Pod bičem zdravé stravy

1000 dní hájení

Stravování rodičů v době početí, matky v těhotenství a dítěte do dvou let. To všechno ovlivní zdraví a budoucí vývoj jedince. Zdravou stravou lze v tomto období do jisté míry naprogramovat, že se dítě vyhne v dospělosti chronickým chorobám, jako je obezita nebo diabetes. Z toho vychází „koncept 1000 dní“. „Je to období, kdy adaptace jedince je nejintenzivnější,“ říká známý francouzský pediatr Umberto Simeoni.

Před narozením dítěte jde samozřejmě hlavně o to, jak se stravuje matka, zda nepřibrala příliš na váze, což vede právě k riziku obezity u jejího potomka. Na tu může mít ale dítě „zaděláno“ i tehdy, když jeho otec je milovníkem tučných jídel.

Od narození do svých dvou let se dítě dostává do situace, která se v jeho životě už nezopakuje. Zdvojnásobí svou délku a pětinásobně přibere na váze. Vzhledem ke svým rozměrům jí třikrát tolik než dospělý. Zatímco v prvních měsících je tou nejlepší a plnohodnotnou výživou mateřské mléko, od půl roku už to nestačí. A tady nastává často problém.

Jako jízda na kole

Potraviny jsou plné konzervantů. Ovoce a zelenina pesticidů. Ryby jsou kontaminované těžkými kovy. Co tedy dítěti dát, aby zdravě jedlo? A jako ho naučit, aby to snědlo? „Jíst správně se dítě naučí stejně jako číst, psát a jezdit na kole,“ říká francouzský výživový specialista Patrick Serog.

Chce to však trpělivost. Především by si dítě mělo zvykat, že jídlo je jakýmsi rodinným rituálem, u něhož se scházejí všichni, včetně toho nejmenšího. Se zájmem ochutnává, co vidí na talířích, a my dodáváme doprovodný komentář: toto je sladké, slané, křupavé.

Zaznamená, že máme z jídla požitek, nebojíme se vyzkoušet i něco nového. Pokud nějaký pokrm nemáme rádi, dáme si pozor, abychom to nedali před svým nejmenším najevo. Hrozí, že si to vezme za své.

Tajemný svět chutí

Mezi 4. a 6. měsícem se dítě noří do světa potravin. Krok po kroku, beze spěchu. Napřed zeleninové pyré a šťávy, pak ovocné. Kolem šestého až sedmého měsíce okusí potraviny obsahující škrob, třeba brambory, těstoviny, o něco později zpestří jídelníček bílkoviny, tedy maso, ryby, vejce. Přečtěte si Dětský příkrmový kalendář.

V 15 měsících má ve svém repertoáru až 170 potravin. Čím pestřejší je strava v raném dětství, tím větší její variabilitu vyhledává člověk v pozdějším věku.

Zpočátku nabízíme dítěti potraviny jednotlivě a po malých množstvích, aby si zafixovalo chuť. Zeleninu se nebojíme zpestřit trochou bylinek. K mrkvi jde dobře koriandr, trocha tymiánu dodá švih fádnímu květáku.

Odpor musíme přežít

Kolem dvou let začne dítě s jídlem „zlobit„. Chce opakovaně jíst jedno a to samé, nebo od všeho ochutnává a pořádně se nenají. Vybíravost v jídle souvisí s hledáním vlastní identity, prostě si uvědomuje, že něco má rádo a něco ne, a dává to nekompromisně najevo.

Tato fáze přejde tak kolem 4. roku dítěte. „Rozhodně se v této etapě nesnažíme vymýšlet nějaká nová komplikovaná jídla, jen aby jim přišlo na chuť. To jen prohloubí jeho averzi. Naopak, trpělivě mu nabízíme jedno normální jídlo. Odmítne ho třeba patnáctkrát, po šestnácté si ho vezme,“ radí doktor Serog.

My maso nejíme

„První dceři jsme dávali maso, druhá ho už od mala nejí,“ svěřili se se svou zkušeností rodiče vegetariáni. Nedostatek masa lze ve stravě do jisté míry nahradit jinými bílkovinami, a to živočišnými (vejce, ryby, mléčné výrobky) nebo rostlinnými (obiloviny, luštěniny). Pokud do zákazu patří i ryby, je třeba najít náhražku esenciálních mastných kyselin, třeba v řepkovém oleji bohatém na Omega 3 kyseliny.

Veganství, tedy absolutní zákaz potravin živočišného původu, pro malé dítě není vhodné. Potýkalo by se nedostatkem vápníku, železa, bílkovin, vitaminu B12, což může mít za následek chudokrevnost a poruchy růstu.

Dále je třeba vyloučit i dnes módní bezlepkovou dietu, kterou vyznávají někteří dospělí, neboť se při ní lépe zažívá a méně přibývá na váze. Dítěti by však chyběly cukry, které mu dodávají energii. Samozřejmě pokud dítě trpí celiakií, nevyléčitelným autoimunitním onemocněním, je lepek nutné ze stravy vyloučit.

Chipsy, kečup, kola a spol.

Extrémy nepřinášejí nic dobrého. Ani v jídle. Do roku dítěte dbáme na vyváženou a zdravou dětskou stravu, později se rýsují dvě odlišné cesty.

Až polovina dětí ve věku 12 až 23 měsíců jí to, co jejich rodiče, tedy třeba i hranolky, kečup, chipsy. Na druhé straně spektra jsou rodiče, kteří dětem přísně zakazují fastfoodová jídla a nejradši by je včetně sladkostí vymazali ze světa.

Ideální je zlatá střední cesta. Hranolky a kečup existují, ale dítě je může mít v omezeném množství tak jednou za týden nebo za 14 dní. Bonbony a jiné sladkosti mlsáme při výjimečných příležitostech. Pizzu, hot-dog nebo cheesburger připravíme dětem radši doma, pokud možno ze zdravých surovin, a doplníme zeleninou. A k pití nabídneme vodu místo sladkých nápojů, které by se neměly běžně vyskytovat na stole při jídle.

Když se jí, tak se jí

Jídlo by mělo být radostí, ne utrpením. A svébytnou činností, takže vstup televize a tabletu zakázán. Jakmile se dítě dívá na televizi, mechanicky žvýká, neuvědomuje si, co jí a kdy je syté.

K jídelnímu rituálu ho přitáhneme i tím, že ho necháme připravovat na stůl, pomáhá nám při vaření i při nákupech. I když tam se často nudí, pokud pečlivě studujeme malá písmenka na etiketách potravin, abychom se o nich dozvěděli víc. Zatím nedokáže pochopit, proč je pro něj zdravější jogurt než různé sladké mléčné pochoutky, protože je bohatý na vápník. Můžeme mu však vštípit, že svět potravin je zajímavý. A i obyčejná svačina se může stát obřadem, a ne jen spolykáním rohlíku v chůzi.

Čtěte také:

• Rybí maso do jídelníčku dětí patří
• Léto s dětmi, jak má být: základem je pitný režim
• Nejí vaše dítě ovoce a zeleninu? Možná mu opravdu nechutná

Tabletka od mala vypěstuje návyk

Koktejl vitamínů a různých potravinových doplňků, který si servírujeme často my, dospělí, se do dětského jídelníčku naprosto nehodí. Kromě vitamínu D a fluoru, který obvykle podáváme do dvou let dítěte, si ještě při nachlazení může dát „céčko“.

Pokud je ale zdravé a řádně prospívá, není nutné ho „dokrmovat“ jinými „zázračnými“ prostředky. Naopak, jestliže si odmala zvyká na to, že denně polyká nějaké pilulky, které vypadají jako léky, vezme to jako samozřejmost a v pozdějším věku může rozšířit repertoár.

Bio hýbe světem

Bioprodukty se chválí samy. Pokud se někdo noří do četby, jaké škodliviny na nás číhají v běžné stravě, vrhne se dozajista na tuto alternativu. Dosti drahou, takže v mnohých rodinách se kupují biopotraviny hlavně pro těhotné matky a pro děti. Jejich přínos je nepopiratelný: obsahují více hořčíku, železa, zinku, vitamínu C, antioxydantů, Omega 3 kyselin, prostě všeho zdravého, co tělo potřebuje. Pokud je maminka s malým dítětem doma a má čas z nich vařit, tak je to v pořádku. Chození do práce a školka, to už je trochu problém. Ten ale tkví i jinde.

Jestliže rodiče po narození dítěte propadnou fenoménu zdravé stravy, začnou bedlivě kontrolovat původ a složení potravin a dítěti zakazují pozřít sousto, které není bio, tak ho poškodí daleko víc, než kdyby mu dali sníst třeba jablko koupené v normálním obchodě. Samozřejmě dobře omyté. Pestrá strava je totiž mnohem důležitější než jednostranné ulpívání jen na bioproduktech, které nejsou dostupné v tak rozmanité škále, která by byla žádoucí.

Palmový olej, skutečná metla?

Palmový olej je moderním ďáblem. Nejenže kvůli tomuto poměrně levnému a v potravinářství oblíbenému produktu padnou v Asii značné porosty deštných pralesů, ale ještě je nezdravý, protože obsahuje vysoký obsah nasycených mastných kyselin, což může vést ke zvýšenému cholesterolu. To ale platí především pro dospělé a při nadměrné konzumaci.

U dětí je problém v nadměrné konzumaci tuků jako takových, ne speciálně palmového oleje. Proto lépe než démonizovat palmový olej je naučit své dítě jíst vyváženou stravu. A hledat jiné cesty, jak tlačit na výrobce palmového oleje, aby se chovali ekologicky.