Povídáme si s nenarozeným miminkem

„Ahoj, tak jak se dneska máš?“ Prostý dotaz, který pronese nastávající maminka ke svému nenarozenému dítěti, může u někoho vzbudit významné poťukání na čelo. Bláznivá ženská, přece jí ten obyvatel v břiše nemůže rozumět.

Chyba lávky. Zárodek totiž vnímá tolik věcí, že nám to bere dech. Navíc si své zkušenosti z prenatálního stavu otiskne do paměti a poslouží mu jako nenahraditelná výbava, až se vyklube na svět.

Cos mi připravila dobrého?

Plodová voda je něco jako tamtam. Zprostředkovává informace. Třeba o různých vůních a chutích. Svědčí o tom pokus s anýzem, který vyzkoušeli ve Francii. Děti, jejichž matka po dobu těhotenství pravidelně konzumovala silně aromatický anýz, našli v této ne zrovna oblíbené chuti posléze zalíbení. Ostatní, nepřipravení, ji zavrhli.

Záleží tedy na matce, na jaké chutě své maličké navede. Ona mu svým tělem sděluje spoustu věcí. Bušení srdce, kručení v žaludu, škrundání ve střevech, nenarozené dítě je obklopené nejrůznějšími zvuky produkovanými matkou.

A pak jsou tu ještě zvuky, které přicházejí z vnějšího prostředí. K dítěti jdou „cezené“ přes plodovou vodu, takže je vnímá podobně jako my, když plaveme pod vodu v bazénu. Jsou ztlumené a splývají. Jen jeden zvuk se tomu vymyká – matčin hlas. Ten může nenarozené dítě poslouchat „stereo“, zvenčí i zevnitř. Slýchá ho každý den, a tak ho po narození dokáže rozpoznat, a to i když se narodilo předčasně. K hlasu si postupně přiřadí obličej. Konečně poznává tu, která ho devět měsíců nosila.

Bacha radši než metal

Od 36. týdne těhotenství má zárodek schopnost rozlišit melodii. Prokáže se to až po narození. Vliv zvuku na nenarozené dítě zkoumali odborníci ve Francii. Do studie byly zapojené budoucí matky v posledním měsíci těhotenství. Několikrát za den poslouchaly stejnou písničku. Po narození miminku pustili několik různých melodií. Zareagovalo na tu, kterou slýchalo v děloze.

Zdroj: inzerce

O čtyři měsíce později se tato schopnost prokázala ještě výrazněji: Při známé melodii přestalo plakat a natočilo obličej ke zdroji zvuku. Podobně je to i s pohádkami. Pokud vypráví těhotná žena pořád dokola jednu pohádku, už několikadenní novorozenec na ni zareaguje, i když ji říká někdo jiný než jeho matka.

Tyto úžasné schopnosti nenarozeného dítěte bychom však neměli příliš přepínat. Pouštět mu celého Wagnera by mu jistě dobře neudělalo. Lidský zárodek potřebuje pro svůj zdárný vývoj klid a pohodu. Dobře ho naladí pohodový Bach, Vivaldi nebo ukolébavka.

O čem asi sní?

Dítě během prenatálního vývoje spoustu času prospí. Kolem sedmého měsíce těhotenství se však jeho spánek čím dál víc strukturuje, spánkové cykly se v souvislosti se zralostí mozku prodlužují. Při některých z nich pozorovali vědci rychlé pohyby očí. Tato REM fáze je u dospělých spojována se stavem, v němž přicházejí sny.

Jaké jsou u nenarozeného dítěte, to se nikdo nedozví. Asi půjde o nějaké pocitové stavy.

Ve stavu spánku i bdění se nenarozené dítě pohybuje, dokáže se dotýkat na nejrůznějších místech až s akrobatickou dovedností a s brilantní motorikou.

Rozhodně nemá pokerovou tvář, ale od 36. týdne už dokáže dělat grimasy, třeba krčit nos. Není to výraz nějaké emoce, spíš důkaz zralosti mozku. Komunikovat jejich prostřednictvím bude až po narození.

Čtěte také

• Jak komunikovat s miminkem v bříšku?
• Co vnímá miminko v břiše?
• Těhotenské otázky ze zákulisí

Povídá si celá rodina

Na internetu můžeme vidět dojemná videa. Muž a těhotná žena přikládají ruce na břicho budoucí maminky a vyzývají své nenarozené dítě jemnými doteky, hlazením, poklepáváním a vlídnými hlasy, aby si s nimi „povídalo“.

Udělá to po svém – zareaguje pohybem, někdy kopnutím, jindy se k ruce přitiskne. Nejde o spontánní pohyby, ale o neverbální komunikaci dotekem zvanou haptonomie.

Zabýval se jí a upozornil na ni holandský vědec Frans Veldman už v roce 1945 a označil ji za „vědu afektivity“. Populární se stala v 80. letech minulého století.

„Tento způsob komunikace dává dítěti do vínku pocit citového bezpečí, z něhož může čerpat celý život,“ podotýká Catherine Dolto, francouzská lékařka a specialistka na haptonomii.

Ve Francii jsou totiž běžné kurzy haptonomie, kde pod vedením odborníka se budoucí rodiče učí navázat vztah s dítětem, komunikovat s ním. Musí to však chtít oba rodiče, a pokud se tatínkovi do toho nechce, je kontraproduktivní ho nutit. S haptonomií lze začít už od 10. týdne těhotenství, nejběžnější je to od čtvrtého měsíce. Lekce trvá obvykle 30 až 45 minut a v kurzu jich je sedm až devět. Pokračují i po narození dítěte.

„Dnes ženy vnímají těhotenství především po zdravotní stránce, mnohé mají potíže vytvořit si k nenarozenému dítěti citovou vazbu, navázat s ním vztah. Právě lekce haptonomie by tuto překážku měly překonat,“ říká Catherine Dolto.

Hlazení je příjemná hra

Dítě si postupně zvyká na doteky, přistupuje na tuto hru, a to přispívá k harmonickému rozvoji jeho nervové soustavy. Doteky prospívají i mamince, protože uvolňují břišní svalstvo, což může napomoct při porodu. Budoucí tatínek se při kurzech také trochu „otrká“, při porodu se mu to neztratí.

I po narození se na dítěti projeví, že komunikovalo s rodiči doteky. Obvykle není tak plačtivé, je pozornější, přizpůsobivější, méně bázlivé. Někdy však je až přespříliš důvěřivé, protože svět se mu snažil prostřednictvím rodičů nastavit tu vlídnější tvář.

Ale jen kvůli tomu by se haptonomie určitě neměla zatracovat. A pokud se nenajde ve vašem okolí odpovídající kurz, lze její zásady praktikovat i doma. Dítě stimulujeme dotekem každý den, nejlépe ve stejném čase s ohledem na jeho spánkový rytmus. Když spí, tak si s ním moc nepopovídáme.