Příliš staří na dítě?

Ideální věk ženy pro otěhotnění a porod dítěte je z tohoto pohledu mezi dvaceti a třiceti lety. Žena je v této době fyzicky zralá, má stabilizované ovulační cykly a dostatečně kvalitní vajíčka ve vaječnících. Plodnost ženy dosahuje svého maxima. V tomto období je také velmi nízké riziko výskytu genetických vad a pravděpodobnost spontánního potratu.

Problémy rostou s věkem

Po třicítce se u žen snižuje kvalita vajíček a stoupá riziko chromozomálních vad plodu. Platí to pro Downův syndrom, o kterém se mluví nejčastěji, existují ale i jiné syndromy. Vzrůstá i riziko vzniku srdečních vad a vrozených vývojových malformací u plodu. Z tohoto důvodu je všem starším maminkám doporučen odběr plodové vody, ze které lze některé vady odhalit. Vyšetření nicméně není povinné.

S rostoucím věkem matky se pochopitelně častěji vyskytují těhotenské komplikace jako těhotenská cukrovka, vyšší krevní tlak a otoky.

Na druhou stranu není třeba strašit samými problémy. Čím jsou ženy starší, tím lépe svoje tělo znají a těhotenské komplikace je nemusí zaskočit tolik jako dvacetiletou prvorodičku. I subjektivně mohou dyskomfort spojený s těhotenstvím snášet lépe, pokud nejsou těhotné poprvé a vědí, co těhotenství obnáší.

Suma sumárum i čtyřicátnice má velkou šanci bez větších komplikací donosit a porodit zdravé dítě. Nicméně je dobré si připustit, že nějaký problém nastat může a nebát se využít všech možností vyšetření a péče, které nám současná medicína nabízí. Prenatální péče je v naší republice na špičkové úrovni.

Umělé oplodnění není všespasitelné

Co vede ženy k tomu, že rodí děti skoro až na samé hranici plodnosti? Některé z kariérních důvodů mateřství odkládají a dítě si pořídí až daleko po třicátých narozeninách. Nebo jim k početí chybí ten správný partner. Také manželské páry, jimž děti pomalu odrostly, zatouží kolem čtyřicítky po miminku. Nezřídka zakládají ženy druhé rodiny po rozchodu s otcem prvních dětí a chtějí v novém svazku společného potomka s novým partnerem.

Všechny důvody jsou pochopitelné, ale na druhou stranu i tak není radno s mateřstvím příliš otálet a nechat se uspokojit falešným pocitem, že se v případě největší nouze spolehnu na metody umělého oplodnění. Ani možnosti moderní medicíny nejsou nekonečné.

Spolu s plodností klesá u ženy i úspěšnost otěhotnění při umělém oplodnění. Na to je třeba myslet, se všemi riziky počítat a předem si je uvědomit. Normální doba početí u zdravého páru je rok až dva, ve vyšším věku je ale třeba začít problémy s otěhotněním aktivně řešit mnohem dřív.

Legislativa povoluje provádět umělé oplodnění až do doby, kdy je žena schopna otěhotnět, doporučená věková hranice je stanovena na 49 let. Pro muže žádné věkové omezení neexistuje.

Nicméně úspěšnost otěhotnění při umělém oplodnění ve 45 letech s vlastními vajíčky je pouze 1–2 %. Určitou možnost v tomto věku představuje oplodnění vajíčky dárkyně, šance na otěhotnění se zvýší na 60 %. Šance na otěhotnění přirozenou cestou jsou v tomto věku minimální.

Každá jsme jiná…

Navíc věk nemusí být u ženy vždy tím hlavním a jediným kritériem schopnosti otěhotnět. To, že nějaká žena bez problémů otěhotněla a porodila ve čtyřiceti, neznamená, že to tak musí být vždy a u všech.

Důležitější než věk je funkční stav vaječníků, takzvaná ovariální rezerva. Jinými slovy reálná schopnost vaječníků vyprodukovat oplození schopné vajíčko. A ta se může výrazně lišit případ od případu. Zatímco některé ženy si ještě po čtyřicítce přivezou z porodnice miminko, jiným může v tom samém věku plíživě nastupovat klimakterium, které udělá za plodností definitivní tečku.

Čtěte také:

• Kdy je nejlepší otěhotnět? Ve 20ti, 30ti nebo 40ti?
• Druhé dítě? Neuspěchat ani nepromeškat
• Kdy navštívit genetika?

Muži nestárnou?

A co starší otcové? Z biologického hlediska je optimální věk pro početí dítěte u muže kolem dvaceti let. Jenže spíš než dvacetiletého tatínka potkáme na školní besídce tatínka silně prošedivělého. Čtyřicátníci čekají své první dítě, padesátníci zakládají nové rodiny s mladou ženou.

Několik studií zkoumalo, zda i věk otce má vliv na vznik Downova syndromu a vrozených vad. Vypadá to, že muži mají oproti ženám výhodu a jejich věk nehraje v tomto směru až na několik vzácnějších genetických vad žádnou roli.

Celkově vzato u mužů není třeba brát pozdní rodičovství tak fatálně jako u žen, kde biologické hodiny nemilosrdně odtikávají. Plodnost u muže zůstává zachována od puberty prakticky až do konce života.

Množství spermií sice postupně klesá, po padesátce i jejich pohyblivost klesne zhruba na polovinu, možnost zplodit potomka ale zůstává. Navíc množství kvalitních spermií je značně individuální, leckterý třicátník na tom může být daleko hůř než padesátník. Množství a kvalitu spermií lze navíc do určité míry ovlivnit životosprávou i kvalitou stravy.