Pes – přítel kojence?

„Je to nerozum, pes ke kojenci nepatří! Je toho přece plná televize, jak pes napadl dítě,“ byly jediné reakce, kterých se od příbuzných a kamarádů dočkala. Měli pravdu? Ano, pro nás, matky pejskařky jsou to velké vnitřní boje, zda mít psa a zároveň malé dítě. V první řadě je nutné myslet samozřejmě na dítě, ale zároveň i na psa. Když se mu bude s námi líbit, je to nejlepší prevence proti jakýmkoli malérům.

K čemu je pes dobrý?

Během prvního roku života si kojenec postupně uvědomuje sebe sama. Zvyká si na vůni domova, na jeho lidské, ale i zvířecí členy. Domov si spojuje s pocitem bezpečí.
Kolem jednoho roku věku si začíná dítě psa uvědomovat jako rovnocenného člena rodiny, kterého se není třeba bát a který je příjemný na pohmat. I to mu může v dalším životě přispět k dobrému vztahu ke zvířatům.

Pozor na hierarchii!

Nikdy ale nenechávejte dítě se psem samotné! A hlavně dodržujte přísnou rodinnou hierarchii: nejdříve se najezte vy s dětmi a teprve pak pes, nejprve se vítejte s dětmi, teprve potom se psem, pes respektuje hrací koutek dítěte, dítě respektuje spací kout psa a tak podobně.
Je důležité, aby pes cítil, na které místo hierarchie ve vaší smečce patří. Psa můžete milovat sebevíc, ale zásada je, že pokud vyrůstá společně s dítětem, musí umět naprosto poslouchat.
Nezvladatelný a neposlušný pes je nebezpečný pro všechny. Choďte již od malička pravidelně se psem na cvičák, vyběhá se s ostatními psy, naučí se nové povely formou motivace a bude šťastný.

Jitka si Bastiena pořizovala, když mu byly dva měsíce. Neuměl žádný povel ani neslyšel na jméno. Měla opravdu druhého kojence. Nyní je štěně o měsíc starší, umí základní povely a je plnohodnotným členem rodiny a velkým chlupatým kamarádem jejího dítěte. Syn ho má za sourozence. Už ví, že maminku nemá jen pro sebe, ale že se o ni dělí s chlupatým „bráškou“.

Rada na závěr:
ke kojenci je třeba přistupovat důsledně, to samé od vás bude vyžadovat pes. Pokud tyto dvě roviny budou ve stejné úrovni, bude váš pes přítel vašeho kojence.

A jaký je názor odborníka MVDr. Miroslava Řeháka?

Soužití psa a malého dítěte jednoznačně doporučuji. Z počátku jistě pod kontrolou rodičů nebo starší osoby, která by měla kontrolovat obě strany, aby si navzájem neubližovaly, i když neúmyslně. Hry malých dětí mohou být někdy relativně drsné a pes by to nemusel vždy ustát a mohl by reagovat. U psa, který je ve společnosti malých dětí, bych doporučil dbát na očkování a častější odčervování, třeba i 4x ročně.
Myslím si, že takové soužití je ku prospěchu dítěte i psa. Obě strany se navzájem ovlivňují, socializují. Z počátku je pro dítě důležitý především fyzický kontakt, později péče o zvíře, smysl pro povinnost. Pro psa je přínosem více zájmu, péče a zábavy. Výběr plemene bych doporučil přizpůsobit finančním a prostorovým možnostem rodiny. Vhodnější by byla spíše komunikativní plemena – labrador, retrívr, boxer, pudl, jackrussel terier, yorkšírský terier. Ovšem i mezi ostatními plemeny či jejich kříženci jsou psi velmi vhodní do rodiny.