Bára v 15. tt: Bublinky, bublinky, kdepak jste?

Foto z ateliéru rodinné fotografie Fotopromě.cz

Gustík roste jako z vody. Sice jsem teď delší dobu nebyla na ultrazvuku, ale tak nějak to cítím. Ač všechny dny utíkají velmi rychle a já své těhotenství nestíhám vnímat tolik jako to první, tak je pro mě každý zachycený okamžik a pocit o to víc intenzivnější.

S Gustíkem ale roste i Laurinka. Stále mě nepřestává fascinovat ten dětský úžas, to jak nás děti každý den učí nové věci a přináší do našeho života spousty nových poznatků. Opět mě přesvědčuje o tom, jak i ona vnímá jakýkoli „posun“ svého sourozence. Není den, kdy by se nepřišla s bříškem pomazlit. Tuhle mu dokonce půjčila dudlík a dudala za něho. V tu chvíli se mi nahrnuly slzy do očí a jen jsem přemýšlela nad tou obrovskou láskou, kterou ona už musí cítit. Já jsem jí jen jednou na začátku vysvětlila co se s maminkou teď bude dít a že v bříšku roste miminko. Pochopila to tak moc rychle, že se to ani nedá správně popsat.

Na začátku jsem Vám psala, že mám obavy s tím, jak budu uspávat. Zatím teda Laurinku uspávám stále v nosítku, ale už je na ní poznat, že je víc „postýlková“. Že opravdu vnímá mé pocity, že maminka za chvilku bude mít veliké bříško a už se jí bude hůře nosit. Je krásně vidět, jak se postupně k té postýlce přesouvá a sama si tam lehává, velmi ráda si tam hraje a schovává se. Tuhle nám dala jasně najevo, že už není žádným miminkem. Když jsme ráno s manželem vstali dříve a ona v klidu oddychovala, tak jsme ji nechali spinkat. Za chvilku se ozvala v chůvičce, šla jsem pro ni a slečna mě přivítala z postele dole a připravená vrhnout se mi kolem krku. Další velký krok k tomu, že z ní za chvíli bude velká sestřička. Jsou to nádherné okamžiky, když můžu vidět, jak přijímá někoho, koho ještě ani nezná, ale ví o něm.

Tento týden byl pro nás opět velmi náročný. Říkala jsem si, jak jsme tuhle zimu vyhráli nad nemocemi, ale bohužel tomu tak nebylo. Hned v pondělí jsme s Loly vyrazily do Podolí potvrdit registraci k porodu a už po cestě jsem cítila jemné škrábání v krku. Raději jsem se v lékárně zásobila pastilkami na krk s tím, že to určitě zaženu. Ale přidal se ošklivý kašel, pak i rýma a obrovská bolest hlavy. Nikdy jsem to takhle nezažila. Jelikož se blížil víkend a já ho nechtěla trávit někde na pohotovosti, raději jsem si s tou hlavou zašla k doktorce. Zánět dutin se naštěstí nepotvrdil. Nicméně obrovská bolest hlavy nepolevovala ani o víkendu. Nakonec jsem musela v sobotu ještě volat na pohotovost přímo na ORL, kde mi velmi milý pan doktor poradil jedny kapičky, které mi uvolní rýmu a mělo by to pomoct. Manžel ještě večer jel do lékárny a naštěstí opravdu pomohly. Bolest hlavy povolovala, konečně jsem se zvládla vyspat a začít trochu fungovat.

Máme tu na celý týden na návštěvě moji neteř Elišku, tak už jsme začali plánovat, co všechno podnikneme. Ale v noci Laurinka dostala horečku. Takže to vypadá, že jsem jen předala štafetový kolík a jedeme dál. Doufám, že to nebude nic vážného a co nejdříve se z toho vykurýrujeme. Velkým pomocníkem jsou mi také vitaminy Superfolin, chytré miminko pro podporu celého období těhotenství a kojení. Pravidelně je beru, abych dopřála miminku co nejvíce toho, co by mu ode mě mohlo chybět.

Každý den si říkám, že už bych pomalu mohla začít vnímat pohyby. Říká se, že u druhého těhotenství to přichází dřív, protože maminka už ví, co má vnímat a považovat za ty pravé a první signály z bříška. A tak si tu každý večer sedím, koukám, hladím bříško a čekám na ty moje první bublinky. Zatím však žádné nepřichází a jediné bublinky jsou opravdu jen ty, které jsou postavené přede mnou na stole smíchané se šťávou. Když jel manžel večer kolem půl desáté pro ty kapičky do lékárny, tak jsem seděla na křesle a přemýšlela o tom, co všechno vám za celý týden napíšu a že se zmíním i tom, že netrpělivě čekám na bublinky, které stále nepřicházejí. A v tom to přišlo. Teď. Cítila jsem to. A teď znova. A zase. To není možné. Opravdu se to děje. Cítím Gustíka. Hlásí se o svoji pozornost a chtěl mi asi říct, že už brzy mi bude zase dobře a on bojuje se mnou. Ten nádherný pocit, když přichází první bublinky u druhého miminka je nepopsatelný. Najednou jsem si zcela uvědomila, že tam opravdu je ten maličký človíček a že je náš.

Čtěte také:

• Testy pro klidné těhotenství
• 7 výjimečných věcí, které se dějí ve vašem těle pouze v těhotenství
• Proč těhotné ženy omdlévají?

Gustík je stále Gustíkem. Jak to myslím? Už jsem pochopila, proč jsme v tomto těhotenství vybrali pracovní název pro miminko, jelikož vybrat jméno bude nadlidský úkol. S Laurinkou jsem se 16. 12. dozvěděla z testu, že jsem těhotná a 26. 12. jsme měli vybrané krásné jméno Laura. A teď? Kalendář znám už i pozpátku. A mé zoufalství se začíná čím dál tím víc stupňovat. Ano, asi jsme vybrali pět jmen, která by možná připadala v úvahu (podotýkám, že zatím jen chlapecká, jelikož u holčiček nezvládneme udělat ani užší výběr, protože není z čeho). Ale i přesto z těch pěti jmen není žádné, které by bylo TO pravé a krásné.

Když už se mi líbí odvozeniny jména, datum svátku, tak je špatný význam jména a já jsem na to hrozná. Potřebuji, aby i význam byl naplňující a o něčem vypovídající. Laurinka znamená vítěz a vždycky mi dodává tu vítěznou sílu, co v sobě má. Jméno k ní jde naprosto perfektně a moc chceme najít i druhé jméno, které bude mít podobně naplňující symboliku. No uvidíme, jak to dopadne. Ještě máme hodně času, ale já jsem z toho mírně nervózní. 🙂 A třeba to dopadne tak, že z Gustíka bude Gustička a naše vybírání bude ještě těžší. To, jestli to bude Gustička nebo Gustík se možná dozvíme už příští týden. Jdeme na 3D ultrazvuk a moc se těšíme. Minule nám u Laurinky už pohlaví řekli.

S tím také souvisí má minulá zmínka o slibu tchánovi. Asi jako téměř každý chlap chce svého následníka trůnu, tak ani můj tchán není výjimkou. Následníky má, dokonce dva, ale už kouká za další vrcholky hor a vnuk, který by nosil jeho jméno, a tudíž zachoval rod, stále chybí.

Když jsem čekala Laurinku, tak už mi hlásil dopředu, že to musí být chlapeček, já však věděla, že Laurinka je stoprocentní holčička, a abych si ho „neznepřátelila“, tak padl můj velký slib, že druhé miminko bude chlapeček. To jsem však netušila, že to vezme tak doslova a tento slib zahrne i do svého proslovu na naší svatbě. Tudíž můj slib, že pokračovatel jména bude, se trochu vymknul kontrole a já se teď lehce bojím o svoji budoucnost v rodině svého manžela. 🙂 A protože vím, že se můj tchán na tento článek obzvlášť těšil, tak mi asi nezbývá nic jiného než napsat, že i kdyby se to přeci jen nepovedlo a byla to zase krásná holčička, tak slibuji zde veřejně, že budeme na chlapečkovi pracovat do té doby, dokud se nepovede (moje teta chtěla vždycky holčičku a má pět kluků, tak uvidíme, co jsem podědila). 🙂

Tak se tu zase na týden mějte krásně. My se jdeme pořádně vyležet a těším se, že vám příště povyprávím o Gustíkovi/Gustičce a o tom, jak je krásné miminko.

Bára

Bára právě prožívá 15. týden těhotenství. Vy také? Chcete vědět, co se v tomto týdnu děje s vaším tělem?