Bára ve 25. tt: Hurá! Tělísko je na ústupu

Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz

Skvělé zprávy z ultrazvuku

Hned začátkem týdne nás čekala řádná kontrola Gustičky a hlavně její ultrazvuk srdíčka. U mojí paní doktorky proběhlo vše v pořádku, dokonce si prý občas můžu dát paštiku. Dostala jsem i dvě fotečky. Gustička už je obřík, tak na ultrazvuk se jí vejde už jen hlavička a kousek krčku.

Po běžné kontrole následoval přechod do druhé ordinace a kontrola srdíčka. Musely jsme s Laurinkou docela dlouho čekat v čekárně, nakonec celou hodinu, což bylo pro mě a hlavně pro Lauru celkem náročné. Musela jsem stále poutat její pozornost, hrát si, ukazovat, běhat za ní apod. Pak jsme konečně přišly na řadu. No a výsledek máme takový, že by to mělo být v pořádku.

Bohužel toho více nevím, jelikož na otázku: „Co by to znamenalo, kdyby tam to tělísko zůstalo?“ jsem dostala jednoznačně nepříjemnou odpověď, že paní doktorka se mi tu snad stále snaží vysvětlit, že z toho nic nebude. Pak jsem se už raději ptát neodvážila. Tato paní doktorka jen opět potvrdila, jak jsem ráda, že mám tu svou skvělou a hodnou.

Každopádně tělísko je na ústupu, už není tak znatelné a zářivé, ale že prý zcela úplně nezmizí nikdy, nemělo by to ničemu vadit, jen by se třeba mohlo stát, že by se při zvýšené teplotě maličké mohl objevit šelest. Ale že to mi doktorka říká, jen ze své vlastní zkušenosti. Pro mě jako naprostého laika, je docela zvláštní a obávaná představa, že moje miminko by možná mohlo mít šelest, i když jen při nějakých obtížích. Ale s touto paní doktorkou jsem to už ani rozebírat nechtěla, počkám si na tu svou a proberu to s ní. Ale stále tedy věřím v to, že to není nic vážného. Jinak Gustička krásně prospívá, už má 655 g a dává o sobě vědět celému okolí.

Hurá do práce!

Tento týden nám přinesl i pracovní úspěchy a mně se naskytla možnost práce, kterou bych mohla realizovat pouze doma u počítače. Takže jsem se byla zaškolovat a hurá do boje. Ač se nedostanu do kolektivu, tak je to zase trochu možnost provětrat mozkové závity. Občas se přistihnu, že ty dva roky doma, bez vzdělávání a profesního růstu jsou na mně už znát. Ne, že bych toho měla málo, ráda odpočívám, ale vzhledem k tomu, že se jedná pouze o měsíc, zkusím to a uvidíme, co se z toho vyklube.

Někdy si vzpomenu na práci, na kolektiv a trochu si postesknu, že mi to chybí, to začlenění, vymýšlení nových věcí, možnosti realizovat se apod., ale nikdy bych to nevyměnila, za tu úžasnou princeznu, co je tu s námi a ani za tu, co tu s námi bude za chvilku.

Na svatbě

Jako rodinka jsme si stihli užít i krásný svatební den. Byli jsme pozváni na svatbu a chtěli jsme si to naplno užít. Snažila jsem se nám vybrat oblečení do jedné barvy, abychom krásně ladili. : -)

Musím ale podotknout, že sehnat lososové šatičky, košili a šaty pro mě bylo více než náročné. Zejména z toho důvodu, že šaty, které jsem si objednala 14 dnů dopředu, mi přišly den po svatbě. Tudíž jsem ještě večer před, musela běhat po obchodech a shánět nesehnatelné lososové šaty. Nakonec jsem sehnala úplně jiný odstín, než jsem potřebovala, ale už jsem s Gustičkou neměla sílu někde něco shánět. Ale nakonec se to docela povedlo.

Byla to pro nás trochu nostalgie. Svatba se konala v kostele, ve kterém jsme se téměř před dvěma lety brali s manželem my dva. Dýchla na nás ta krásná atmosféra a já bych si celou naši svatbu hned zopakovala.

Byl to nádherný den. Nehledě na to, že mě tenkrát v bříšku kopala Laurinka a teď Gustička. Obě holky si tedy mohly zažít „bříškovou“ svatbu. Na své svatbě jsem tancovala až do noci a odcházela jako poslední, tak ani Gustičku jsem nemohla ochudit o tancování. S Laurinkou jsme si to užívali všichni. Tancovala snad na každou písničku. S taťkou, se mnou, za ruku, v náručí, neustále to střídala, jakmile na ní zamířila kamera, házela obličejíčky, smála se a mávala. Opět se v ní projevovaly modelkovské sklony. Myslím, že se v ní probudila naše svatba, kterou prožila v bříšku, už i tenkrát trsala na každou písničku.

Odjížděli jsme kolem osmé večer. Laurinka jen sedla do auta a ihned usnula. Doma jsme ji jen přenesli a spala až do rána. Druhý den si dala dokonce dvojitý spánek. Polední a odpolední. Tak jsem si tak říkala, že jí občas budu muset udělat diskotéku i doma, aby ji další tři dny dospávala.

Čtěte také:

• Těhotenská cukrovka: Vyšetření je pro mnohé noční můrou
• Nechce vaše miminko usnout? Vyzkoušejte osvědčené triky maminek
• Porod se blíží? Přichystejte si tři tašky do porodnice

Uspáváme

Myslím, že pomalu přichází čas, kdy budu muset začít Laurinku připravovat na jiný způsob uspávání. Teď hodně uspává i tatínek, ale přeci jen ne vždy je to možné a já cítím, že nosítko na bříšku už Gustička začíná cítit. Přiznávám, že už je to pro mě občas náročné a nepohodlné. Doufám, že Laurinka i tuhle etapu zvládne a sama pochopí, že bříško roste a roste a maminka potřebuje více odpočinku.

Mám možnost si s ní hajnout do postele a čekat než usne, ale ona vždycky dlouho řádí, a než usne, tak to trvá. Pak další možnost je ta, že bych ji začala číst pohádky, ale to si hned vybavím naši maminku, která nám četla pohádky velmi často, ale vzápětí si vybavuji ten její usínající hlas, kdy ke konci polykala slova a hlava jí padala na polštář.

Tak trochu mám takové tušení, že bych dopadla stejně jako ona a Laurinka by místo půlnoci měla oči jak baterky a spánek v nedohlednu. Ale já doufám, že ona to vyřeší za mě. Jako všechny změny, které jsem musela nastavit kvůli Gustičce. A sama nám dám najevo, co by chtěla a jak to nejlépe všichni dohromady zvládneme.

Test na cukrovku

Dokonce jsem zvládla absolvovat již minule zmiňovaný test na cukrovku. Naštěstí manžel mohl zůstat s Laurinkou doma a já se mohla v klidu testovat.

Paní doktorka mi dala žádanku, ať si dojdu klidně co nejdříve. Tak jsem to nechtěla odkládat a hned jsem si domluvila termín. Musela jsem se celý den hlídat, abych se sladkému vyhýbala obloukem. Bylo pro mě náročné nejíst večer, jelikož jsem hodně zvyklá uspat malou a vzít si k televizi nějaké zobání, teď jsem si mohla zobat leda tak do prstů.

Ráno mě čekal první odběr, pak pití „úžasného“ přeslazeného nápoje a hodina čekání. Po hodině další odběr a poslední hodina čekání přede mnou. Na závěr poslední odběr do již rozbodané ruky a hurá pro něco dobrého. Musela jsem si tedy dopřát sladkou odměnu a hned potom snídani u McDonalda. Příliš ho nevyhledávám, ale ty snídaně u něj můžu. Už z dálky na mě volala snídaně: „Haló, dej si mě,“ no a moje kručící bříško v čele s Gustičkou tomu napomáhalo.

Tudíž jsem cukrovkové ráno zakončila luxusní nezdravou snídaní a bylo mi úžasně. Jak rychle jsem zapomněla na ten ošklivý roztok, který jsem musela během pěti minut vypít do dna. Výsledky budu vědět až po svátku, tak si počkám, ale i tak předpokládám, že bude vše v pořádku.

Pálení čarodějnic

Propršený týden jsme zakončili tradičním pálením čarodějnic. Ani jednu z nás neupálili, takže tu tatínkovi stále zůstávají čtyři baby na krku (já s Laurinkou a dvě fenky) a jedna na cestě.

Poprvé jsme se zapojili do akce, kterou koná naše obec. Vyráběla jsem s Laurinkou čarodějnici, kterou jsme následně hodili do ohně. Pak jsme si opekli špekáčky a doufám, že nadobro odehnali sněhové závěje, které nás na konci dubna tak zaskočily.

Krásný den těhulky a maminky

Bára právě prožívá 25. týden těhotenství. Vy také? Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?

Bára