Katka: První dny a první týdny života pozemského

V neděli 4. prosince 2016 započaly první dny a první týdny pozemského života naší Anežky. I když podle mě by se začátek života měl počítat ode dne stvoření tohoto tvorečka. Oficiálně a papírově zůstanu však u prosincového data. Právě od toho dne totiž započala moje nová role, role dvojnásobné matky. Pobyt v porodnici jsem si náležitě užívala, jelikož sama s Anežkou od příchodu domů už nikdy nebudu. I tak jsem se ale poslední dny nemohla dočkat, až se znovu pomazlím se svým drobečkem Ondráškem a opět budu spát po boku svého milovaného partnera.

Bohužel nám na den propuštění z porodnice vyšla neodkladná povinnost na bytě v Praze. Funkce taxikáře se tak ujal můj tatínek a namísto domů nás odvezl nejprve k mojí babičce, kde na mě už čekal Ondrášek, co byl dočasně odložené dítě u naší tetičky. Anežka tak velice záhy začala být společenským dítkem přijímajícím rádo návštěvy a stejně rádo tyto návštěvy oplácející. Odpoledne si nás partner všechny odvezl domů a pro nás všechny tak započala nová etapa našeho rodinného života. A já můžu jenom vší úctou a pokorou potvrdit, že rčení „Jedno dítě, žádné dítě“ opravdu platí.

Než ale začnu nedopatřením strašit nebohé matky (zatím) jedináčků, musím zmínit Ondráška jako velkého úžasného brášku. Příchod Anežky se ho dotknul po všech stránkách, dobrých i špatných. Jeho reakce na usměrňování chování je sice podrážděnější než obvykle, ale jinak je to prostě zlato. Jakmile Anežka zakňourá nebo snad zapláče, okamžitě utíká za ní a vrací jí dudlíka. Asistuje při přebalování, při koupání a dokonce při krmení. Už si i všechno pojmenoval (kde dělá Anežka „haam“, kde má Anežka „e-e“, jak dělá Anežka, když ji bolí bříško aj.). Snažím se mu všechno vysvětlit a do každé činnosti ho zapojit. Určitě teď bude potřebovat po nějakou dobu zvláštní přístup, čímž ale nemyslím různé úlevy a povolování dříve zakázaných činností. Mám to štěstí, že je to šikovný chlapeček a Anežku má opravdu rád. Zatím ji rozhodně nebere jako vetřelce a snaží se k ní neustále tulit.

A jak se vlastně s Anežkou žije…

Po mém návratu domů se žádné všemi očekávané rodeo nekonalo. Prostě jsme tak nějak plynule přešli do módu čtyřčlenné rodiny. Po dvou týdnech společného života jsme si našli už i určitý denní režim, který se nám pomalu dostává pod kůži. Jediné, co bychom snad ještě uvítali, by byl Anežky klidnější noční spánek. Sice se naše holčička v noci budí na kojení většinou po třech hodinách, nicméně také trpí bolestmi provázející počáteční provoz novorozenecké trávicí soustavy. U Ondráška jsem nic podobného nepoznala, ale i tak se snažím Anežce ulevit, jak jen se dá. Cvičíme s nožičkama, masírujeme bříško, podáváme probiotické kapičky, hlídám si jídelníček a nosím ji v šátku. I tak ale bývá Any v noci několik hodin vzhůru. Moje únava se projevuje v mém denním vzezření – živé nemrtvé nebo také zombie. Z toho důvodu jsem si naordinovala odpolední spánek v době, kdy uložím Ondráška k odpočinku a poté, co Anežku odbavím (tj. nakojím, přebalím a dám spát). Pevně věřím tomu, že se únava nijak nepodepíše na mém zdravotním stavu. Teď si vážně nemohu dovolit „válet“ se v nemocnici. 🙂

Čtěte také:

• Zázrak zvaný oxytocin
• Jsem po porodu
• Kolik plen potřebuje miminko?

A jak se jinak žije s Anežkou? Naše princezna je v podstatě tiché dítě. Opravdu brečí jen tehdy, když už velmi dlouho čeká na splnění svých potřeb. Většinu času spíše kňourá a celkem potichu fňuká. Ve srovnání s Ondráškem, který dával velmi hlasitě najevo svůj pobyt na světě, hotové nebe. Také koupání si daleko víc užívá. Stejně jako její maminka bude asi milovnicí dlouhých a uklidňujících koupelí. Nejvíc ze všeho miluje nošení, a to jak v náručí, tak v šátku. Nejraději by celou noc a celý den prospala v mé náruči.

A kojení? Anežka je svým způsobem labužnice. Každý lok si vychutnává, chvilkami odpočívá, dává si na čas, občas usne a vzápětí se probudí a dožaduje se prsu. Kojení tak trvá opravdu dlouhou dobu. Já se ale pořád utěšuji, že jsou jí teprve dva týdny a má na to ještě nárok. Připadá mi, že jak nabírá sil a gramů, tak se její režim kojení lepší. Snad se nemýlím. 🙂

Také už jsem s mými drobečky absolvovala jeden den bez partnerovy neocenitelné pomoci. I přes náročnou noc jsme dopoledne vyrazili na nákup – Ondrášek v kočárku, Anežka v šátku. Paní prodavačka vtipně poznamenala: „To si neumím představit, jak byste to dělala, kdybyste měla dvojčata“. Tak jsem s úsměvem na rtech odpověděla: „No, asi bych si to druhé hodila na záda.“ 🙂 Ondrášek byl po celý den hodný a moc mi pomáhal. Ukázková situace nastala odpoledne, kdy se Ondra s řevem probudil a dožadoval se pozornosti. Při přebalování začala brečet Anežka v druhé místnosti. Když jsem odbavila starší dítko, vrhla jsem se na kojení dožadující se dítko mladší. V tu chvíli začal Ondra se svým typickým „háááám“. A tak jsem s Anežkou u prsu krmila Ondru jeho oblíbeným jogurtem. Komická, leč perfektně zvládnutá situace – Anežka si spokojeně cumlala a Ondrášek byl nadšený, že jíme všichni spolu. 🙂

Do příště vám, milí čtenáři, nic neslibuji. Každý den je teď neskutečným originálem a netuším, co nového nám přichystá další týden. Anežka se mění ze dne na den, sílí a je čím dál vnímavější. Už se těším, co nového nám ukáže a co dalšího vám budu moc popsat.

Vaše šestinedělka Katka, unavená, ale neskutečně šťastná! 🙂