Posttraumatický syndrom nepostihuje jen vojáky

Emoční a hormonální tsunami, i tak by se dal popsat porod. Na strach a bolest novopečená matka obvykle zapomene, jakmile uvidí svoje miminko.

Existují však i ženy, kterým ani tento okamžik nedokáže vytěsnit nepříjemný zážitek z porodu. Stal se pro ně traumatem a mnohé si z něj odnesou i posttraumatickou stresovou poruchu. U vojáků, kteří se vrátí z válečné zóny, nebo u lidí přeživších katastrofu s něčím takovým počítáme. U rodiček zpravidla ne.

Dokážu to zvládnout?

Která matka by neměla před porodem strach o sebe, o dítě, obavy, jestli tuhle svou roli zvládne. Tohle všechno se ale rozplyne s narozením miminka. U některých matek však úzkost přetrvává, a to i když porod proběhl standardně, dítě i ona sama jsou zdravé. „Zůstává tu však subjektivní pocit ohrožení života,“ vysvětluje francouzská psycholožka Astrid Georgesová.

Posttraumatický syndrom se projeví v týdnech či měsících následujících po porodu. Jeho příznaky trvají zpravidla tak měsíc, v některých případech však i déle. Ženy pronásledují opakovaně obrázky z porodu ve snech nebo jako flashback. Mají pocit, že znovu tuto stresující událost zažívají. Úzkost se stupňuje, když se vyskytne něco, co porod připomene, třeba jeho datum. Projeví se bušením srdce, třesem, pocením, dýchacími obtížemi.

Kolem nemocnice obloukem

To nejsou jediné příznaky. Posttraumatická stresová porucha bývá doprovázená i tím, že člověk se snaží vytěsnit vše, co by mu danou událost připomínalo. Postižená novopečená maminka nedokáže mluvit o těhotenství, poslouchat řeči o porodech, vadí jí pohled na těhotné ženy. Obloukem se vyhýbá nemocnici i návštěvám gynekologa. A vůbec nepřipadá v úvahu, že by uvažovala o dalším těhotenství, případně ho odkládá do vzdálené budoucnosti.

Podle jedné švédské studie ženy, pro něž byl porod traumatem, si dají pauzu průměrně 4,2 roku, než se rozhodnou mít další dítě. U maminek, pro něž bylo narození dítěte pozitivním zážitkem, je tento interval poloviční, průměrně 2,4 roku. Posttraumatický syndrom bývá provázený poruchami spánku, podrážděností, neschopností se soustředit. Tento stav může dokonce mít dopad i na plodnost ženy.

Startér ošklivých vzpomínek

Posttraumatickým syndromem naštěstí trpí jen zlomek žen. Ovšem podle jedné australské studie je porod až pro třetinu žen traumatickým zážitkem. Mozek obvykle dokáže tyto nepříjemné pocity vytěsnit. Ale existují i ženy, které jsou křehčí a zranitelnější než ostatní, obvykle proto, že už nějaké trauma zažily, třeba byly znásilněné. Porod může u nich nastartovat psychické potíže. Už při něm zažívají pocit vlastní nedostatečnosti, neschopnosti, nezájmu a podpory okolí. Psychiku ženy samozřejmě silně zasáhne i porod s komplikacemi, kdy ona sama nebo dítě jsou v ohrožení života.

Maska perfektní matky nestačí

O svých potížích se stydí mluvit, mnohdy je nedokážou popsat, zasvětit své blízké do toho, jak trpí. Ostatně taky často slýchají: „To nic, to přejde.“ A tak radši mlčí, všelijak maskují svou nepohodu. Vyčítají si, že se zabývají samy sebou a nevěnují veškerou pozornost dítěti, zkrátka že nejsou dokonalými matkami. Naštěstí asi u třetiny takto postižených žen jejich pocity úzkosti zmizí samy o sobě tak do čtvrt roku. Pokud ale přetrvávají, může se z nich stát chronická záležitost. V tomto případě je dobré vyhledat psychoterapeuta, nejlépe specialistu na poporodní problémy žen.

Čtěte také:

• Psychogynekologie vrací ženám ztracenou rovnováhu
• S dítětem se rodí i matka
• Zlatá hodina, první hodina s dítětem

Sledujeme rozjetý vlak

Kromě „klasické“ psychoterapie se při léčbě posttraumatické stresové poruchy osvědčila metoda EMDR (Eye Movement Desensitization Reprocessing). Tato terapeutická metoda je určena k tomu, aby se urychlilo zpracování traumatického zážitku. Pokud totiž zůstane nezpracovaný, uložený v mozku v „syrové“ formě, může být průběžně vyvoláván. Proto je potřeba pomoct tomu, aby byl proces zpracování traumatických vzpomínek dokončen, když se to z nejrůznějších důvodů nepovedlo přirozenou cestou.

Prostředkem k tomu může být bilaterální stimulace pomocí očních pohybů, která je právě podstatou metody EMDR. Laicky řečeno, pohybujeme očima tak, jako bychom sledovali projíždějící vlak. Rytmicky se při tom stimuluje levá a pravá hemisféra mozku, což napomáhá odblokovat a posléze zpracovat traumatizující informaci a v konečné fázi se zbavit nepříjemných vzpomínek. Ovšem nedá se očekávat, že se to stane ze dne na den, obvykle je potřeba víc psychoterapeutických sezení.

Nejsem vaše loutka

Mnohem důležitější je ale traumatizujícím zážitkům předcházet, pokud je to možné. V tom hraje roli především přístup personálu v porodnici, který by měl matku vést k porodu nejen po stránce fyzické, ale i psychické. Nečekané úkony, probíhající často bez varování a vysvětlení, v ženách zákonitě vzbudí pocit, že jsou jen jakýmsi objektem, s nímž se manipuluje. Už jen z toho může vzniknout trauma.

Izraelští vědci, kteří se tímto problémem zabývali, dokonce doporučují nastavit nové parametry péče v porodnicích, kde bude zakotveno, že je třeba brát ohledy na bolest, intimitu a strach. Také by se mělo více naslouchat potřebám budoucích maminek, respektovat jejich reálná přání. Pak je tu šance, že porod pro ně bude nezapomenutelným zážitkem v pozitivním smyslu slova.