Terapie pevným objetím: Ano či ne?

Tuto speciální terapii objevila a vymyslela Marta Welchová, která ji uváděla pod názvem „Holding therapy“. U nás je však známá spíše díky již zmíněné terapeutce paní Prekopové. Intenzivně ji propagoval také nositel Nobelovy ceny Nikolaas Tinbergen jako terapii vhodnou pro děti s autismem.

Česká organizace APLA, která sdružuje odborníky a rodiče dětí s autismem, ale proti této metodě velmi rázně vystupuje. „Můj syn nemá mazlení a dotyky moc rád. Jen opravdu výjimečně ho přesvědčím, aby mi dal alespoň pusu. Hezkým příkladem byly narozeniny jeho tety, které jsme slavili společně. Když došlo na gratulace, podání ruky a políbení, začal se ošívat a po dlouhém rozvažování se nakonec uvolil a jednu pusu dal. Já ho k projevům náklonnosti nenutím, myslím, že terapii pevným objetím by určitě nesnesl, a proto bych ho nikdy nenutila na ni jít,“ svěřila se Babywebu maminka šestiletého Matouše trpícího Aspergerovým syndromem.

I když tato terapie objetím není v Česku akreditovaná a Česká lékařská komora ji nedoporučuje zdravotníkům oficiálně používat, protože k ní není dostatek klinicky podložených výsledků, mnoho odborníků v čele se světově uznávanou psychoterapeutkou Prekopovou s ní slaví velké úspěchy. O co tedy konkrétně jde?

Pevné objetí nesmí být násilné

Na stránkách věnovaných této terapii se uvádí, že jde o příležitost pro dva blízké lidi vyjádřit bolestivý, slovně nezvládnutelný vztahový konflikt, urovnat ho a usmířit se, přičemž se oba dva pevně drží. Mohou to být rodiče, manželé, dlouholetí partneři.

Za nemocemi dětí mohou stát vztahy v rodině

Podle Jiřiny Prekopové by nikdy neměla být tato metoda používána jako trest, nemá s ní být spojováno zneužívání. Také by ji nikdy neměly provádět osoby, které se již dříve projevovaly k dítěti zaujatě nebo mají sami nevyřešené vnitřní konflikty. V tom případě by pevné objetí nadělalo více škody než užitku.

Objetí by mělo být pevné, ale zároveň nenásilné a neagresivní. Může trvat půl hodiny, ale také několik hodin. Cílem pevného objetí je nechat proudit veškeré negativní emoce, jako je zlost, agrese, může se plakat, křičet, ale přitom se stále držet. Po určité době má dojít ke zklidnění, vzájemnému porozumění a pochopení. A to jak v případě dítěte, tak i dospělých.

Negativní emoce se přemění v lásku?

Ve své pravé podobě a jako terapie probíhá pevné objetí vždy pod dohledem terapeuta. Rodič dítě silně obejme bez ohledu na křik, pláč. Na první pohled proto může působit tato metoda drsně. Podle psychologa Jaroslava Šturmy, který je renomovaným odborníkem v oblasti dětské psychologie, je nejdůležitější, aby si všichni zúčastnění uvědomili, že se mají rádi a jsou v bezpečí. Teprve pak se může bolest a hněv přeměnit ve vzájemné přijetí.

Efektivní rodičovství aneb Jak porozumět vlastním dětem

„Terapie pevným objetím přispívá k obnově systemického řádu v rodině, např. v takových případech, jako je místo v řadě sourozenců či tam, kde dítě zaujme pozici toho, kdo v rodině rozhoduje (v případech tzv. malých tyranů). V pevném objetí je také možno se vyrovnat s traumatem, oplakat blízkou osobu a rozloučit se s ní – pod vizualizací, kdy tím, kdo objímá, je další blízká osoba,“ říká PhDr. Jaroslav Šturma.

„Tam, kde pozitivní vztah nelze obnovit, lze tímto způsobem alespoň přispět k důstojnému a pokojnému rozloučení a rozchodu nebo rozvodu ku prospěchu rodičů a zejména dětí.“

Své děti při záchvatech vzteku chovám

Někteří rodiče určitou formu terapie objetím používají intuitivně. „Už moje babička mne učila, že děti potřebují hodně chovat. A já se toho držela i u svých dětí. Nikdy jsem je nenechala zbytečně plakat. Když jsem jim nerozuměla nebo jsem cítila, že se vztekají, ale sami nevědí, co chtějí, chovala jsem je a pevně držela. Vztek brzo odezněl a ani hysterických záchvatů mnoho nebylo. Dnes už jsou děti větší, ale když mají trápení nebo bolest a já jim vlastně ve skutečnosti nemůžu nijak pomoct, tak to přiznám a alespoň se pochováme,“ svěřuje se paní Pavla v internetové diskuzi na webových stránkách o pevném objetí.

Komunikace mezi rodičem a dítětem

Terapii objetí nepraktikujte sami!

I sama Jiřina Prekopová však upozorňuje, aby se rodiče nepouštěli do terapie sami bez dohledu odborníka. Tvrdí, že metodu je nutné vnímat jako celek, pouhé objímání nestačí. Také výsledek nelze hodnotit pouze jednorázově na základě chvil, které jsou dítěti třeba nepříjemné.

Psycholog Jaroslav Šturma varuje před tím, aby se rodiče, a to nejen ti, kteří mají autistické děti, pokoušeli používat tuto metodu jako cestu k poslušnosti dítěte. Tento účel totiž pevné objetí nemá. „Nedoporučuji ji také používat u osob, které se léčí např. pro vážné duševní problémy. Tam je pak na místě vyžádat si stanovisko ošetřujícího lékaře,“ dodává Šturma.

Jaký je váš názor? Vyzkoušeli jste terapii pevným objetím na vlastní kůži nebo na svých dětech? Nebo jste apriori proti?