Když to v sexu neklape

Co je normální?

Je správné a normální spát spolu každý den, nebo každý druhý, nebo jednou měsíčně? Média nám často předkládají falešný obrázek o sexualitě a dokonce tak vzniká mnoho mýtů. Jedním z nich je například společné dosahování orgasmů. A také frekvence sexuálního soužití.

V sexu však pro pár žádná vnější pravidla neplatí. Na tom, co oběma partnerům vyhovuje, se musí shodnout právě a jen oni dva. Více než frekvence sexuálních zážitků je důležitá partnerská intimita.

Tři pravidla

Můj muž mi kdysi popsal intimitu jako výlučnost. To nejdůležitější, ale též nejběžnější, mám chuť a chci sdílet právě jen se svým partnerem. A také jako jakousi exkluzivitu – ve chvílích, kdy se mi děje něco důležitého, je on ten první, kdo mne napadne, s kým tuto novinku chci sdílet.

A ještě jedním termínem obohatil moje uvažování – kuchyňská intimita. Opět v porovnání s frekvencí sexuálních zážitků je mnohem důležitější, zda partneři spolu láskyplně komunikují i mimo ložnici, zda se obejmou, pohladí, dají si polibek na přivítanou.

Mají-li partneři takto intimní vztah, budou se pravděpodobně snáze dohadovat i nad frekvencí sexuálních styků.

Bez sexu?

Sexualitu není možné ze života zcela vyloučit. Je to podobná potřeba jako hlad a žízeň. Na rozdíl od nich sice život neohrožuje, nicméně je jakýmsi ukazatelem zdraví. Spokojený sexuální život svědčí o psychické i fyzické pohodě, ale také ji spoluutváří. Sexualita prostě do života páru patří.

Podle profesora Plzáka, který se partnerským poradenstvím mnoho let zabýval, je jednou ze základních pouček pro soužití páru naučit se dohadovat, vyjednávat a dělat kompomisy v pěti základních oblastech párového života: finance, trávení volného času, výchova dětí, péče o domácnost a sex. Proto není dobré neshody v sexuálním soužití „zametat pod stůl“.

Je možné, že se po letech společného soužití oba partneři opravdu bez sexu obejdou, že jsou pro ně mnohem důležitější jiné věci. Je to v pořádku tehdy, když se oba na tomto společném soužití shodnou a netrápí je to.

Sex stranou

V dlohodobém partnerském soužití se samozřejmě vyskytne mnoho situací, kdy jde prostě sexualita stranou – různé nemoce, těhotenství, porod, stres. Ale všechny tyto okolnosti by měly být pouze dočasné, oba partneři by měli vědět, že to neznamená ohrožení jejich vztahu, a měli by být schopni se k intimnostem vrátit.

Může se ovšem také stát, že vzájemný vztah dostane jinou dimenzi a partneři si zachovávají takovou míru intimity, která jim vyhovuje i bez sexuálních prožitků. Když jeden z partnerů sex potřebuje, chce ho a je mu zdrojem potěšení, ale druhý jej zcela odmítá, nastává problém. Jestliže se tím odmítáme zabývat, je to jako kdybychom druhému partnerovi říkali tvoje problémy, pocity a starosti mne nezajímají, vlastně mne nezajímáš ani ty sám.

Přizpůsobit tempo

Profesor Weiss užívá přirovnání: jestliže jdou dva lidé do kopce a chtějí jít spolu, přizpůsobí se ten s rychlejším tempem tomu pomalejšímu. V sexualitě to platí podobně, nicméně to neznamená, že ten s menší chutí bude sexualitu využívat mocensky. „Dám ti když…, budu s tebou spát, když…“. Tato strategie nerespektuje druhého partnera jako rovnocennou bytost a vytváří tak začarovaný kruh boje o moc.

Těhotenství a porod

Velmi rizikovým obdobím pro sexuální neshody je období těhotenství a porodu. Žena prožívá velmi změněný tělesný stav, který u mnoha z nich příliš se sexuálním vzrušením nekoresponduje. Po porodu může mít mnoho drobných zranění, která se pomalu hojí, a také mnoho starostí s péčí o dítě. Její emoce jsou zaměřené na dítě a na partnera už jí nezbývá kapacita – natož na sex.

V těchto případech však může muž velmi pomoci. Vyhledá lékaře, který zkontroluje, zda se zranění po porodu hojí a nebudou přetrvávat, pomůže jí s péčí o domácnost a o miminko. Někdy stačí, když tráví se svou ženou více času a vyslechne, co je to, co by jí pomohlo si odpočinout a přeladit se na partnerskou notu.

Když muž nemůže

I muži mají riziková období. Neustále roste počet mužů s erektilní dysfunkcí. Je to velice intimní nemoc a mnoho mužů se za ni velmi stydí. Možná právě proto nenavštíví lékaře, který až v 85 % případů umí pomoci.

Řada mužů však rezignuje na sex než by situaci řešilo a svoji energii nasměruje do práce či jiných aktivit. Spoléhají možná na to, že přece ženy sex tolik nepotřebují. Mnoho zralých žen si naopak sex užívá daleko více než ženy mladé, protože už je například netrápí otázka antikoncepce, nevyrušuje je plačící dítě z vedlejšího pokoje, ale také už většinou velmi dobře vědí, co jim dělá a nedělá dobře.

Na rozdíl od mladých párů je tu situace opačná. Muž nechce – nebo nemůže – a žena po sexu touží. Jde-li o problém s erekcí, může žena pomoci. Erektilní dysfunkce je nemoc či je příznakem nemoci jiné, kterou je potřeba vyšetřit lékařem a stanovit správnou léčbu. Samoléčení zejména pomocí různých potravních doplňků je nejen ve většině případů naprosto neúčinné a drahé, ale také oddaluje správnou diagnostiku a nemoc, která erektilní dysfunkci způsobuje,se sama zhoršuje.

Takže aby princ s princeznou žili šťastně až do smrti, musí pro to taky něco udělat. A spokojený sex k tomu jistě patří.