Bio – otázky, mýty, pochybnosti

Možná se i vám honí hlavou pár pochybností, otázek či mýtů, které jsou s biopotravinami spojené:

Plísně – pokud se při výrobě biopotravin nepoužívají prostředky proti plísním, mohou v nich být plísně obsaženy ve větším množství než v potravinách konvenčních.
Tak to je jen klamné zdání. Ekologicky pěstované plodiny mají nejen vyšší podíl vitamínů a živin, méně škodlivých látek, ale dokonce i menší zaplísnění než suroviny konvenční. Vědci došli k tomuto zjištění právě díky tvrzením odpůrců bio. Bylo to ale jen teoretizování.

Ve skutečnosti jsou bio ovoce a zelenina vůči plísním odolnější nebo srovnatelně odolné. A je tu ještě jedna zajímavost. Když se rostliny ošetřují chemickými látkami, mají tendenci se bránit vypouštěním ještě většího množství toxinů. Vzniká jakýsi začarovaný kruh.

Záruka – kde je záruka? Když kupříkladu moji sousedé dodržují všechny zásady šetrného hospodaření, značku bio nemají, ale jejich zelenina má biokvalitu i bez ní.
Zde asi hraje největší roli prostá sousedská důvěra. Kdokoliv si může sehnat podmínky ekologického zemědělství, řídit se jimi a svou zeleninu prodávat. Jde o to, že „BIO“ je certifikát, který nezávisle zaručuje, že bio není jen to, na co někdo ukáže prstem.
Ale to nic nemění na faktu, že důvěra mezi jakýmkoliv pěstitelem a spotřebitelem může být i bez certifikátu veliká a je to v pořádku.

Éčka – je bio zárukou, že je potravina bez „éček“?
Je to jen část pravdy. Podmínky bio jsou složitější a naopak existují skupiny éček, které jsou v bioproduktech povoleny (kuchyňská sůl, vitaminy, extrakty koření.) Výzkumy již před mnoha lety prokázaly, že éčka ze skupiny látek působících nepříznivě nebo výrazně nepříznivě nejsou dobrá pro zdraví (o „éčkách“ více zde).
Přispívají ke vzniku rakoviny a jsou jednou z příčin dětské hyperaktivity.
Kromě éček jsou nebezpečná i rezidua pesticidů, protože organismus velmi zatěžují.

Zdraví – je bio cestou ke zdraví?
Ano, péče o zdraví bývá hlavním argumentem, proč se lidé rozhodují pro bio potraviny. Není však jediným.
Pro mnoho lidí je důležité vědomí, že jejich život je propojen se širokým okolím. Že svým životním stylem alespoň trošku přispívají třeba k čistší vodě a klidu zvířat.
Většinou s tím spojují i další činnosti, jako je třídění odpadů a šetření energií. Jsou to lidé, kteří si představují svět, ve kterém budou žít jejich děti. Rozhodně nežijí stylem „po mně potopa…“. Také mám pocit, že bio životní styl souvisí celkově s optimismem člověka. Tito lidé se rozhlížejí kolem sebe.

Cena – proč je bio drahé?
Je to relativní. Za více peněz je i více kvality. Biopotraviny jsou výživnější, chutnější. Představte si třeba kilogram bio rajčat a kilo rajčat ze supermarketu. Bio rajčata jsou plná živin, voní, jsou dobrá.
Problém ceny je ale z velké části otázkou stabilizace českého trhu. Bohužel je fakt, že v tuto chvíli jsou v Německu biopotraviny levnější než v Česku.

Na druhou stranu jsou konvenční potraviny levné, protože v nich nejsou zahrnuty náklady na léčení lidí, kteří mají po jejich požití zdravotní problémy, nebo náklady na vyčištění půdy a vody. Leccos je ale těžko uchopitelné nebo vyčíslitelné. Rozhodnutí často musíme dělat intuitivně.

Je to i otázka preferencí, do čeho chcete své peníze investovat. Někdo si koupí krabičku cigaret, někdo jiný utratí za dlouhé telefonní hovory a někdo za biopotraviny.

Mutace – proč GMO, geneticky modifikované organismy, nemohou být bio?
Najít hranici, kam až člověk může při zásazích do přírody dojít, je hodně složité. Pro ekology laboratorní změna genu už není přírodní cesta, a proto je to i tak uzákoněno.
Mutované plodiny totiž nejsou jen odolné, ony mají vložený gen, díky kterému vypouštějí při napadení škůdcem toxiny, které také poškozují půdu a spodní vodu, takže konečný efekt je podobný jako při použití postřiků.

Nezávislost – být ekozemědělcem znamená i cestu k nezávislosti?
Jistě, ekozemědělec má svůj život víc ve svých rukou, není závislý na mnoha dalších dodavatelích. Ekozemědělec ale zároveň musí vědět, přemýšlet, vyčíst, jak má bez chemie zvládnout choroby a škůdce a předcházet jim. Na druhou stranu ušetří za přípravky a není na nich závislý.

Cíl – máme se všichni stát vyznavači bio?
Mnozí považují ekozemědělství a biopotraviny za doplněk, ale v této chvíli je to velmi otevřená věc. Někteří odborníci se obávají, že pokud by veškeré zemědělství přešlo na bio, vedlo by to k citelnému poklesu výroby potravin, protože ekozemědělství přináší i nižší výnosy.

Jiní tvrdí pravý opak. Na druhou stranu se konvenční zemědělství začalo ekologickým zemědělstvím inspirovat: na obalu konvenčních potravin si dnes často můžeme přečíst: „neobsahuje konzervanty“. I v konvenčním potravinářství tak již můžeme koupit například lentilky nebo šunku bez umělých barviv.