Zmizet

Foto z ateliéru Fotopromě.cz

Vždycky se nechám strhnout první povídkou o matce, která pohřešuje své dítě. Šíleně mocně ho hledá. Poprvé jsem ji četla bezdětná – přinesla zcela jiné emoce než později, když jsem byla kratičce těhotná s Tomem. Číst jsem ji musela zrovna v tu dobu – kvůli maturitám, protože byla v maturitním seznamu, podle kterého jsme zkoušeli. A teď jsem po knížce sáhla znovu a jistě z určitého vnitřního pnutí.

Tomášek mi totiž jednou doslova zmizel před očima – v supermarketu. Nikdy dřív to neudělal. Zahnul za roh a nikde nebyl vidět. Běhala jsem pološílená mezi uličkami, zatímco Kačenku hlídala paní z pečiva. Jistý starší pán z mého výrazu rychle pochopil: „Běžel tam.“ A pak jsem už jen slyšela hlášení, aby ochranka zadržela malého chlapce u východu.

Proběhl pokladnami a šel se dívat na vánoční stromek. Vesele pinkal prstíkem do kouliček a neřešil nic kolem. Můj děs asi nikomu nemusím popisovat. Dítě tu před vteřinou stálo vedle vás a než utrhnete pytlík, není NIKDE. A ten ve mně patrně poměrně silně zakořenil, protože tato událost se stala někdy během adventu. I když zhruba s tak desetiprocentní intenzitou proti tomuto zážitku, dokáži se občas vyděsit i během hry na schovávanou, která u nás hodně jede. Hodně, znamená hodně často, skoro celodenně, pokud prší nebo děti nespí či se nekoupou. Rozhodně je to TOP hra obou dětí. Ale má samozřejmě různé formy, protože hra na schovku zahrnuje i hru na bafání. Častější Kátina verze je NENÍ, kdy si zakryje oči, po chvíli je odkryje a prožíváme radost ze znovusetkání.

Koukající nohy dítěte za závěsem pronášející větu: „Kde je Tomášek?“ tvoří emoce pozitivní, ba očišťující! Ale jednou se schoval do vany a hodil na sebe osušku, která nám tam sem tam sklouzne z věšáku. Zase mi zmizel – byla tu ta samá emoce ze supermarketu, jenže slabší a podpořená přítomností rozumu – nene, tady musí být na určité, známé a jasně ohraničené ploše.

O hrách jsme si dost říkali na fakultě a rozhodně to bylo zajímavé – už tím, že jsem měla poznatky ze dvou úhlů pohledu – z toho pedagogicko-didaktického a z toho společenskovědního, kde jsme se jim věnovali ve filozofii. Dozvěděla jsem se, jaký význam hrám dávali různí filozofové, jak o nich soudili a jak je třídili. Člověka zkrátka formují a jsou důležité pro jeho duševní očistu (ať už jsou to ty sportovní nebo hry založené na náhodě apod.). Líbí se mi jeden pohled na hru na schovávanou. Děti (i dospělí vlastně) se dobrovolně, rády a na čas vzdávají jistot z přítomnosti bližních a po shledání prožívají radost ze znovusetkání a nabývání té jistoty. A jak je tato hra (podobně jako každá jiná) ducha povznášející, relaxační, tvořivá, emočně stabilizující. A kolikrát já za den s dětmi prožívám takovou katarzi? 40x určitě. Víckrát, možná.

Čtěte také:

• Jak si hrát s batoletem
• Jak rozvíjet dětskou inteligenci
• 6 her pro rozvoj mozku miminka 

I já potřebuji někdy vypnout a chovat se dětinsky, ale dost určitě by mě to stačilo méně často, než si děti přejí. A z toho didaktického úhlu pohledu je to taky fajn – mám děti co do oblíbenosti her spíše v kolonce 3–6 let (ó jak vědci milují dělení a škatulkování), přičemž některá stadia mé děti patrně zcela minula. Ale hry na schovávanou, honičky, setkávačky, bafání jsou každopádně hry pohybové a ten vždycky budu vítat. A pevně zafixované, skoro až přikované, jsou při kreslení. Kreslí rádi a spolu – Tomáš na papír a Kačenka na magnetickou tabulku. Každopádně se nám daří nacházet tak nějak hry, které nás baví v různém věku. Jen s tou četností to máme každý jinak. A i když jsem z her na NENÍ nebo schovku někdy hodně unavená, protože se mi hůře nachází motivace prožívat s dětmi radost ze hry po sté za den, když bych ráda s nimi dělala jiné, jsem vždycky ráda, když harpyje zase objevím. A když ony do mě zaryjí své drápky a pronesou to únavné „etě/ještě“. Jo, je to radost. Taková unavená radost. (Jinak vážně doporučuji si přečíst knížky Patrika Hartla, v nichž vystupují harpyje-děti, jehož přezdívku dětinek zde tak směle užívám. To je teprve katarze!)

Musím teď vážně zcela rychle zmizet na náš maturitní ples, což znamená několikahodinové prázdniny od schovávaček. Tímto je přehazuji na Lukáše.

Pěkné dny přeje Kateřina

P. S.: Z BW ještě úplně nemizím, dohodli jsme se s editorkou ještě na několika málo článcích.