Gynekologické záněty – prokletí v podbřišku

Zánět zevních pohlavních orgánů a pochvy

Při zánětu zevních pohlavních orgánů je ve většině případů postižena i sliznice pochvy. Za normálních okolností jsou povrchové vrstvy kůže odolné. K poškození kůže dochází buď škrábáním, nebo močí, potem, výtokem či menstruační krví.

Odolnost kůže může být také snížená při některých nemocech, jako je např. cukrovka, onemocnění jater a chudokrevnost. V pochvě existuje přirozené prostředí, jehož rovnováhu zajišťují mikroorganismy, hormony a imunitní systém.

Když je rovnováha z nějakého důvodu narušena, přemnoží se patogenní mikroorganismy a vznikne zánět. Za normálních okolností jsou v pochvě přítomné laktobacily, které produkují kyselinu mléčnou, peroxid vodíku a další látky, které udržují kyselé prostředí.

To je pro vznik zánětu nepříznivé. Příznaky zánětu zevních rodidel jsou pestré, záleží na infekčním původci. Obvykle si ženy stěžují na úporné pálení zevních rodidel, pálení při močení a na problémy při pohlavním styku.

Bakteriální vaginóza

Bakteriální vaginóza představuje nezánětlivou poruchu poševního prostředí, při níž se výrazně sníží množství laktobacilů v pochvě či úplně vymizí a současně se přemnoží bakterie, například Gardnerella vaginalis. Ženy si stěžují na hojný vodnatý výtok, který může zapáchat po rybách.

Bolest a svědění obvykle chybí a ani při vaginálním vyšetření nebývají příznaky zánětu sliznice pochvy. Bakteriální vaginóza se může podílet na zánětech dělohy, močových cest i na hlubokém pánevním zánětu a je považována za rizikový faktor předčasného porodu. Léčba spočívá v podávání antibiotik buď ve formě polykacích, nebo zaváděcích tablet.

Trichomonádový zánět pochvy

Trichomonas vaginalis je bičenka, která se přenáší téměř vždy pohlavním stykem. Zánět se projevuje bolestmi v podbřišku, hojným řídkým výtokem, bolestmi při styku a někdy i svěděním zevních rodidel. Akutní fáze rychle přechází do chronického stadia, které je obvykle bezpříznakové.

Léčba spočívá v podávání antibiotik ve formě polykacích tablet. Trichomonádový zánět pochvy patří mezi sexuálně přenosné nemoci. Výskyt je přímo úměrný počtu sexuálních partnerů, které je nutné vždy přeléčit, a to současně.

Kvasinkový zánět pochvy

Dnes je nejčastější příčinou výtoku. Častěji se vyskytuje v těhotenství, při hormonální léčbě a cukrovce. Ženy si obvykle stěžují na výrazné svědění a tvarohovitý výtok bez zápachu. Současně mohou být postižena i zevní rodidla. Zánět se většinou nikam nešíří. Na těhotenství kvasinkový zánět vliv nemá, ale může se jím nakazit novorozenec při porodu.

Léčba spočívá v podávání antimykotik, kterých existuje na trhu velké množství a některá jsou i volně prodejná bez lékařského předpisu. Antimykotika existují ve formě polykacích nebo zaváděcích tablet nebo čípků. Tyto prostředky jsou určeny pro léčbu akutního onemocnění.

Většina žen na ně reaguje rychle a dobře a už po několika dnech jsou zpravidla bez obtíží. Problémem ale je, že samotné vyléčení mykózy nedokáže zabránit jejímu častému opakování. K tomu je zapotřebí podpořit imunitní systém. V poslední době se u pacientek s opakovanými vaginálními mykózami stále více osvědčuje podpůrná léčba enzymovými léky, například Wobenzymem.

Samozřejmě že i přes tuto podpůrnou léčbu enzymy je zapotřebí v létě dodržovat nezbytná hygienická a další opatření, aby se možné riziko vzniku vaginálních mykóz snížilo na minimum. Svoji roli má i změna životního stylu. Ženy by neměly nosit těsné oblečení a měly by omezit příjem cukrů.

Léčba sexuálních partnerů není nutná, ale obzvláště u opakovaných kvasinkových zánětů je vhodné se vyhnout střídání pohlavního styku do pochvy a konečníku v nesprávném pořadí.

Furunkl

Při bakteriální infekci vlasového váčku na zevních rodidlech proniká zánět do hloubky a vytvářejí se vyčnívající, bolestivá a zarudlá zduření (furunkly), které mohou mít na vrcholu hnisavou čepičku. Proniká-li zánět dále hlouběji do podkoží, může přejít do plošného zduření neboli flegmóny.

Obvykle se zduření po čase uvolní a vznikne dutina (absces). Ložisko se místně ošetřuje dezinfekčními roztoky, v těžším případě je nutné chirurgické ošetření.

Papilomavirové infekce genitálu

Papilomavirové infekce patří k nejčastějším sexuálně přenosným virovým onemocněním. Vstupní branou pro lidské papilomaviry je malé poranění v kůži nebo sliznici, nejčastěji vzniklé při pohlavním styku. Přenos je ale možný i ve sprše nebo v bazénu.

Matka může (nejčastěji při porodu) nakazit i plod. Inkubační doba je zhruba tři měsíce. Nejčastěji se infekce projevuje jako bradavičky kolem zevního genitálu a konečníku – kondylomata accuminata. Nejčastěji se bradavičky léčí chirurgicky.

Papilomaviry mohou dále způsobit změny na děložním hrdle. Jsou ve většině případů bezpříznakové. Proto je nutné ženu pravidelně sledovat pomocí cytologie a kolposkopie. Infekce totiž může vést k rakovině děložního hrdla.

Herpetická infekce zevního genitálu

Herpetická infekce má inkubační dobu 2–7 dnů a potom dochází k výsevu drobných puchýřků na stydkých pyscích, hrázi, pochvě a děložním hrdle, které jsou bolestivé, svědí a pálí. Při prasknutí z puchýřků vytéká vysoce infekční čirá tekutina.

Puchýřky se pak mění v ploché mokvající bolestivé vřídky, které postupně zasychají a vytvářejí se stroupky. Onemocnění je doprovázeno horečkou, malátností, nechutenstvím a bolestivým zduřením uzlin v třísle. Herpetická infekce v oblasti genitálu je důvodem k vedení porodu císařským řezem.

Léčba spočívá v oplachování rodidel dezinfekčními roztoky, podávání léků proti bolesti a léků, které zabraňují množení viru.

Čtěte také:

• Nejčastější gynekologické onemocnění? Děložní myomatóza
• Infekční onemocnění v těhotenství
• Nepříjemnost zvaná kyretáž

Zánět Bartholinské žlázy

Zánět Bartholinské žlázy postihuje většinou mladší sexuálně aktivní ženy. Onemocnění začíná jako zánět vývodu žlázy vniknutím bakterií z pochvy. Vývod zduří, ucpe se a ve žláze se hromadí její obsah. Pokud se nezahájí léčba, zánět přechází do okolí Bartholinské žlázy a vzniká absces.

Zánět se projevuje bolestí a otokem v oblasti poševního vchodu, kde se vytváří kulovité zduření. Žena nemůže sedět a obtížně se jí chodí. S rozvojem zánětu se mohou přidat i teploty. Onemocnění se často vrací, obzvláště trpí-li žena na časté výtoky.

V počátcích onemocnění spočívá léčba v klidu, obkladech, podávání antibiotik a léků proti bolesti. Pokud se již vytvoří absces, je nutné chirurgické řešení.

Zánět děložního hrdla

Děložní hrdlo je náchylnější k vzniku zánětlivého procesu. Nejčastějšími původci infekce jsou bakterie zvané chlamydie, mykoplazmata a gonokoky. Ženy si obvykle stěžují na hojný výtok, tupou bolest nad stydkou sponou a v kříži. V akutní fázi zánětu může být přítomna i teplota.

Chronické formy se většinou projevují bolestivou menstruací, bolestmi při styku, eventuálně neplodností. Léčba spočívá v podávání antibiotik. Je-li to infekce pohlavně přenosná, je nutné přeléčit všechny sexuální partnery.

Zánět děložní sliznice

Zánět se nejčastěji šíří z děložního hrdla do dělohy, zejména při některých operativních výkonech. Dalším možným zdrojem zánětu jsou zbytky plodového vejce po potratu či porodu. Zánět děložní sliznice je doprovázen bolestmi v podbřišku, které mohou vystřelovat do zad, dále únavou, špiněním nebo výtokem.

Při akutní formě zánětu může být přítomna i teplota. Léčba spočívá v podávání antibiotik, léků proti teplotě a bolesti.

Hluboký pánevní zánět

Jako hluboký pánevní zánět je označováno zánětlivé onemocnění vnitřních pohlavních orgánů (vejcovodů, vaječníků). Postiženy mohou být všechny orgány v malé pánvi. Na rozvoji hlubokého pánevního zánětu se z 80 % podílí sexuálně přenosné infekce.

Rizikovým faktorem je časté střídání sexuálních partnerů a nevhodné sexuální praktiky. Výskyt onemocnění také stoupá v souvislosti s opakovanými operativními výkony v oblasti děložního hrdla a dělohy a také s dlouho zavedeným nitroděložním tělískem.

Zánět se obvykle šíří z dělohy do vejcovodů, dále k vaječníkům, a pokud není včas léčen, může postupovat dále do malé pánve. V malé pánvi může postihnout jakýkoli orgán včetně pobřišnice.

Infekce se může rozšířit do malé pánve například i při zánětu slepého střeva. Začátek obtíží většinou navazuje na menstruaci. Objevuje se zvýšená teplota až horečka, výtok, krvácení, bolesti v podbřišku a v zádech. Mohou být i potíže s močením. Léčba záleží na celkovém stavu ženy. Jde-li o lehčí formu zánětu, může být žena léčena ambulantně podáváním antibiotik.

Při závažnější formě zánětu by měla žena být léčena při hospitalizaci a nitrožilním podáváním antibiotik. Při zlepšení stavu je možné přejít na tabletovou formu. Má-li žena zavedeno nitroděložní tělísko, je nutné je neprodleně odstranit.

Když zánět nereaguje na podávání antibiotik nebo po léčbě přetrvává v malé pánvi zbytkový zánět, je nutné chirurgické řešení. Komplikací hlubokého zánětu může být vznik abscesů (dutiny vyplněné hnisem) a zánět pobřišnice, které mohou zanechat trvalé následky v podobě chronické bolesti a neplodnosti.

Kapavka

Dříve byla kapavka považována za nejčastější pohlavní nemoc a podléhá povinnému hlášení. Jejím původcem je bakterie Neisseria gonorrhoeae a má inkubační dobu 1–6 dní. Přenáší se výhradně pohlavním stykem, ale výjimečně může dojít k přenosu při nedodržení hygienických návyků, například ručníkem, žínkou nebo společnou koupelí ve vaně.

Příznaky u žen jsou méně výrazné než u mužů. Kapavka postihuje především děložní čípek a močovou trubici. Mezi příznaky kapavky patří hnisavý výtok, zánět močové trubice a bolesti v podbřišku.

Podle charakteru pohlavního styku může být postižen i konečník, ústa a nosohltan. Onemocnění konečníku se projevuje výtokem, nucením na stolici, pálením a svěděním konečníku. Komplikovaná kapavka má vliv na plodnost, jelikož může přejít přes vejcovody až do malé pánve.

Následkem mohou být potraty, předčasné porody, mimoděložní těhotenství a neplodnost. Léčba spočívá v podávání silných antibiotik a přeléčení všech sexuálních partnerů. Účinek antibiotik lze posílit podpůrnou léčbou enzymovými léky.