Malé rituály proti strachu ze samoty

Čas se na chvilku zastaví, uspěchané tempo zmírní. Tříletá Julie se chystá do postýlky. Rodiče si k ní přisednou, pomazlí se s ní, vypráví krátkou pohádku. Tenhle malý rituál je v jejím věku nezbytný k tomu, aby se dokázala zklidnit a přejít ze živých zážitků dne do klidného nočního spánku. Ale i tyto večerní seance by měly mít svůj řád: netrvat déle než 10 až 15 minut a odpovídat věku dítěte.

Rutina není to, co je rituál

Do šesti měsíců dítěte mluvíme spíš o rutinních postupech, které vnášejí do jeho života řád. Od tří měsíců už je miminko fyziologicky zralé na to, aby mu nesplýval den s nocí, a je tedy na čase mu do života zavést režim.

Kolem čtvrtého měsíce už vydrží v noci spát 6 až 8 hodin. V té době je také důležité uzpůsobit vše k tomu, aby si rozdíly mezi dnem a nocí začalo uvědomovat.

Večer se ho snažíme ukládat pokud možno ve stejnou hodinu a v místnosti zhasínáme. Ještě předtím se s ním pomazlíme, pochováme ho, zazpíváme mu. Nesnažíme se ho oblafnout melodií z hračky-mobilu. Místo zklidnění by to mohlo miminko vyburcovat k aktivitě. Nezapomeneme mu také popřát dobrou noc, než odejdeme z pokoje.

Pomocníci, kteří se vymstí

„Neodkáže usnout jinak než v mé náruči,“ namítá mnohá matka. Vazba mezi ní a dítětem je silná hlavně v tomto věku, a tak se často stává, že ne dítě, ale matka se nedokáže odloučit. Krůček po krůčku však lze i toto změnit, na to je ale čas až v předškolním věku, v prvních letech života si může vaše dítě vaší přítomnosti při usínání užívat, pokud to vyhovuje oběma stranám.

Dudlík na dobrou noc také není nejlepším řešením. Dudlík sice může dítěti usínání usnadnit, ale přílišná závislost na dudlíku může mít za následek problémy s odvykáním a také může negativně jeho časté nošení ovlivnit vývoj měkkého patra. Navíc když se dítě v noci probudí, začne ho hledat a nakonec vzbudí i nás.

Nedoporučuje se ani dávat dítěti těsně před usnutím napít mléka, aby lépe spalo. Tělo se „zaměstnává“ trávením místo toho, aby se funkce utlumily. Navíc cokoliv, co dítě dostane před spaním – může to být i kaše nebo čaj pro kojence – vyvolá zase návyk. Může vést v krajním případě i k tomu, že v pozdějším věku, třeba v dospívání, si dotyčný bude hledat nějakou látku, která by mu pomohla v nepříjemných situacích.

Čtěte také:

• Chcete sebevědomé a šikovné dítě? Čtěte mu!
• Deset způsobů, jak se zbavit dudlíku
• Poruchy spánku aneb Když děti nemůžou zamhouřit očka

A co spaní ve dne?

Nezatemňujeme a nechodíme jako myšky. I pro spaní přes den naaranžujeme scénu, ovšem jinou než na noc. Miminko by mělo usínat pokaždé na stejném místě, pokud možno ve stejnou hodinu a po stejných aktivitách. Nenavozujeme noční tmu a také se nesnažíme vyvarovat sebemenšího hluku.

Dítě si postupně uvědomí rozdíl mezi spaním ve dne a v noci. A pokud si návyky osvojí a přijme je, nemusí mít z usínání strach.

Kamarád plyšák se do postýlky vejde

Rodičovský náhradník. I tak by se dalo říkat plyšákovi, který usíná s dítětem v postýlce nejdříve od šesti měsíců. Měl by ale být jen jeden, ne deset. Další „pomocníci“, jako jsou pootevřené dveře a noční lampička, nejsou nutní. Strach ze tmy, ze samoty, to je pro dítě neznámá. Jsou to strachy rodičů, které se tu promítají.

Od jednoho roku je možné s dítětem rekapitulovat před spaním, co se ten den stalo, a nastínit, co ho nazítří čeká.

Až bude mít 18 až 24 měsíců, přivítá jeden nebo dva krátké příběhy před spaním, než mu popřejeme dobrou noc a odejdeme.

Ještě je dobré, dřív než dítě půjde do postele, ho na to připravit. „Až bude velká ručička tady, tak půjdeš spát,“ ukážeme mu na hodinách. Mělo by to být mezi 20. a 21. hodinou a stejný čas by se měl dodržovat v celém předškolním věku.

Přečteme obrázky, pofoukáme bolístky

„Vyber si obrázkovou knížku,“ pobídneme před spaním dvouleté dítě. Často sáhne po té, kterou už zná nazpaměť. Neustupujeme, když dítě žadoní, aby mohlo jít spát později. Snad jen o víkendech. Jinak ho ukládáme ve stejnou hodinu, ale dovolíme mu si prohlížet knížku třeba o něco déle, pokud nemůže usnout.

Ve třech letech využijeme chvilky před spaním k tomu, aby se dítě vypovídalo ze svých zážitků a my zjistili, co ho případně trápí. V tomto věku si také některé děti vymýšlejí své vlastní rituály před spaním. Třeba ukládají medvídky do postýlky, dávají dobrou noc plyšákům… Objevuje se i strach ze tmy. Nelámeme to přes koleno, necháváme v pokoji svítit noční lampičku. Strach ze tmy obvykle zmizí v pěti až šesti letech.

Slova i vůně osladí odloučení

„Odmávnout“ rodiče ráno ve školce, to dokáže jen někdo a ne hned. Jakmile dítě musí samo do cizího prostředí, ať už k paní na hlídání nebo do školky, je to hlavně zpočátku pro ně stresující.

Musíme mu pomoct překonat strach z odloučení. Zvlášť důležité je to u dítěte do osmi měsíců, které si neuvědomuje souvislosti a není na takovou situaci připravené. Můžeme mu dát nějaký předmět s námi svázaný, třeba šátek s naší vůní.

Těm větším přibalíme do batůžku plyšáka, dvě tři oblíbené hračky. Potěší i nějaká rodinná fotka a třeba i koláč, který maminka upekla. Při odchodu dítěti vysvětlíme, co se bude dít, proč se musíme rozloučit a kdo se o ně bude starat. „Ani pro mě to není lehké být celý den bez tebe, ale večer se uvidíme,“ vysvětlíme mu.

Čas na adaptaci se vyplácí

Proklepneme si paní na hlídání, popovídáme si s učitelkou ve školce. Když se sami přesvědčíme o důvěryhodnosti osoby, které své dítě svěřujeme, uklidní nás to a tento klid se přenese i na našeho potomka. Je dobré seznámit člověka, který se bude o dítě starat, až do detailu s tím, na co je zvyklé, co má rádo, jak ho upokojit. Tak jeho rituály mohou pokračovat i v neznámém prostředí.

Vyplatí se také připravovat dítě postupně na změnu, která ho čeká. Ukážeme mu školku, projdeme cestu k ní, vyprávíme mu o tom, co se tam děje. My se zase musíme připravit na to, že se loučení často neobejde bez pláče.

Když se pak zase večer doma shledáme, necháme dítě vypovídat se ze zážitků, které ho potkaly. A všímáme si signálů, které napoví, že něco není v pořádku: bolesti břicha, potíže se spaním, agresivita, pomočování. Pak je třeba pátrat po tom, co je jejich příčinou. Jakékoliv přehlížení se totiž může vymstít.