Kapitální bříško

MÁMA LIVE! KATEŘINA Dnes jsem celkem dlouho přemýšlela, jak na dnešní článek. Jak se bude jmenovat? Co bylo v uplynulé době to hlavní? Kačenčiny první samostatné krůčky? Změna jejího chování? Dámská jízda? Káčina urputnost a moje natržené ucho? Její touha být velká, chodící a sama si vybírající jídlo z ledničky? Ne – hláška naší pediatričky: „Bříško máte kapitální“ všechno rozsekla. Jenže to bříško máme obě. 🙁

Foto z ateliéru Fotopromě.cz

Prožily jsme s Kačenkou naši první dámskou jízdu, ke které se připojila – jak jinak – moje ségra s neteří. Na svatbu kamarádky, kde jsem svědčila, jsme odjeli v pátek všichni čtyři, tedy s Lukášem i Tomem. Tomášek měl ten den druhé narozeniny, a tak nám bylo líto nebýt spolu, i když to bylo za cenu jízdy přes celou republiku – z Prahy na jih Čech a pak zase hodně na sever a v neděli ještě jednou dolů pro mě s Káťou a zpět do Prahy. Nejsem totiž zastánkyní pohledu, že dítě má být u všeho, takže jsme se rozhodli respektovat Tomáškovy zvyklosti (hlavně poledňák) a rozdělili jsme se.

Svatba se konala v sobotu v jednu po poledni, kdy Tomáš vždy spí a v kočárku se už nevyspí, tak nám přišlo zbytečné, aby strávil většinu svatebního dne s Lukášem v penzionu a pak si šel chvíli zatančit s ostatními dětmi na svatební party. Tomáš má rád svůj klid a já jsem si svatbu chtěla užít s volnějšíma rukama.

Dámská svatební a pánská narozeninová jízda se ukázaly jako prima řešení. Svatba rozkryla skrývané stránky Kačenčina tvořícího se charakteru – s trochou nadsázky, samozřejmě. Zjistila jsem, že krade, je úporná, má ráda pozornost a je fakt hodně veliké čuně. Taky je samozřejmě nejroztomilejší, má ráda šaty, sladkosti, je muzikální, ráda tančí, pije z hrnečku a neváhá se poprat se staršími chlapečky.

Jediné, z čeho jsem neměla dobrý pocit po dojemném obřadu v kostele, byla skutečnost, že obžerská část veselky se koná s mojí dcerou na klíně a těsně před desetiměsíční prohlídkou u pediatričky.

Část první – Kačenka krade

Svědkyně sedí obvykle v čele svatební tabule u nevěsty, ženicha a jejích rodičů. Takže jsme byly s Káčou tak nějak pod drobnohledem a měla jsem pocit, že všichni civí na nás, na Kačenku, jak se snaží stůj co stůj vylézt z mého klína, kočárku, z náručí tety Lucky a dalších snažilů, aby si brala jídlo naprosto nevhodné pro batolata po hrstech.

Kolik snědla (byť miniaturních) tvarohových svatebních koláčků, vážně nevím. Nedalo se to vůbec zvládnout. Když jsem už měla pocit, že mám situaci pevně v rukách, vymrštila se celkem prudce a sebrala kolemjdoucí paní z talířku kus kokosové piškotové rolády. Slastně drtila krém mezi prsty, kousek vložila do ucha, zbytek mazala na šaty.

Část druhá – Kačenka je čuně

Jo. Pod naší židlí bylo dost slušně naseto – drobků, roztrhaných ubrousků a rozšlapaných kousků jídla, které padaly rychleji, než jsem je stačila sbírat. Z obou uší dcerky jsem večer vyjímala zbytky krému, plenka byla plná kokosu a bílé punčocháčky se mi dodnes nepodařilo vyprat.

Část třetí – Kačenka má ráda pozornost

Tancuje velice mocně a ráda. Dělá jí dobře, když se na ni všichni dívají a obdivují neutuchající výdej energie. Já jsem jenom nadšená nebyla, protože většina tanců se odehrála ve stoje na mém klíně a s oporou jejího devítikilového těla. Bolely mě ruce, jako kdybych celý den věšela prádlo a vzpírala.

Část čtvrtá – Kačenka pije z hrnečku

To mě velice mile překvapilo, spíš i fakt, jak má ráda obyčejnou kojeneckou vodu a jak se důležitě tváří, že nepije z pítka ani z lahve ze savičkou, ale z keramického hrnku, o který jí cvakaly zuby. Už má svůj plastový a menší dětský hrníček.

Část pátá – Kačenka se popere i se staršími chlapečky

Když jí někdo v dětském koutku vezme hračku a má s ní rozehranou hru, nedá se. Tak překvapila poprvé asi osmiletého chlapečka svým výpadem a hodně hrdelním rykem, že se sám vzdal. Ten druhý a mladší se později vzdát sice nechtěl, ale dcera si to vážně vyřídila sama.

Čtěte také:

Část šestá – Kačenka je úporná

Velice. Když se zakousne, tak se nepustí. To jsem si ověřila na nekončícím tanci, ale už i dříve doma, když se našňupla, asi že chce být velká. Začala pozorovat bráchovy hry a snaží se stále víc do nich zapojit a Tomáškovi stačit. Leze opravdu hodně rychle, až se všichni diví. A možná svou úporností, silou vůle – udělala celkem tři samostatné a velmi vratké kroky.

Ty první dva jsem prošvihla, byl u nich Lukáš. A on je zase prošvihl u Tomáška, takže spravedlnost asi vážně i existuje. Byla jsem zrovna na rozlučce se svobodou nevěsty a Lukáš mi nadšeně volal, že Kačenka chodí. Asi tak jednou za čtvrt roku si vyrazím na celý večer s kamarádkami ven a zrovna se dcera rozešla. Ale odměnila mě další den předvedením jednoho nádherně vratkého kroku, když se snažila dojít si za bráchou. Od té doby spíš padá a opatrně se plíží podél nábytku. A když si umane, že chce moji náušnici, vezme si ji za každou cenu – i za cenu mého natrženého ucha.

Z posvatební euforie, ze zážitku s první dámské jízdy se svou dcerou mě trochu probrala sprcha na desetiměsíční prohlídce. Svlékla jsem Kačenku a posadila ji na pultík u pediatra a hned to padlo: „Bříško máte teda kapitální.“ Říkám tomu „maminkovský nebo rodičovský plurál“, používá ho mnoho lidí, taky proto, že tento výrok měl být i pochvalou mého kojení. Jenže jsem sklouzla pohledem na to moje, posvatebně vycpané přemírou sladkého a poporodně pořád ne úplně v kondici a přisadila jsem i o jedno cvičení týdně víc. Budu se cítit zase lépe.

A Kačenka? Přibrala zase skoro kilo a vyrostla jen o půl centimetru za dva měsíce. Co dodat.

Koláčkům zdar!

Kateřina