Ženská sexualita: její mediální obraz a skutečnost
Sex. Všichni o něm píšou a všichni o něm čtou. Zdá se, že díky záplavě informací, které se na nás z médií valí, víme o sexu všechno. Denně se v časopisech a na internetu můžeme začíst do článků, které slibují vylepšit náš sexuální život, naučit nás nové triky, jak být v posteli ještě lepší a výkonnější, pomoci nám najít cestu k multiorgastické extázi.
Zdroj: archiv redakce
Jaký pohled na ženskou sexualitu nám přináší média? A jak se jejich pohled liší od reálného prožívání žen? Odpovědi jsem se snažila najít v rozhovorech se svými kamarádkami a přítelkyněmi, ženami obdařenými nejen životní zkušeností, ale i různorodým počtem dětí.
Sex podle technického manuálu
„Sexualita je často popisována jako technický návod. Pokud uděláte A, stane se B. Zmáčknete-li tlačítko C, vyvoláte reakci D,“ pousměje se poněkud sarkasticky moje kamarádka Pavla, když se jí zeptám na její názor na obraz ženské sexuality v časopiseckých článcích.
„Když kouknu do časopisu, mám pocit, že čtu pornografii,“ přizvukuje jí Katka, dvaatřicetiletá maminka dvou dětí. „Nejsem prudérní, nejde ani tak o to, co popisují, ale o to jak. Intimitu rozsekají na jednotlivé pohyby a techniky a ty následně skládají. A protože tomu něco chybí, tak skládají čím dál krkolomnější konstrukce a pozice.“
Sexuální praktiky v módních vlnách
„Použily jste někdy nějaký z návodů k oživení vašeho sexuálního života?“ zajímám se. Obě svorně zavrtí hlavou.
„Já si nečtu ani návody na obsluhu kuchyňských spotřebičů, natož ty sexuální. Vždycky si říkám, kdo je píše a na základě čeho? Přijde mi, že všechny tyhle návodné články navíc strašně moc podléhají aktuální módě. Jednou je v kurzu anální sex a píše se o něm všude. Teď zase letí sado-maso a kdo se doma nebije důtkami, jako by nebyl,“ líčí s temperamentem sobě vlastním Pavla.
Co je v sexu normální?
„Časopisy vytvářejí dojem, že je něco normální a dělají to tak všichni,“ přemýšlí Edita, čerstvá čtyřicátnice, která sdílí domácnost se dvěma odrostlými puberťáky a jedním dítkem školou povinným. „Osobně mám sex hodně ráda a umím si ho ve svém věku užít mnohem víc než ve dvaceti. Ale někdy si připadám jako exot, když mě ještě pořád baví normální klasická soulož a nemám potřebu dělat nějaké šílené experimenty.“
Sex jako výkon
„Mně vadí to,“ vyjadřuje se Kamila přímo, „že se sex popisuje jako výkon. Cítím tlak, abychom byly jako ženy lepší milenky, abychom byly přitažlivé, abychom uměly muže uspokojit. Nevím, jak to vnímají muži, ale mě unavuje představa, že sex je jako závod do cíle. V sexu hledám intimitu, uvolnění, uspokojení… nechci ho brát jako výkonnostní disciplínu.
Vlastní uspokojení
„O čem se tedy podle vás v oblasti ženské sexuality a jejího prožívání mluví a píše málo? O čem byste si chtěly v časopisech (a nejen v nich) číst?“ ptám se svých přítelkyň.
„O tom, že sex má být dost dobrý pro mě,“ přichází s nápadem Edita. „Že nemám naplňovat představu časopisu, společnosti a dokonce ani představu partnera. Že mám svoje potřeby. Myslím, že by se mělo víc psát právě o tom, jak má žena tyhle své potřeby poznat a naučit se je uspokojit.“
Období bez sexu
Katka po chvíli přemýšlení přijde s dalším návrhem. „Chtěla bych si číst o tom, že i nemít sex je ve vztahu normální. Že můžou nastat období, kdy z nějakého důvodu spolu partneři nespí, i když se mají pořád rádi a jako pár jinak fungují normálně. My jsme tohle zažili, když byly děti malé, já jsem v noci každou hodinu vstávala na kojení a muž chodil na celý den do práce. Spánkový deficit nás úplně připravil o chuť na sex. Nakonec se to přirozeně upravilo samo, ale kdybych dala na rady z časopisů, asi bych začala panikařit, že když nemáme sex, je náš vztah odsouzený k zániku.“
Čtěte také:
Proměnlivost ženské sexuality
„Líbilo by se mi, kdyby se víc psalo o tom, že ženská sexualita je proměnlivá,“ přidává se Pavla. „Že se mění nejen věkem a nejen podle toho, zda je žena bezdětná nebo zrovna těhotná, kojící a nebo třeba v přechodu. Ale že je různá i během jednoho měsíce… co měsíce, i během jednoho dne. Že to, na co mám chuť v pondělí, mě už ve středu vůbec nemusí lákat. A že i to je úplně normální.“
Každá z nás je jiná
„A že my ženy nejsme stejné,“ dodává Kamila. „Úplně bych zrušila články typu ‚všechny ženy touží po tom a onom, nebo všechny milují to a to‘. Já například z duše nenávidím dlouhé předehry, zatímco všechny ty články mi nutí představu, že je musím naprosto milovat. A ještě k tomu takové ty pseudoromantické. Přitom mě kdyby někdo nasypal okvětní plátky růží do vany a zapálil mi k tomu svíčky, tak se zjevím z toho, že je v koupelně nepořádek a že vyhoříme – k sexu by mě to určitě nenaladilo.“
Méně teorie, více praxe
Ačkoliv jsou naše zkušenosti, názory a osobní záliby v oblasti sexu v mnohem odlišné, na jednom se s přítelkyněmi shodneme: Číst si o sexu může být inspirace a může to být zábava, ale základem skutečné sexuální spokojenosti je méně číst a více praktikovat.
„Nejhorší je dopředu něco a priori očekávat,“ shrnuje za nás za všechny tento postoj Kamila. „Myslet si, že se mi bude něco líbit, protože všude píšou, že se mi to líbit má. Nebo předpokládat, že partner bude mít něco rád jen proto, že se obecně očekává, že by měl. Když budeme k sexu takhle přistupovat, tak se nikdy nedozvíme, co nás skutečně těší a uspokojuje.“
Pokud skutečně existuje návod na dobrý sex, nelze ho najít v žádném článku. Každá z nás ho ukrýváme v sobě. Hledání tohoto návodu a objevování cest k sexuálnímu potěšení se může stát radostným potvrzením staré pravdy, že i cesta může být cílem.
