Přenášení a vyvolávaný porod
Potermínová gravidita neboli přenášení je jedním z nejčastějších důvodů vyvolávaného porodu. Přenášení může nést určitá rizika pro plod i pro matku, ale ani samotné vyvolávání porodu není zcela bez rizik.
Zdroj: Shutterstock.com
Kdy je přenášení nebezpečné
Normální těhotenství trvá zhruba 38 až 42 týdnů. O potermínové graviditě tedy hovoříme až tehdy, je-li těhotenství starší než 42 týdnů. Právě tehdy začíná placenta, která vyživuje miminko v děloze, rychle stárnout. Placenta je orgán, který má svou omezenou životnost, a pokud přestává plnit svou funkci, může to ohrozit plod.
Na tom, že je potermínové těhotenství (tedy těhotenství po 42. týdnu) již rizikové a je vhodné ho co nejdříve ukončit porodem, se shoduje většina odborníků. Nejednoznačně se ale lékaři staví k období mezi 40. a 42. týdnem těhotenství, někdy označovanému jako prodloužené těhotenství.
Mnoho z nich se kloní k aktivnímu přístupu, tedy k vyvolání porodu u těhotenství, které překročí stanovený den termínu porodu. Jiní volí spíše vyčkávací přístup, nastávající maminku pečlivě sledují a monitorují zdraví plodu i funkci placenty.
Běžnou praxí je přistupovat k vyvolání porodu nejpozději na počátku čtyřicátého druhého týdnu těhotenství, tak aby délka těhotenství nepřekročila ukončený 42. týden.
Co si sbalit do porodnice?
Jak probíhá vyvolávání porodu
Pokud ještě porodní cesty nejsou zralé k porodu, je nutné na samotné vyvolávaní porodu (indukci) připravit ženu pomocí preindukce. Jednou z metod může být manuální odloupnutí dolního segmentu vaku blan, tedy Hamiltonův hmat. Nebo lze přistoupit k zavedení tyčinky do děložního čípku, která vlastně mechanicky rozevírá porodní kanál a zároveň vyvolává produkci hormonů prostaglandinů, které ovlivňují stahy dělohy.
K preindukci lze použít i vaginální tablety napomáhající zrání děložního hrdla.
Samotného vyvolávání porodu, tedy vyvolání děložních kontrakcí, lze dosáhnout buď mechanickými metodami, jako je protržení vaku blan, podávání oxytocinu či prostaglandinů.
Čtěte také:
- Jak vyléčit HELLP syndrom? Jedině porodem
- Císařský řez není překážkou kojení
- Vše o porodu jako fyziologickém ději aneb Porod do detailu
Rizika vyvolávání
Vyvolávání porodu je zásah do přirozených procesů těla. Plod, který není na nástup porodních kontrakcí ještě připraven, se může vinou indukce dostat do tísně. Porodní stahy umocněné léky či vnějšími zásahy do porodu mohou mít jiný průběh, charakter a především intenzitu než kontrakce přirozené. Může to vést k tomu, že se miminko v děloze dostane do polohy nepříznivé pro porod.
To pak zase vyvolává nutnost dalších zásahů do porodu jako například použití kleští nebo ukončení porodu císařským řezem. Vyvolávaný porod je spojen například i s rizikem dystokie ramének (plod se zasekne rameny pod stydkou kostí a nemůže ven).
Uměle vyvolané kontrakce jsou také pro maminku často spojeny s vyšší bolestivostí
Pokud je porod vyvoláván pouze z důvodu překročení vypočítaného termínu porodu, může dojít k situaci, že dítě na porod ještě není zralé. Ne vždy se podaří termín vypočítat správně, třeba proto, že žena ovulovala jindy než v polovině cyklu. Anebo miminko prostě potřebuje o něco více času k dozrání, než mu určují tabulky.
V takovém případě je dítě ohroženo třeba novorozeneckou žloutenkou, ztíženou adaptací, neurologickými problémy a dalšími potížemi, které se týkají dětí narozených předčasně.
Příznaky porodu
Přínosy musí převažovat nad riziky
Jsou případy, kdy má vyvolávání porodu svoje opodstatnění, zejména tehdy, když už se plodu nedaří. Pokud je však miminko v pořádku a jeho stav to přímo nevyžaduje, není třeba snažit se popohnat jeho narození jen proto, že se délka těhotenství nevejde do tabulek. Někdy stačí jen ženu více sledovat, vyčkávat a zbytek ponechat na přírodě.
Každá intervence do porodu na sebe nabaluje další zásahy a to vše může vystavit dítě i matku většímu nebezpečí než jen samotný fakt, že k porodu nedošlo na vypočítaný termín porodu. U vyvolávání porodu stejně jako u dalších zásahů do porodu vždy platí, že by jeho přínosy měly jednoznačně převážit nad riziky.
Všichni se životem pohybujeme jinou rychlostí. Stejně tak některé děti na svět spěchají a jiné trochu otálejí. Pokud k tomu není žádný závažný zdravotní důvod, měly by naše děti mít již od počátku možnost zvolit si svoje osobní tempo – při příchodu na svět i v životě.
