Stres brání početí. Jak s ním zatočit?

V tu chvíli se může stát, že se karta obrátí. Všechnu antikoncepci vysadíme, a přesto se na těhotenském testu dvě tolik očekávané čárky neobjevují.

První věcí, kterou partneři vyzkoušejí, je počítání plodných a neplodných dnů a zintenzivnění pohlavního styku v období ovulace. Následují různé rehabilitace, dojde na změnu životního stylu a stravovacích návyků.

Dvojice často projde různými lékařskými vyšetřeními, která mohou, ale také nemusí příčinu odhalit. Je-li příčina odhalena a k tomu léčitelná, podstoupí partnerský pár množství lékařských zákroků. Bohužel ani ty nemusejí být úspěšné. Anebo odhalená příčina léčitelná není a pak dvojice může požádat o umělé oplodnění.

To vše je tak velkým nabouráním přirozeného procesu početí a tak velkým zásahem do partnerského života, že se prostě nemohou neprojevit různé doprovodné psychické rozladění a nepohoda. Samotný fakt komplikovaného otěhotnění je sám o sobě stresující a všechny „ty věci“, které je třeba podstoupit a provádět, klidu a pohodě opravdu nepřispívají.

Co víc, mladý pár časem získá pocit, že z milostného života se stala jakási výrobna. Začarovaný stresový kruh. A přitom – jednou z významných příčin obtížného početí je právě stres.

Kdy mám plodné dny?

Ovulační kalendář

Ovulační kalendář zobrazí orientačně vaše plodné dny v období následujících šesti měsíců a také přibližné datum porodu v případě, že v těchto dnech dojde k početí.

Přestali jsme se snažit a povedlo se to

Na druhé straně jedním z významných faktorů, které přispívají k tomu, že se „to“ nakonec povede, je – rozhodnutí se pro adopci. Zajímavé, že? Tyto dva fakty nás vedou k tomu, abychom se psychikou partnerského páru, zejména psychikou ženy, která se snaží otěhotnět, zabývali.

Dobře se to říká

Nestresujte se, neberte si to tak, uvolněte se – taková a podobná úsloví se objevují velmi často v článcích, které se tváří jako seriózní doporučení, a zaznívají také v různých televizních seriálech či v laických „terapeutických“ radách.

Jistě, většina z nás by opravdu ráda žila život v pohodě, pokoji, nedělala si starosti s běžnými denními věcmi typu: jak stihnu nakoupit, uvařit, vyřešit pracovní problémy a ještě si popovídat s dětmi a partnerem. A což teprve, když do tohoto denního kolotoče vpadnou ještě nějaké vážné problémy – dluhy, nemoci, konflikty.

Rovněž v zásadě pozitivní události se stávají zdrojem stresu – svatba, stěhování, narození dětí, nová pracovní příležitost. Ano, je to fajn, ale kolik to stojí času a námahy!

Stres nejde zcela zrušit, jde s ním pracovat

Stres je na světě a těžko se mu vyhnout. V zásadě jsou možné dvě věci: Zkusit eliminovat nežádoucí stres a ten, který zbývá, se konstruktivním způsobem pokusit zvládnout. Eliminovat stres můžeme na několika úrovních.

• Dobré časové plánování událostí, práce s diářem, tzv. „time management“.
• Dále schopnost zvládat konflikty, umět odpouštět.
• Eliminovat lze i fyzikální zdroje stresu: zvolit příjemné pracovní prostředí, pracovní pomůcky, osvětlení, regulovat hladinu hluku. Nicméně přes veškerou snahu je nemožné se stresu vyhnout.

Jak tedy stres zvládat? Uvolnit se. Na vybranou máte z několika způsobů:

1. způsob

Stres působí na fyziologické pochody našeho těla. Jimi začneme. Samozřejmě že velmi těžko ovlivníme například pocení či sevření žaludku. Z přímých tělesných reakcí můžeme ovlivnit pouze svalové napětí a dýchání. Svalové napětí blokuje různé svalové skupiny, což se stává příčinou rozličných onemocnění či bolestí.

Není lepší způsob, jak toto fyzické napětí uvolnit, než využít prvků relaxace a fyzických cvičení. Střídání napětí a uvolnění různých malých svalových skupin. Během denního provozu se dají cvičit svaly dna pánevního, tzv. Kegelovy cviky, jemnými pohyby hlavy lze uvolňovat napětí v oblasti krku.

Imaginativní napětí. Během pracovního dne má jen málokterá z nás příležitost si někam na čtvrthodinku zalézt a relaxovat. Proto je dobré naučit se relaxovat v co nejkratším možném čase. Třeba na toaletě – proč ne? Někomu pomůže představa, že při močení ze sebe odplavuje všechno negativní – konflikt, napětí, toxiny. Zkuste zavřít oči a soustředit se pouze na odplavování nežádoucích látek z těla.

Self-masáže. Nejedna z nás by ráda navštěvovala odborníka, ale kde na to vzít čas? Ani peněz nemíváme nazbyt. A proto se často musíme ošetřit samy. Na uvolnění krku a trapézů pomáhá jemná masáž spodiny lebeční, na celkové uvolnění masáž nohou například večer před televizí.

Čtěte také:

• Proč bych měla cvičit před otěhotněním?
• Tipy pro muže i ženy na snadnou cestu za miminkem
• Metoda Ludmily Mojžíšové aneb Metoda první volby

Dýchání. Zní to snad banálně, ale věřte, že soustředěné, klidné a hluboké dýchání je jednou z nejlepších a nejdostupnějších metod, jak se rychle zklidnit a navodit uvolnění – relaxaci. Některý typ stresu nás příliš „nabudí“ a tehdy je zapotřebí nalézt sociálně přijatelnou formu jeho „vybití“.

Nečekat a vyvinout přijatelnou fyzickou aktivitu, například vyběhnout schody namísto jízdy výtahem. I tohle zní možná až příliš jednoduše – rychlé zdolání schodů nám jistě nenastolí vnitřní klid, nicméně pomůže uvolnit látky, které se stresem do našeho těla vyplavily, a omezí tak riziko nežádoucího vlivu hormonálních změn na naše zdraví.

2. způsob

Stres se promítá do psychiky a ovlivňuje to, co si myslíme, cítíme a následně konáme. Rady typu „nic si z toho nedělej“, „nemysli na to“, „tak si to tak neber“ oprávněně člověku lezou na nervy. Ono se to snadno řekne… Myšlenky sice do jisté míry ovlivňovat vůlí lze, dá to však velkou práci. Ke změně a přesměrování myšlenek nám mohou pomoci různé „finty“.

Imaginace, tedy představy. A to například u výše zmíněné „vyprazdňovací“ relaxace anebo při večerním sprchování: představme si, jak ze sebe splachujeme nejen špínu zvenku, ale vymýváme ji také zevnitř.

Afirmace – větičky, které mají pro nás nějaký povzbudivý charakter (co tě nezabije, to tě posílí všecko špatné je k něčemu dobré atd.).

Pozitivní konotace – tedy vnitřní dialog s automatizovanými negativními myšlenkami. Zní to složitě, ale příklad je vcelku jednoduchý: většinu z nás při různých událostech napadne nějaká automatická myšlenka, která je ne vždy funkční, často jde o vyjádření nějakého „musu“ či absolutní tvrzení.

Příklad: „Všechno, co dělám, MUSÍ být perfektní.“ „Když se s někým pohádám či jej odmítnu, nebude mě mít rád.“ „Jsem prostě nemožná.“

Tyto negativní automatické či dysfunkční myšlenky je potřeba nejprve identifikovat – rozložit na konkrétní jednotlivosti, pojmenovat si je a potom je vědomě přeformulovat. Není to těžké, ale je pravda, že mnoho lidí potřebuje k takovému nácviku pomoc zkušeného terapeuta či aspoň kvalitní příslušnou literaturu.

To, co cítíme, je naší vůlí ovlivnitelné podstatně hůř než to, co si myslíme či děláme. Těžko si můžeme říct „už se toho nebudu bát“ nebo „už z toho nebudu smutný“. Emoce však lze ovlivnit jakoby oklikou. Opět je to taková malá „finta“. Naštve nás kamarád, máme hrozný vztek. Jasně že by byl nesmysl se prostě rozhodnout „tak, a vztek mít nebudu“.

Můžeme se ale pokusit dát svým myšlenkám jiný náboj a směr. Hledat a nacházet pro kamaráda omluvu: asi byl ve spěchu, nemyslel to tak, neviděl si do pusy, jak se říká. Zítra si to zkusíme vysvětlit. Není ale dobré silou vztek potlačovat, tlumit a zastrkovat někam dovnitř, tu negativní energii musíme vybít, vyvinout třeba nějakou rychlou fyzickou aktivitu či si s někým popovídat a vymluvit se z toho. Je tu naděje, že naše myšlení a chování dokáže ovlivnit i to, co pociťujeme, a zlost zeslábne a vyvane.

Tolik tedy ve zkratce pár návodů, jak se zbavit akutního stresu a stresové reakce. Pokud máte nějaký vlastní osvědčený „protistresový recept“, budeme se na něj těšit v diskuzi pod článkem.