Pomoc! Každý mi chce sahat na břicho

Kolegyně v práci, vaše tchyně a dokonce i soused. Jakmile se vám pěkně zakulatilo těhotenské bříško, všichni si na něj chtějí sáhnout. Jako by už tato část těla nepatřila vám, ale stala se věcí veřejnou. Psycholožka Cécile Viénotová se pokusí vysvětlit, kde se tahle mánie bere.

Tělo – věc veřejná?

„Okolí ženy nebere její těhotenství jako záležitost budoucích rodičů, spadající do jejich intimní sféry, ale jako událost s širším sociálním dopadem,“ říká Cécile Viénotová. Má tendenci si její těhotenství přivlastňovat, jako by její zakulacující se břicho bylo věcí veřejnou. Ženské tělo se z ničeho nic stává objektem s vlastní existencí, jako by s tou, které patří, nemělo nic společného. Zvláště ženy přitahuje jako vosy na med. Identifikují se s těhotenstvím, promítají se do něj a nezáleží na tom, jestli samy už dítě porodily, nebo ne. Ale jsou tu i další situace, které okrádají ženu o intimitu a činí z jejího těla objekt, tentokrát lékařského zájmu. Patří k nim pravidelná vyšetření u gynekologa, kde se musí svlékat, vážit atd. To všechno nahrává představám, že by žena měla automaticky sdílet své těhotenství se svým okolím a i s neznámými. Přitom je jen a jen její věcí, jejím soukromím, které si má právo hájit. Ženy se proti cizím rukám na břiše brání různě.

Já si taky sáhnu

„Moje tělo není věcí veřejnou. Na břicho mi může sahat jen můj manžel a naše děti,“ nechala se slyšet Laetitia v anketě, kterou uspořádal francouzský časopis „Parents“. „Beru to jako nedostatek respektu sahat mi na břicho bez optání. Zvlášť když jde o muže, ucuknu a hned mu řeknu, co si o tom myslím,“ vyjádřila svůj názor Camille. Sophie zašla ještě dál. Když jí žena z okruhu známých jejího manžela sáhla na břicho, sáhla jí na oplátku na ňadra. A už nemusela nic říkat.

Čtěte také:

• Popovídáme si s nenarozeným miminkem
• 8 věcí, které vám v těhotenství pomohou k lepšímu spaní
• 35 nejčastějších příznaků těhotenství

Teď ne, možná později

V obecném povědomí figuruje těhotenství jako zázrak, jako magický moment v životě ženy. Přesto se čím dál víc žen přiznává k tomu, že svůj jiný stav a proměnu svého těla neprožívají jako něco úžasného, ale spíš je to stresuje. A některé se vůbec těžko smiřují s tím, že se stanou matkami, nedokážou se se svou novou rolí identifikovat. Spousta lidí si myslí, že když se někdo dotkne břicha těhotné ženy, tak s ní tímto gestem sdílí její radost a vlastně ji tím potěší. Ale může to být i naopak, zvlášť pro ženy, které těhotenství neberou jako radost a potěšení.

Cizí dotyk u nich může nastartovat negativní pocit či reakci. Jiné zase můžou nabýt dojmu, že jim chce někdo jejich těhotenství ukrást, přivlastnit si je. Týká se to žen, které berou jiný stav jako výhradně intimní záležitost páru. „Těhotná by se měla sama rozhodnout, co komu dovolí,“ radí psycholožka. „Neměla by se bát říct na rovinu, důrazně a zdvořile, že jí nedělá dobře, aby jí někdo sahal na břicho, že si to nepřeje.“ A pokud chce tomuto prohlášení trochu ulámat hroty, může říct, že nevylučuje, že se tato situace v průběhu těhotenství změní a že k tomu bude přístupnější. V některých případech trocha diplomacie neškodí.