Dudlík neprávem zatracovaný

Ještě donedávna by matka dítěte s palcem či dudlíkem v puse dostala od svého okolí „černý puntík“. Dnes někteří novorozenci dostávají dudlík už v porodnici a ne pro nic za nic.

„Bázlivější či vystresovaní novorozenci projevují větší potřebu sát,“ tvrdí francouzský pediatr Jérôme Valleteau de Mouillac.

Ve většině případů nemá použití dudlíku v takhle raném věku žádné negativní důsledky. Je ale přece dobré počkat s ním až do doby, kdy dítě bez problémů saje z prsu. Jinak totiž hrozí, že mu dudlík „zachutná“ víc, snadněji uspokojí jeho sací reflex.

S palcem tento problém odpadá, protože dítě ho začíná cucat tak kolem druhého měsíce, a to už je na kojení zvyklé.

„Dudlíkáři“ méně ohroženi

Nedávné studie poukazují na ochrannou roli dudlíku v případě náhlého úmrtí kojenců.

„Děti s dudlíkem přecházejí snadněji z fáze spánku do fáze bdění v případě nečekaných negativních událostí, jako je třeba dechová pauza,“ podotýká specialistka na syndrom náhlého úmrtí novorozenců a kojenců z kliniky ve francouzském Montpellier.

Při sání dudlíku kojenec leží na zádech, vzduch cirkuluje v puse a v nose, nehrozí, že by jazyk zapadl a dítě se začalo dusit. Americká i francouzská pediatrická společnost tedy doporučuje dávat dudlík na spaní kojencům až do jednoho roku.

Palec má podobný efekt. Když si však dítě navykne usínat s dudlíkem v puse, nečeká obvykle rodiče příliš klidný spánek. Při každém nočním probuzení se miminko svého dudlíku domáhá. Pokud klidně spí, je vyhráno. Ochranný efekt dudlíku přetrvává celou noc, a to i když malému spáči obvykle po 20 minutách vypadne z pusy.

Trocha cukru neškodí

U předčasně narozených dětí se díky dudlíku zachová sací reflex, když je dítě krmené sondou. Také když miminku berou krev, očkují je, dostává infuzi nebo třeba musí podstoupit punkci, doporučují lékaři dát mu dudlík kvůli snížení pocitu bolesti. Navíc není od věci osladit ho cukrem.

„Při kontaktu s cukrem některé receptory na jazyku uvolňují analgetické substance. A sání ještě tento efekt zvyšuje,“ vysvětluje pediatr Jean-Francois Magny, šéf resuscitačního a neonatálního oddělení jedné pařížské kliniky.

Ovšem cukr na dudlík nikdy nedávejte jen tak, aby ho dítě přijalo!

Něco se spraví samo

Ale jsou tu i negativa. Deformace horní a dolní čelisti, dýchání ústy a ne nosem. Jazyk se vinou dudlíku nemůže opírat o patro, jeho motorika je nedostatečná. Vznikají potíže v postavení zubů a tím i vady ve výslovnosti. Dudlík je zkrátka cizorodá věc a ústa nejsou fyziologicky uzpůsobena k tomu, aby ji přijímala. Není ani příhodnější než palec, jak se tradovalo.

„Ani takzvané fyziologické modely dudlíků nejsou neškodné,“ varuje specialista na vady chrupu.

Pokud ale dítě odloží dudlík nebo přestane cucat palec do tří let, většina deformací v ústech se časem sama o sobě spraví.

I pláčem se komunikuje

Kdo dumlá, ten nemluví, anebo špatně vyslovuje. Svou roli v tom hraje nejen nedostatečná „čilost“ jazyka, ale také ochablé svaly rtů vinou neustále pootevřených úst. Dudlíkem se obvykle snažíme zastavit dětský pláč, který ale je také prostředkem komunikace.

Takže nám se sice při blahodárném tichu uleví, ale svému nejmenšímu bráníme v přirozeném vývoji, pokud mu ho dáváme pokaždé, když trochu zakňourá. A opět platí, že zbaví-li se dítě tohoto šidítka do dvou, nejpozději do tří let, jeho výslovnost se zlepší a nebude potřebovat pomoc logopeda.

Všechno má svůj háček

Častější záněty středního ucha u „dudlíkářů“ jsou prokázané, ale ještě nejsou zcela vědecky podložené. Má se za to, že dlouhotrvající sání vyvolává zvýšenou produkci nosohltanového sekretu, který se dostává do středouší a nese s sebou i riziko většího výskytu mikrobů vyvolávajících záněty.

Statistiky ukazují, že je dvakrát víc zánětů středního ucha u dětí, které používají dudlík prakticky bez ustání. Tento počet se snižuje, jestliže dumlají jen při usínání. Z hygienického hlediska jsou dudlíky i palec v puse časovanou bombou.

Čtěte také:

• Odmítání první lahvičky: Stačí vytrvat
• Dítě s vadou řeči
• Spi, děťátko, spi aneb Spánek novorozeňat a nejmenších dětí

Odvykání bez stresu

Ideální je dát vale dudlíku do jednoho roku dítěte. Realita obvykle staví tuto hranici i na třetí rok dítěte. Rozhodně je při odvykání důležité postupovat krok po kroku. Anebo lépe – neudělat už od začátku z dudlíku celodenního společníka.

„Dudlík dávejte dítěti, jen když má usnout, a případně v okamžicích, kdy je potřebujete skutečně utišit,“ radí pediatr.

Rozhodně není dobré mu ho strčit do pusy pokaždé, když zapláče. „Odstavovat“ od dudlíku začneme miminko zhruba v šesti měsících. Nabídneme mu nějakou náhradu, jiný předmět, který si může ústy „osahat“.

Copak to roste na stromě

U většího dítěte vypracujeme odvykací plán. Například mu vysvětlíme, že dudlík nesmí „překročit“ práh dětského pokoje. Pak se domluvíme na nějakém konkrétním významném dni, třeba narozeninách, Vánocích atd., kdy dudlík definitivně odloží.

Toto rozhodnutí by mělo být podpořené nějakým symbolickým gestem, třeba tím že se dudlík slavnostně zahodí do popelnice nebo ho odevzdá Mikuláši.

V Dánsku mají dokonce stromy plné dudlíků, které tam děti odložily. Palec pak můžeme vyloučit ze hry tím, že na něj nalepíme barevnou náplast jako varování, že tohle do pusy nepatří. Pokud se však ani tyto kroky nezdaří, je dobré se poradit s lékařem.

Rozhodně však nelze spoléhat na to, že bez naší spolupráce a prevence odborník dítě jako mávnutím kouzelného proutku dudlíku zbaví.