Katka v 38. tt: Strach z porodu
TĚHULKA LIVE! KATKA V poslední době na články a reportáže zaměřené na strach žen z porodu narážím snad denně. Mám pocit, že obavy z nadcházejícího se mi někdo snaží vsugerovat. Strach z porodu je přirozený, musíte umět s ním pracovat a mluvit o něm, píší často. Ale co když se prostě nebojím? Možná i v tom lze najít určitou patologii.
Zdroj: archiv redakce
Netvrdím, že se ničeho nebojím. Jen k porodu přistupuji jako k procesu, kterým prostě musím projít. Spíše se obávám přístupu lékařů, porodních asistentek a sestřiček – většího strašáka vidím v neakceptování mých přání, ve zbytečných lékařských zásazích a horlivém řešení mého zdravotního stavu (roztroušená skleróza). Porod samotný beru jako cestu za něčím krásným, ať už jsou překážky jakékoliv. Těším se na Anežku a bolest beru jako určitou daň, kterou musím u vstupu na mateřskou matějskou zaplatit. Však žádná jízda není zadarmo. 🙂
Druhou věcí jsou těhotenské hormony, kterých jsem opět plná, až přetékají. Jen díky nim zvládám problémy a překážky s ledovým klidem a nadhledem, který mi není moc vlastní. Dokonce se mi zdá, že se ze mě stává tzv. „salamista“. Mám ráda uklizenou a čistou domácnost, ale případný nepořádek a nečistoty mě nijak nemůžou vystresovat. A že se Ondrášek často dívá na televizi? Samozřejmě že vím, že takhle malé děti by se od podobných přístrojů měly držet dál, ale já si na druhou stranu taaak moc odpočinu.
Dvakrát jsme vytopili souseda v patře pod námi? Je to mrzuté, ale i nám může soused zařídit bazén přímo v obýváku. Ohledně zvelebování našeho nového domova, chtěla bych toho ještě tolik stihnout. A když nestihnu? Tak to budou muset stihnout jiní. Uklízet budu do konce života ještě dost a dost. A co se týče strachu z porodu? Díky záplavě růžových obláčků (těhotenských hormonů) sebe vnímám jako zkušeného mazáka, kterého přeci nemůže nic rozhodit. Porodím levou zadní, opět bez nástřihu, vše bude rychlé, kojení bude hračka… I kdyby to nakonec takhle nebylo, tak pro pozitivní motivaci to postačí. Už v přecházejících článcích jsem se zmínila, že by měl někdo přijít na to, jak vyrábět tyto hormony štěstí průmyslově. Pohádkově by zbohatl a každý by mu líbal ruce na potkání. 🙂
A mým třetím žolíkem při boji se strachem a při překonávání různých překážek je Ondrášek. Je pravdou, že je to dítko od narození nespavé a potýká se s tím dosud, takže v tomto ohledu od něj bonusy čekat nemohu. Ale ve všem ostatním je prostě zlatý. Podobného malého pomocníčka bych přála každé těhotné mamince. Působí na mě jako generátor dobré nálady a energie do dalších dní. Vzhledem k tomu, že ve všem ráda postupuji systematicky, i Ondru jsem na příchod dalšího člena připravila více než plánovitě. Kromě přidání další dětské postýlky s panenkou, máme taky autosedačku s medvídkem, cestovní postýlku s úkrytem pro Ondru a sloníka, kterého přebalujeme. Ve všem se mnou spolupracuje a dost často se mnou jen tak sedí a odpočívá na gauči. Několikrát se mi také stalo, že byl otrávený, že jsem si s ním nechtěla jen sednout a prohlížet katalog. 🙂 Nesmím zapomenout ani na partnera, který po příjezdu z práce funguje jako multifunkční domácí robot. Nehledě na to, že s Ondrou tvoří perfektní dvojku, která mi navozuje pocit, že beze mne se to tu pár dní opravdu nezboří.
Čtěte také:
- Strach z porodu je přirozený, mějte ho ale pod kontrolou
- Zázrak zvaný oxytocin
- Přirozený porod je normální porod
Možná…
V minulém díle jsem se zmínila ve spojení se slůvkem „možná“ o široké škále činností. Kadeřnice si zastříhala, fotografka zvracela, gynekoložka vyšetřila, šípkovou marmeládu jsem koupila, peníze utratila… Sečteno potrženo, vyšlo, co vyjít mělo, a co nemělo, to si nechám na příště (třeba příští rok). Bohužel vás, milí čtenáři, budu muset ochudit o profesionální těhotenské fotografie. Další termín focení musel být zrušen a mě už nezbývá moc času. Rodit sice ještě neplánuji, ale máme náš rodinný program opravdu nabitý a v 39. týdnu již opravdu nechci cestovat z jižních Čech až do Prahy. Pokud se umoudří náš fotoaparát a začne opět spolupracovat, pokusím se vyfotit nějakou ucházející aktuální momentku. Kromě tohoto jsem se na pravidelné prohlídce na gynekologii dozvěděla, že Anežka má krásné 3 kilogramy a zatím se k porodu nechystá (možná!). Při vyšetření vytvořila na záznamu z monitoru krásné obloučky a dostala od paní sestřičky pochvalu. Příště by to chtělo něco sladkého, viď Any? 🙂
Do dalšího dílu a tím pádem i týdne raději nic neslibuji. Teď už může porod přijít skoro kdykoliv. Dohoda s miminkem o termínu narození po 25. listopadu sice existuje, nicméně je pouze ústní a její akceptace ze strany dítěte je fakticky zpochybnitelná. Takže příště, snad ještě ve standardním týdenním formátu, ahoj.
Váš těhotný mazák Katka 🙂
