Škodlivá, ale užívaná metoda při porodu: naléhání na břicho

Praxe, která vede k poporodním traumatům

„Tlačení na břicho jsem zažila u prvního porodu,“ vypráví Jana, matka dvou dcer. „Snad stokilová porodní asistentka mi na pokyn lékaře vrazila loket do břicha, druhý den jsem tam měla modřinu. Nejvíc mě dostala poznámka porodníka, že to jinak nešlo, protože neumím tlačit. Chtěla bych vidět jeho, jak by tlačil se zadkem nahoru a do kopce.“

Exprese plodu dle Kristellera byla již v roce 1952 prohlášena za non lege artis, tedy nedoporučenou a škodlivou.

Jako možné negativní důsledky se uvádějí poranění matky (ruptura dělohy, poranění pochvy a hráze) a poškození novorozence (zvyšuje se například riziko poranění brachiálního plexu, tedy jemných nervů mezi krkem a končetinami). Přesto se v různých formách tlak na fundus při porodu v českých porodnicích dosud hojně užívá.

„Ztráta kontroly nad porodním procesem a prožitek bezmoci při přímé a nečekané agresi, mezi které násilný tlak na břicho bezesporu patří, je po separaci a ztrátě dítěte třetím nejsilnějším poporodním traumatem,“ komentuje tuto porodní metodu klinická psycholožka Michaela Mrowetz.

Skákání na břicho

Ženy, které zažily v různé formě tlak na děložní fundus, popisují několik různých způsobů této praktiky. Zde jsou některé, které popisují klientky  Michaely Mrowetz:

• Zdravotník si omotá zápěstí a předloktí koženým řemenem. Tím pak naléhává na rodiččino břicho, sjíždí rukou omotanou řemenem přes břicho a zároveň tlačí vahou těla.
• Zdravotník přiváže k postranici postele prostěradlo, smotá je pod prsa rodičky, pověsí se na druhou stranu prostěradla a celou vahou visí na prostěradle, kterým sjíždí po břiše ženy.
• Dvě sestry smotají prostěradlo. Umístí je pod rodiččina prsa. Každá na něm visí z jedné strany a tlačí je dolů po břiše rodičky.
• Sestra či lékař si přinesou židličku či schůdky a předloktím nalehnou na břicho pod rodiččinými prsy. Celou vahou svého těla vytvářejí tlak na břicho.

Do kopce to nejde

Jako hlavní důvod provádění tlaku na dělohu je uváděna neschopnost rodící ženy tlačit. Objektivní příčinou (spolu s podáváním umělého oxytocinu a aplikací epidurálu), proč mají rodičky problémy vytlačit miminko, je však nevhodná porodní poloha.

Přestože ve většině porodnic umožňují svobodný pohyb během první doby porodní, na vytlačení miminka je stále ještě rodička většinou vmanévrována do polohy vleže či polosedu, která sice vyhovuje lékařům, ale ve které se porodní kanál zúží až o 30 % (ve srovnání např. s polohou ve stoje, na všech čtyřech nebo ve dřepu či v sedu s oporou).

„Byla jsem už hodně vyčerpaná, v poloze na zádech, lékařka začala panikařit, že neslyší ozvy dítěte, a že dítě musí okamžitě ven. Po epidurálu jsem necítila tlak, i když jsem se snažila, zřejmě jsem nebyla schopná v této poloze dítě vytlačit.

Bez předchozího upozornění ke mně přistoupila porodní asistentka a bez jakéhokoli vysvětlování mi nalehla na břicho, čímž pomohla malou vytlačit ven. Byla jsem jí vlastně vděčná,“ popisuje svůj zážitek z prvního porodu Zuzana.

„Mnohem později jsem se dozvěděla, že možná stačilo jen změnit polohu a malá by šla ven i bez tohoto zásahu a bez zbytečné paniky,“ dodává.

Šetrnější varianta?

Šetrnější variantou exprese na fundus děložní by podle některých porodníků měla být exprese plodu přidržením děložního fundu, která se provádí nenásilným tlakem předloktím či obou dlaní a rodička u něj aktivně používá břišní lis.

Hranice mezi ještě relativně bezpečným a škodlivým tlakem na dělohu je však příliš tenká. Velmi rizikový je jakýkoli tlak na břicho, pokud předtím žena rodila císařským řezem. Vždy je tu totiž možnost, že se děloha může v místě jizvy poškodit či prasknout.

Zkušená porodní asistentka Marie Vnoučková u porodu tlak na fundus nepoužívá.

„Jen jednou mě jedna žena, která rodila po čtvrté a klečela na všech čtyřech, požádala, abych jí objala břicho, protože její břišní svaly byly ochablé a děloha visela příliš dolů,“ vzpomíná na výjimečný případ. „Pomohla jsem jí tedy a svýma rukama jsem suplovala funkci břišních svalů.“

Čtěte také:

• Chci dobrý porod. Jak na to?
• Přirozený porod je normální porod
• Kouzla pro snazší porod a poporodní hojení

Spontánní tlačení a výběr porodní polohy

„V ideálním případě je porod souhra mezi matkou a dítětem,“ říká Marie Vnoučková. „Žádné další síly není potřeba. To, že se tak hojně rozšířil zvyk tlačit na břicho ženám během porodu, je myslím důsledek nesprávných porodnických postupů.

Ženy jsou velice často vyzývány, aby zaujaly polohu na porodnickém lůžku, často mají znehybněnou pánev, neboť polosedí, jsou vyzývány, aby tlačily v momentě, kdy je zašlá branka. V té době ještě nemusí samy pociťovat potřebu tlačit, a pokud tlačí řízeně, mohou nastat další komplikace.“

V předporodních kurzech se nastávající maminky učí techniku tlačení a jsou povzbuzovány k tomu, aby při tlačení zadržovaly dech a tlačily silou.

Ženské tělo však dokáže vytlačit miminko i bez speciálních technik. Spontánní tlačení, tedy takové, kdy žena přirozeně reaguje na kontrakce a na nutkání tlačit, snižuje riziko poškození hráze. Spolu s vhodně zvolenou polohou je nejšetrnějším způsobem porodu pro maminku i pro miminko.

„Velmi se mě dotklo prohlášení, že neumím tlačit,“ svěřuje se Jana. „Musím říct, že mě to dost mrzelo, a že jsem dokonce i chvíli přemýšlela, jestli na tom, co můj porodník řekl, něco není. Jestli my, moderní ženy, přece jen nejsme líné tlačit.

Druhé dítě jsem však rodila se svou porodní asistentkou, která mě celou dobu porodu povzbuzovala a dodávala mi odvahu, že dokážu porodit. Ani si nepamatuju, že bych nějak tlačila, jen jsem se přizpůsobovala tomu, jak se ven tlačila dcera.

Skončila jsem na všech čtyřech a podle toho, jak jsem miminko cítila v porodních cestách, jsem se intuitivně různě kroutila a natáčela. Dcerka se vlastně vytlačila sama, já jsem jí jen pomáhala.“

Stůjte na vlastních nohou

Tlak na děložní fundus může poškodit zdraví maminky a miminka a pro ženu může být navíc příčinou doživotního traumatu, zvláště v tragických případech, kdy jako následek komplikací spojených s tlakem na fundus dojde k poškození, případně chirurgickému odejmutí dělohy, nebo dokonce k úmrtí děťátka.

S tím, že je tlak na fundus metodou, která by se měla používat jen výjimečně a po zvážení všech možných rizik, souhlasí i Marie Vnoučková:

„Je nutné, aby porodní asistentky podporovaly ženy v normálním porodu, kdy veškeré tyto procedury nejsou nutné, a aby se využívaly jen ojediněle, pouze tehdy, kdy to z nějakého důvodu normálně nejde.“

Ukazuje se, že ženy, které při porodu nejen obrazně, ale doslova stojí na vlastních nohách a které důvěřují svému tělu, mají nejvyšší šanci projít porodním procesem bez škodlivých vnějších zásahů.