Michaela Jílková: Vyhazov kvůli těhotenství

Míšo, doma máte šestnáctiletého syna Jakuba a osmiletou dceru Marušku v druhé třídě, jak s dětmi vycházíte?
„Myslím, že výborně. Vědí, že jsou pro mě tím nejdůležitějším v životě. Razím výchovu, že dítě musí být obklopeno absolutní láskou a jistotou, že jsou v bezpečí, že i když provedou něco špatného – máma je za všech okolností miluje a snaží se je pochopit. Takže víc než společné hraní, které mě tedy, přiznám se, moc nebaví, upřednostňuji vzájemnou, neustálou a naprosto otevřenou komunikaci. Která má ovšem, zvláště u Kuby v pubertě – své meze…(smích)“

Kolik bylo vašim dětem, když jste se vrátila do práce, a bylo to náročné?
„Kubovi bylo 6 měsíců a Marušce 4 měsíce. Nebýt babičky – mojí maminky, tak bych to nezvládla. Zvláště u Marušky jsem přece jen už byla starší matka, bylo mi 37 let. A na rozdíl od Kuby jsem pociťovala velký úbytek energie. Přiznám se, že mít dítě po čtyřicítce bych už nechtěla, nemám na to již energii a obdivuji všechny matky, které si na to v tomto věku troufnou.“

Máte nějakou osobní zkušenost, kdy jste si uvědomila, že ženy nemají stejné šance jako muži?
„V roce 1996, když jsem čekala Kubu, jsem byla vyhozena z diskusního pořadu Aréna s odůvodněním, že „ve 3. měsíci (!) těhotenství svým břichem stresuji politiky“. Tak mi to bylo třemi muži ve vedení řečeno. Tehdy mi bylo do pláče, měla jsem pocit, že místo toho, abych byla v těhotenství hýčkána, je se mnou zacházeno, jak s nějakým špinavým hadrem. Jsem ráda, že doba pokročila natolik, že dnes by to už bylo společensky nepřijatelné a neprůchodné.

Jinak si myslím, že dnes šance máme téměř stejné, až tedy na plat, ovšem za cenu mnohem a mnohem větších obětí.

Kde je však určitě nemáme – je rodina a domácí násilí. Pokud muž vyhrožuje, fackuje a mlátí ženu, která je od přírody fyzicky slabší, nemá šanci se mu fyzicky ubránit. Proto pomáhám ženám právě v této oblasti. A je mi ctí, že jsem patronkou ProFEM, společnosti, která týraným ženám pomáhá.“

Stala jste se také tváří aktuálního Kongresu žen.
„Ano, právě proto, že chci pomáhat ženám, aby byly sebevědomější, víc si věřily, dávaly muži jasně najevo svou hodnotu. A v žádném případě si od nich nenechaly ubližovat. My ženy máme tendenci stavět se do pozice, že muž je pro nás středobodem života, že my máme být vděčné a rády, že je s námi.

A ono je to přitom naopak. Muži mají být šťastní, že jejich žena je s nimi. Ostatně jsou na to i výzkumy, že muži bez žen dříve umírají… Přílišná oddanost muži, přílišný respekt k němu jsou cestou do pekla.

Nevěřím mužům, že když žena začne být příliš submisivní, vstřícná, chápající a nedej Bože obětující se, chlapi to ocení. Naopak. Začnou ženu ponižovat, dokazovat si na ni jací jsou samci a léčit si na ni své komplexy. Prostě jakmile muž ucítí, že jste slabá a v podřízené roli – je to cesta k domácímu násilí, které nemusí být jen fyzické, ale i psychické a má to tragické následky jak pro ženu, tak pro její děti. A bohužel je v naší společnosti mnohem více rozšířené, než si myslíme.“

Co podle Vás v Čechách špatně funguje v rámci podpory rodin?
„Určitě nedostatek míst v předškolních zařízeních a finančně dostupné kvalitní hlídaní dětí do 3 let. Dále téměř neexistující částečné úvazky. A samozřejmě nepotlačování diskriminace žen při hledání práce, tedy pro matky s dětmi a ženy nad 45 let.“

Moderujete pořad České televize Máte slovo a vypadá to, že se v životě jen tak něčeho nebojíte. Je to tak?
„Taky jsem se bála a byla plná různých strachů. Jenže pak jsem zjistila, že strach vás do situací, kterých se bojíte, naopak přivede. Takže máte pravdu, už se jen tak něčeho nebojím.“

Jak trávíte nejraději volný čas?
„S dětmi a naším psem jezevčíkem Tarzanem. To jméno dostal od chovatelů a Marušce se strašně líbilo, a tak mu zůstalo. Je sice malý, ale když na něj zavoláme „Tarzane“ všichni pejskaři zbystří, zda se nemají mít na pozoru. A o tom je i život.“

Kongres žen proběhne 15. června v Praze v Národním domě na Vinohradech a kromě Michaely Jílkové na něm vystoupí moderátorka Ester Janečková a mnoho dalších zajímavých žen. Více o programu: www.kongreszen.cz