Jak správně psát a kreslit

Cesty k psaní jsou různé, ty účinné vedou přes uvolňovací cviky rukou, vhodný výběr psacího stolu a židle, správné osvětlení a hlavně vytvoření správných návyků. Protože bez nich se dítě bude s největší pravděpodobností nad papírem hrbit, pero držet křečovitě se špatným úchopem a sezením na židli bude připomínat paragraf. Eva Komárková, logopedka a učitelka prvního stupně na Masarykově základní škole v Semčicích, to potvrzuje: „V pedagogice obecně platí, že je lepší vytvořit rovnou správný návyk než složitě přeučovat návyky špatné. To platí i o správném úchopu tužky. Pro prvňáčka je nevýhodné špatně či křečovitě držet tužku, nesprávný úchop se někdy už ani opravit nedá. Psaní je grafický projev, který má svá specifika. Dítě si postupně zvyká na menší formát papíru, psaní na linku zleva doprava, přesné napodobování tvarů písmen, učí se jednotlivá písmena správně spojovat atd. Při psaní slov musí správně seřadit písmena za sebou, doplnit čárky a háčky. To vše vyžaduje velké úsilí. Správný zautomatizovaný úchop a uvolněná ruka dovolují dítěti věnovat energii těmto pro něj novým dovednostem a ne se trápit s držením tužky.“

Správný úchop tužky zvaný špetkový si děti na rozdíl od generace jejich rodičů nacvičují už poslední rok ve školce. Děti nastupující do první třídy znají často některá písmena i číslice. „Svému dítěti velmi ulehčíte první školní krůčky, když budete grafomotorickým dovednostem, a tedy i držení tužky věnovat péči od samého začátku – čas a úsilí se vám pak v první třídě bohatě vrátí a písanka nebude pro vaše dítě strašákem,“ vysvětluje Eva Komárková.

Pravá, levá

V současnosti už je jedno, zda máte doma praváka nebo leváka. Od přeučování se upustilo poté, co výzkumy v 60. letech prokázaly škodlivý vliv takového přístupu na vývoj dítěte a jeho duševní zdraví. I učitelé by měli k oběma skupinám přistupovat stejně a maximálně jen upravit vnější podmínky. Například že žáka píšícího levou rukou posadí po pravé ruce svého souseda, aby se nestrkali při psaní lokty. Jinak výuka probíhá stejně.

Správné návyky

Správné držení psacích potřeb vypadá tak, že palec se opírá o pero (tužku, štětec…) bříškem a prostředníček ho podpírá. Ukazováček je přiložen shora a netlačí. Prsty jsou pokrčeny, nikoli prohnuty. Na psací potřeby se nemá tlačit. Pokud tomu tak je, začneme s uvolňováním ruky. Například tak, že volíme psací potřeby s měkkým hrotem (voskovky, štětec). Ruku dítě uvolňuje prováděním krouživých pohybů například štětcem nebo kreslením na zavěšený papír.

Před samotným začátkem psaní či kreslení je dobré udělat několik uvolňovacích cviků. To se provádí krouživými pohyby zápěstí na obě strany. Stejně důležité je nechat odpočinout prstům třeba tím, že prsty budou simulovat déšť padající dolů. „Kromě správného úchopu je při psaní velmi důležité, aby dítě mělo uvolněnou ruku, přesněji řečeno celou paži. Kromě už zmíněných způsobů uvolňování můžete nechat dítě vyzkoušet si tvar písmene např. do jemného písku nebo do obyčejné krupice nasypané na plech v kuchyni. Výborně se dá v létě psát namočenou houbou či štětcem na tabuli doma na dvoře. Procvičování jemné motoriky při stavění lega, navlékání korálků apod. je výbornou průpravou pro psaní,“ doporučuje pár užitečných a jednoduchých triků paní učitelka Komárková a dodává: „Pomoci s úchopem může dětem tzv. trojboký program – psací potřeby uzpůsobené ke správnému držení svým tvarem.“

Nábytek pomáhá sedět rovně

Pozornost by rodiče neměli věnovat jen tomu, zda dítě drží správně tužku, zaměřit by se měli také na správné držení těla a na to, jak jejich dítko u kreslení a později psaní sedí. Záleží na rodičích, jaké vytvoří dítěti pro psaní podmínky. Správné sezení a vhodný pracovní koutek jdou ruku v ruce. Bez vhodně zvolené velikosti nábytku dítě nikdy nebude moci právně sedět. Vzhledem k tomu, že dítě v tomto věku rychle roste, doporučujeme zakoupit stůl i židli s možností nastavení výšky. Vyšší investice se vám nakonec vrátí, neb ji nebudete muset opakovat rok co rok.

Nejdůležitější je správná židle. Měla by být vysoká tak, aby dítě ze sedu dosáhlo chodidly na zem. Při sezení na celém sedáku jsou podkolení jamky od židle vzdáleny asi 5–10 cm. Zádová opěrka by neměla sahat nad lopatky dítěte.

Jak sedět?

Korektní posed vypadá takto: Nohy se opírají o zem celými chodidly, kolena jsou od sebe asi na dvě pěstičky, pánev mírně nahnuta dopředu, záda rovná, brada mírně zasunutá ke krku. Při práci se dítě mírně naklání směrem ke stolu, ale záda musí být stále vzpřímena. Pozor na hrbení!

Správným sezením předcházíme vadnému držení těla, rozvoji skoliózy, ale třeba i bolestem hlavy či zad. Dítě nebude přirozeně samo od sebe sedět správně, musíme mu k tomu vytvořit podmínky a hlídat ho. „Kromě nesprávného držení psacího náčiní se u školáků stále častěji setkáváme s nesprávným sezením u stolu či v lavici. Nenuťte děti dlouho sedět, procvičování psaní či domácí úkol by nemělo trvat déle než 10–15 minut, ale pokud dítě píše, trvejte na správném sezení,“ sděluje své zkušenosti učitelka a matka Eva Komárková.

Správné osvětlení šetří oči

Osvětlení je stejně důležité jako správný stůl a židle. Ideální je mít psací stůl u okna, aby světlo dopadalo na desku stolu zepředu nebo u praváka z levé strany a u leváka naopak. Světlo v místnosti má být jasné, rozptýlené, nikoli ostré. I když máme stůl u okna, koupi lampičky se nevyhneme, děti se věnují činnosti u stolu i večer. Lampička by měla mít možnost nastavení směru a výšky svícení. Pravidla jejího umístění jsou stejná jako umístění stolu vůči oknu. Obecně osvětlení nesmí oslňovat, vytvářet ostré přechody mezi světlem a stínem a dítě si nesmí svítit do očí.

„Pokud má dítě při psaní nějaký zlozvyk – např. „psaní nosem“ či natáčení hlavy na určitou stranu, přivírání očí, je třeba se zamyslet nad možnou zdravotní příčinou. Některé oční vady se projevují pouze za určitých okolností, ale mohou vést k nesprávnému vývoji zraku a v nejvážnějších případech v dospělejším věku až k nenapravitelným funkčním změnám,“ vysvětlila MUDr. Edita Holubová pro internetové stránky jak-spravne-psat.cz.

Jak na domácí úkoly?

V první řadě nenuťte děti psát úlohy ze psaní „nanečisto“. Důvod je jednoduchý: Při tréninku se ruka unaví a při přepisování „na čisto“ už dítě nepodá tak dobrý výsledek jako při cvičení.

Co se týká nacvičování, tak jediné, co se doporučuje, je vyzkoušet si na papír nebo tabuli tvar osvojovaného písmene. Ale psaní by už mělo probíhat přímo do sešitu. Nezapomeňte procvičit před psaním i po něm zápěstí a prsty. „A nakonec to nejdůležitější: Dopřejte svému dítěti čas, aby neztratilo chuť a odvahu se graficky projevovat. Rodiče někdy svými neuváženými komentáři typu „z tebe asi nikdy malíř nebude“ nebo „úkol z písanky – to zas bude hrůza“ odradí méně grafomotoricky zdatné dítě od další snahy,“ uzavírá radou rodičům Eva Komárková.

Cesty k psaní jsou různé, ty účinné vedou přes uvolňovací cviky rukou, vhodný výběr psacích potřeb, psacího stolu a židle, správné osvětlení a hlavně vytvoření správných návyků…