Veronika: Spánek a staronoví pomocníci

Prso

Hlavním uspávačem je samozřejmě prso. Kojení nebo dudlání bradavky zabírá spolehlivě a rychle. A to hlavně v noci. Damík se sám budí zhruba po třech hodinách. Napije se a zase spí. Občas – když ho pobolívá bříško – spolu vedeme půlnoční dialogy. To raději odcházím do obýváku, abych nerušila Toma s Anit. Naše konverzace obvykle končívá také prsem.

Dudlík

K dudlíku mám ambivalentní vztah. Anit jsem ho začala nabízet až kolem třetího měsíce, kdy mi pořád visela na prsu (ano, i u ní to fungovalo – viz odstavec výše). Jenže to už ho nechtěla (byť jsem vyzkoušela asi sedm různých druhů). A tenkrát jsem se zapřísáhla, že u dalšího dítěte vyzkoušíme dudlík dřív. Ale teď nevím… zatím jsem dva vyvařila a udělala jednu srandofotku (než ho Damián s odporem vyplivnul a vrhl na mě vyčítavý pohled, který říkal: „Vždyť z toho nic neteče!!“).

Hacka (houpací vak)

Tento parádní vynález jsme koupili, když bylo Anit šest týdnů a zhruba do roka se stal neocenitelným uspávadlem. Tentokrát jsme byli připravení už od narození druhátka. Tom připevnil ke stropu hák, na který jsme hacku zavěsili hned vedle pohovky. Damík se rád nechá houpat (když je vzhůru) i uhoupat do spánku.

Balon

Anit v prvních týdnech často usínala u Toma skákajícího na balonu v poloze na tygříka. Damík tuto polohu považuje spíš za aktivační – hned zvedá hlavu kouká kolem. Balon jsme ještě nevyzkoušeli. Zatím nám to celkem jde (zaklepat) i bez něj. Ovšem – je připraven.

Zpívání

Anitčino celé mláděcí období jsem prozpívala. Někdy, abych ji zklidnila a uspala. Jindy, abych ji udržela bdělou. Vlastně jí zpívám doteď. Když chci uspat syna, používám zatím spíš šeptání a různé melodické mručení. Většinou se zklidní a v kombinaci s jiným uspávadlem i vytuhne.

Šátek (a ergonomické nosítko)

Anitku jsem nosila rok a půl. Intenzivně. Ráda. A Tom si ji nahodil na břicho dokonce i letos na novoroční procházce. Ergonomické nosítko jsme koupili taky někdy v Anitčině šestém týdnu a čím byla starší, tím víc jsme nosili. S Damíkem jsem se rozhodla šátkovat. Využít výhody nošení už od narození a snad si i nošení víc užít (ergo-nosítko super, ale někdy mě bolela záda a občas jsem nenapolohovala Anit tak, jak bych si představovala – hlavně zezačátku). Koupili jsme nádherný šátek, a když byl Damovi asi týden, začala jsem navazovat. A… zbožňuji to! Protože to zbožňuje Damík. A v úvazu jsem čím dál jistější, takže dřívější obavy ze „čtyřmetrové šály“ jsou fuč a užíváme si to oba. Vlastně všichni tři – i s Anit, protože se jí s navázaným Damíkem můžu plně věnovat. Nosítko ale nezahazuji, až bude Dam větší, určitě se na něj taky někdy dostane…

Čtěte také:

• Nechce vaše miminko usnout? Vyzkoušejte osvědčené triky maminek
• 6 tipů pro příjemnější noční kojení
• Dětská nosítka: noste své dítě u srdce

Kočár

Anitka zase chodí do školky (na dvě dopoledne týdně). Při příchodu si trochu zasmutní. Ještěže ji vodí Tom. Já jen slíznu smetanu při vyzvedávání „po O“. A právě do školky pro ni jezdím s Damíkem v kočárku. Sotva ho obleču (samozřejmě nakojeného a naladěného na spaní), vytuhne jako dřevo. To je výhoda dětí, co se rodí do chladnějšího počasí. V kočárku ve fusaku se cítí dobře. Anit se narodila koncem května a celé léto kočár nesnášela. Zvykla si až s podzimem a příjemnějším „hnízdečkem“. Když nejde Anitka do školky, vyrážíme na blízké hřiště. Damík dvě hodiny poctivě prospí v kočárku, zatímco my blbneme. Když se vzbudí, stačí mocně pohoupat korbičkou (máme jen takovou vloženou tašku, která se dá vytáhnout).

Střídavě zabírá taky chování, pohupování na nohách, v klíně nebo na rukou, jemné hlazení konečky prstů po obličeji nebo pusinkování. A nejlepší je různé střídání těchto metod.

Jak bych nikdy Damíka neuspávala – a neudělala jsem to nikdy ani s Anitkou – je metoda „nechat vyplakat“ (ať už ji nazveme jakkoliv – v jedné knížce to pojmenovávají „udělat pauzu“, jiným je známá pod názvem Estivillova metoda). Ta je podle mě naopak velmi škodlivá a nebezpečná nejen pro vzájemný vztah dítě-rodič, ale i pro vztah dítěte ke světu a formování jeho osobnosti. Pláč miminka je forma komunikace a nikdy manipulativní nástroj, kterým chce „protřelé“ dítě něčeho dosáhnout.

A když už jsem u toho uspávání, změnily se i rituály Anitky. Skoro vždy ji teď uspává Tom. V noci se tulí k němu. Když ji něco vzbudí (obvykle my s Damíkem), lehne si Tomovi na hrudník nebo se o něj nějak opře a spí dál. Ráno volá: „Tati, už je ráno. Musím čurat. Pojď.“ Jsem ráda, že to vzala tak parádně. Na druhou stranu, někdy trochu Tomovi závidím – hlavním nočním utěšovatelem a mazlitelem jsem byla donedávna já. A tak občas šoupnu nakojeného Damíka muži a mazlím se s dcerou. A jindy si užívám syna a raduji se s radostného výskání Toma a Anitky. A to jsou chvíle, kdy si naplno uvědomím, jak báječné je mít dvě děti. A těch je teď hodně. Juchů.

Vaše pořádještěveuforii V.

Lékařskou péči Těhulce LIVE! poskytuje: CMC – soukromá klinika, která klade mimořádný důraz na nejvyšší kvalitu pediatrické péče.