se pravdomluvnost vyplácí. Když ho ale citlivě upozorníte, že je lepší se nejdřív zeptat, než si něco vezme a pak mu poděkujete za to, že byl upřímný, pochopí, že upřímnost může nést své ovoce.

Dítě nepřetěžujte

Nezatěžujte dítě příliš velkými očekáváními nebo pravidly. Nebude je chápat nebo je nezvládne dodržovat. V důsledku toho se někdy může uchýlit ke lži čistě proto, aby vás nezklamalo.

Dejte dítěti najevo, že ho milujete, ať se děje, co se děje

Když dítě nechtěně shodí nebo rozbije v pokojíčku lampičku, může to ze strachu, že ho nebudete mít už tolik rádi, popírat. Řekněte mu, že ho maminka a tatínek mají rádi nade vše na světě i když udělal něco, z čeho nejste zrovna nadšeni.

Budujte vzájemnou důvěru

•  Ukažte dítěti, že mu důvěřujete a že zrovna tak i vy jste naopak hodni jeho důvěry. Když to půjde, odpusťte si říkání nějakých polopravd.
•  Když třeba máte jít k doktorce na očkování, nenakukávejte dítěti, že to vůbec nebude bolet.
•  Snažte se dodržet slovo, a když to nepůjde, omluvte se, že jste slib porušili.
•  Nejdůležitější ze všeho je dítě pochválit, když říká pravdu. Pozitivní zpětná vazba umí divy, protože dítě učí, že se vyplatí být fér.

Vyprávějte dítěti i sami o sobě

Jestli si pamatujete, jak jste si vy sami hráli, když jste byli malí, vyprávějte to dítěti. Potěší je to, obohatí to jeho vnitřní svět a budete si navzájem bližší.

Kolem čtvrtého roku začněte konfrontovat dítě s pravdou – ty vidíš na zdi, že tam leze had, já ho nevidím. Pojď, půjdeme se podívat do knížky, jací jsou vůbec hadi, co všechno umí. Povzbuzujte dětskou fantazii, která se přenáší do hry. Auta musí přijet k železničnímu přejezdu a stát, protože jede vlak. Není to skutečnost, hrajeme si tak.

Pokud by si dítě vymýšlelo ještě kolem pátého roku, konfrontujte je s tím, co negativního to přináší do vztahu mezi děti, mezi dítě a dospělého – porušuje se tím vzájemná důvěra.