Psychogynekologie vrací ženám ztracenou rovnováhu

Současná společnost upírá svou pozornost k těhotenství a porodu více než kdykoli předtím. Porodnost dramaticky klesá a v této souvislosti je těhotenství a porod jedinečným a často neopakovatelným zážitkem. Využije-li žena svého práva a odmítne-li se podvolit některým rutinním procedurám, čelí nepochopitelnému tlaku ze strany zdravotníků.

Necitlivé jednání není bohužel výjimkou

Petra vzpomíná na nejhorší zážitek z doby, kdy byla těhotná:

„Z nevědomosti jsem neodmítla z mého pohledu naprosto zbytečný tripple test (bohužel může mylně diagnostikovat genetickou poruchu), který mi nevyšel úplně dobře. Následně jsem však odmítla podstoupit amniocentézu neboli odběr plodové vody, protože jsem se bála rizika potratu.

Po tom, co jsem rozhodnutí oznámila svému gynekologovi, jsem od něho dostala šíleně vynadáno a byla jím označena za naprosto nezodpovědnou matku. Z ordinace jsem šla s brekem a dlouho jsem se nemohla zbavit pocitu viny.“

Ženy často trpí pocitem viny

Průkopnice psychogynekologie u nás, gynekoložka MUDr. Helena Máslová k tomu dodává:

„Ženy často trpí pocitem viny, neboť jim je ze strany zdravotnické personálu podsunuta. Žena je v těhotenství a při porodu nesmírně citlivá. Nejrůznější vědecké studie prokázaly, že si je schopna pamatovat průpovídky zdravotníků do konce života.

Vlídné slovo v takové chvíli zahřeje a působí povzbudivě, oproti tomu výroky typu „málo se snažíte, maminko, tlačte, nebo se vám děťátko udusí,“ zanechávají hluboké šrámy na duši. Žena, která odejde z porodnice s pocitem viny a selhání má obrovský problém obstát v mateřské roli.“

Psychologie porodu

Celý problém začal pravděpodobně již po druhé světové válce, kdy se porody přesunuly z domácího prostředí do porodnic. Přímá zkušenost porodních bab s fyziologickými a psychickými potřebami rodičky, která se často předávala ústně z generace na generaci, byla najednou ztracena a toto řemeslo přestalo existovat.

V nemocnicích se porodu ujali chirurgové a zdravotní sestry, kterým v té době chyběla praktická zkušenost.

Gynekologie a porodnictví byly ještě donedávna na fakultách medicíny vyučovány v rámci chirurgie. Byť se v dnešní době jedná o jakýsi meziobor, chirurgie stále zaujímá podstatnou část studia a psychologie porodu byla v Česku zařazena do rozvrhu teprve před několika málo lety.

Úkolem chirurga je pracovat rychle, přesně a čistě, aby byl účinek celkové anestezie co nejkratší. Proti tomu nelze nic namítat, není-li stejně přistupováno i k porodu, který vyžaduje pravý opak: trpělivost, jemnost a empatii. Porod je pudovou záležitostí.

K tomu, aby začal porodní proces, není zapotřebí intelekt, ale pocit bezpečí. A pocit bezpečí se nedostaví, není-li rodička v klidu a v prostředí, které jí vyhovuje. Přesunutím porodů na operační sály porodnic mělo za následek, že ženám se hůře rodilo, a lékaři byli konfrontováni se špatně postupujícími porody.

Nabízí se otázka, zda to vůbec mohlo být jinak. Důsledkem toho se zvýšila potřeba lékařských zásahů, které otevíraly prostor pro další komplikace.

Čtěte také:

• Zlatá hodina, první hodina s dítětem
• S dítětem se rodí i matka
• Divím se, v jakých podmínkách dokážou české ženy rodit

Hormonální bouře pod lupou

Psychogynekologie nachází své místo nejen při řešení závažných životních situací, jakým je psychický stav po těžkém porodu či potratu dítěte, ale i v každodenním vnímání menstruačního cyklu, který ovlivňuje život každé ženy víc, než si běžně připouštíme.

Každý menstruační cyklus představuje pro ženský organizmus hormonální bouři. Tyto reprodukční hormony neovlivňují u žen pouze jejich schopnost otěhotnět a rodit děti, ale podílejí se na emočním prožívání každodenních situací, souvisí s některými somatickými problémy (například bolestivá menstruace nepodložená lékařskou diagnózou), a dokonce ovlivňují kognitivní (poznávací) funkce.

Hladina estrogenu a progesteronu se během cyklu desetinásobně zvyšuje a opět snižuje, což nemá za následek pouze pověstné výkyvy nálad.

Zhoršil se vám v průběhu periody sluch a vy pochybujete o svém zdravém rozumu? Buďte v klidu – méně poslouchejte a více se dívejte. Zatímco sluch je v době menstruace nejméně citlivý, u zraku je to přesně naopak.

Pro první polovinu menstruačního cyklu je typická dobrá nálada a aktivita, zatímco v druhé polovině může žena cítit ztrátu energie a podrážděnost. V období jednoho týdne před menstruací se mohou objevit psychosomatické příznaky, které negativně ovlivňují vztahy s okolím, případně snižují pracovní výkonnost.

V takovém případě se pravděpodobně jedná o určitou formu premenstruační syndromu (PMS). Odborník, ideálně psychogynekolog, pomůže objasnit příčiny potíží.

Neplodnost často vyústí v deprese

Pomoc psychogynekologa je velmi na místě také u žen a párů, které se potýkají s neplodností. Neschopnost otěhotnět a mít dítě je útokem na podstatu ženskosti, zásadně ovlivňuje vnímání sebe sama, a to i v případě, že žena dítě nechce.

Řada amerických výzkumů prokázala, že ženy, u kterých byla potvrzena neplodnost, trpěly depresemi dvakrát častěji a psychická bolest, kterou prožívaly, byla srovnatelná s bolestí žen, jimž byla diagnostikována rakovina. Některé ženy byly dokonce po opakovaně neúspěšných pokusech umělého oplodnění hospitalizovány na psychiatrii s těžkou depresí nebo psychózou.

Spolupráce a komunikace lékařů, kteří pečují o ženu vystavenou enormní emoční zátěži, je v případech léčby neplodnosti naprosto klíčová.

Přirozenou schopnost otěhotnět pomáhají řadě žen obnovit jak tělesná, tak psychická cvičení. Christine Northrupová je přesvědčena, že například bezděčné stahy pochvy při orgasmu posilují šance ženy na otěhotnění. Nízká frekvence orgasmů může vést ke sníženému prokrvení pánevní oblasti a tím ovlivňovat schopnost početí.

Odhaduje se, že v ČR postihuje sterilita každý pátý pár. Řada psychoterapeutů a psychiatrů v čele s prof. MUDr. Jánem Praško Pavlovem, Csc., uvádí, že při léčbě neplodnosti by neměly být ignorovány psychologické faktory.

To potvrzuje i příběh Slovenky Miky:

„Po roce neúspěšných pokusů jsem skončila v ordinaci svého gynekologa, který se rozhodl pro hormonální stimulaci. Objem léků se zvětšoval stejně jako i počet vyšetření a my jsme se s mužem stále více nervovali. Sex jsme měli jen v plodných dnech, doktor mě po roce marných pokusů oslovoval křestním jménem a ze sestřiček se pomalu staly kamarádky.

A tehdy jsme si s mužem řekli dost a začali se pomalu smiřovat s umělým oplodněním. Přestože jsem myšlenku na dítě nebyla schopna vyhnat z hlavy, žádné úsilí jsme v tomto směru s mužem nevyvíjeli. Po nějaké době mi známá poradila cvičení podle Mojžíšové v kombinaci s jógou. Cvičení jógy mě i muže nadchlo a po určité době jsem na sobě začala pociťovat změny. Další týden se dostavily nevolnosti a já si byla jistá, že jsem těhotná.“

Psychogynekologie v kostce

Psychogynekologie se zabývá léčbou gynekologických a porodnických diagnóz s pomocí psychosomatických a psychoterapeutických metod. Tento poměrně mladý interdisciplinární obor na pomezí gynekologie a psychologie vznikl v osmdesátých letech minulého století.

Jeho zakladatelkou je americká gynekoložka Christine Northrupová, která se začala v devadesátých letech zabývat vlivem psychiky žen na jejich gynekologické potíže, sexualitu a plodnost. Mezi odborníky má její teorie propojení psychických a fyzických reakcí své zaryté zastánce i odpůrce. Psychická podpora žen v období těhotenství a porodu je v Česku bohužel stále na okraji lékařského zájmu.