Jsou psychické problémy dědičné?

Psychické nemoci jsou staré jako lidstvo samo, přesto v jejich léčení stojíme sotva na začátku. Není tomu tak dávno, co jediná léčba různých nemocí duše spočívala v izolaci nemocného a maximálně tišení agresivních projevů.

I když bouřlivým rozvojem technologií i lékařství za minimálně posledních sto let začínáme na psychické nemoci pohlížet úplně jinak, mezi lidmi je stejně pořád zakořeněná spousta mýtů a vžitých představ. Nic si nenalhávejme, na duševně nemocné pořád koukáme tak trochu skrz prsty.

Jedna věc je, když kamarádka prohlásí, že „má depku“, a úplně jiná, když někdo opravdu trpí depresemi, které mají jasnou vnitřní příčinu. Zatímco trocha toho splínu a smutku do života prostě patří, to, že prožíváme blbé období, ještě neznamená, že máme opravdovou depresi vhodnou léčby. Dokáže vás homeopatie zbavit depresí či nespavosti?

Opravdová deprese vznikne poruchou přenosu nervových signálů, v těle chybí látky k tomu potřebné a vně se nemoc projeví psychickými problémy a změnou chování. A podobné je to i s jinými psychickými poruchami: už zmíněnou schizofrenií, s maniodepresivní psychózou, Alzheimerovou chorobou. Opravdová psychická choroba nebo porucha má v těle konkrétní příčinu, byť ji třeba ještě neznáme nebo neumíme přesně popsat. Tím hůř dokážeme určit míru její dědičnosti.

Na miskách vah: vlohy versus prostředí

Vědci ještě dnes nedokážou přesně určit, nakolik jsou psychické poruchy ovlivněné prostředím a nakolik se na rozvoji choroby podepíše vrozený genetický potenciál. U většiny hrají roli oba faktory.

Existují poruchy, u nichž příčinu vzniku známe, například Alzheimerova choroba (degenerativní onemocněné mozku způsobující postupnou demenci). U ní je pozorován i poměrně výrazný vliv dědičnosti.

U depresí, poruch osobnosti, různých typů psychóz bude patrně dědičnost také hrát roli, ale velkou měrou se na rozvoji onemocnění podílí vliv okolí, výchovné vlivy, stresové faktory, vzorce chování a další. Typickým příkladem poruchy, na jejímž rozvoji se podílejí víceré vlivy, je mentální anorexie. Vědci tvrdí, že nemoc se rozvine, jen když se setká vhodný genetický materiál s nepříznivým vlivem okolí.

Přesné číslo, jak velký podíl má u psychických poruch negativní vliv prostředí a jak velký genetika, zatím nikdo nevyjádřil. Budeme si muset nejspíš počkat, dokud výzkum nepokročí natolik, abychom byli schopni tato čísla upřesnit.

Čtěte také:

• Kdy navštívit genetika?
• Genetické testy: Přinášejí klid nebo stres?
• Genetické vyšetření párů s poruchou plodnosti

Závislost daná do vínku?

Závislost není sice choroba v pravém slova smyslu, ale o psychické poruše mluvit můžeme. Dnes už známe dokonce několik konkrétních genů, které souvisí s větším rizikem jejího rozvoje. Zdá se, že jejich majitelé mají sklony podléhat psychickým závislostem všeho druhu: cigaretám, alkoholu, hazardním hrám a řadě dalších.

U alkoholu obecně se uvádí, že pokud je jeden z rodičů alkoholikem, je až šedesátiprocentní šance, že z dětí se stanou alkoholici také. Jenomže neplatí, že pokud jsem majitelem genů pro závislost, se stoprocentní jistotou skončím s lahví nebo cigaretou v ruce.

Rozhodně se na geny nemůžeme vymlouvat, pokud se nám už po sté nepovedlo típnout svoji poslední cigaretu. Lví podíl na opravdovém rozvoji závislosti opět hraje okolí, vliv prostředí, výchovy, možnosti. Je to velmi podobné jako u jiných psychických poruch.

Svou roli hrají pochopitelně i zvyky v rodině, vzorce chování, přístup k životu, stravě, pohybu. Takže když mluvíme o dědičnosti, je třeba si uvědomit, že krom předávání genetického materiálu rodiče zároveň vytvářejí potomkům nepřímo i jejich vnější prostředí.

Prevence na prvním místě

Co tedy poradit Lence? Doopravdy existuje určité riziko, že psychická choroba či porucha propukne znovu, pokud se v rodině už někdy vyskytla. Zatím ale u žádné psychické choroby nebyly objeveny konkrétní a jasné dědičné příčiny a dědičnost je tak spíš závislá na souboru několika vloh, které se mohou, ale nemusejí projevit.

Obecně platí, že vlivy okolí zůstávají v rozvoji psychických onemocnění na prvním místě. Největší význam má tedy tak jako jinde prevence a vyvarování se rizikovým faktorům. Nejlepší cestou je snaha uchovat si své psychické zdraví, pěstovat svou duševní pohodu, relaxovat a vyhýbat se zbytečným rizikovým vlivům.