O čem svědčí nevěra?

Příčiny nevěry

V jaké fázi – stádiu – partnerství se nevěra odehrává? Jak partnerství do té doby fungovalo? Nevěra může být důsledkem vlekoucího se konfliktu. Jejím symptomem. Tehdy je zapotřebí začít uvažovat, zda máme zájem o zachování partnerství a v jaké podobě. A jak je na tom nevěrný partner? Má i on/ona upřímný zájem pokračovat, či chce ve skutečnosti z partnerství odejít k milenci (milence)? Jak hluboko je partnerský konflikt „zaseklý“ a jak hluboko se „zasekl“ nový vztah? Šlo o jednorázový kontakt, nebo se jedná už o nový vztah?

Příčinou nevěry však nemusejí být pouze partnerské neshody, nevěra může vycházet z osobnosti nevěrného partnera, který z nejrůznějších důvodů (zvyšování sebevědomí, nenasytnost, narcistní uspokojení) vyhledává mimopartnerský kontakt. Na první pohled se může zdát, že se nevěra týká pouze nevěrného partnera. „Vždyť to bylo jenom ‘náhodné setkání‘, takové ‘malé erotické dobrodružství‘, které se mojí partnerky (partnera) netýká…“ Takto k nevěře mohou přistupovat např. promiskuitní jedinci, ale může se to „přihodit“ i člověku, který k nevěře skony nemívá a vzniklá situace i jeho samotného vlastně velice překvapí.

Je nevěra humorná?

Téma nevěry je tak časté, že mu náleží i čestné místo v lidovém humoru. Terčem vtipů jsou podvádění („nasadila mu parohy“) i nevěra samotná. Někteří autoři dokonce píší o tom, jak může být dobře utajená nevěra tím pravým kořením pro partnerský vztah – muž prý je pozornější, přináší ženě květiny, mezi kamarády se má čím pochlubit, žena zase na oplátku promíjí muži pohozené ponožky a zvednuté prkénko na záchodě.

Úskalí tkví v tom, že nevěra je humorná pouze do chvíle, než se o ní dozvídá podváděný. Pro něj (pro ni) situace většinou už tak úsměvná nebývá, naopak. Je to velmi bolestivá, emočně náročná věc, se kterou se každý popere jiným způsobem.

Nevěra ale může být hodně náročná situace i pro samotného „nevěrníka“. Zejména pro člověka, který by rád udržel monogamní svazek, je mu z duše protivné podvádět, ale partnerství dlouhodobě nefunguje. Jeden z partnerů se zamiluje a potýká se s velmi složitým dilematem, zda partnerství udržet i z jiných důvodů než z lásky (děti, majetek, minulost).

Neodhalená nevěra?

Častým problémem zejména v našich zeměpisných šířkách je rozšířený mýtus, že nevěra se toho druhého netýká, a mylná představa, že dokud náš partner na nevěru nepřijde, tak žije v klidu a netrápí se. Realita je nicméně jiná. Nevěra se do partnerského soužití promítne vždycky, a to negativně. Ve většině případů podvedený partner vytuší, že něco není v pořádku. Ptáte se, jak je to možné? Podvádějící to většinou na sebe prozradí sám mimoslovní – neverbální – komunikací.

Ten, kdo podvádí, se může cítit provinile, a ačkoli si to neuvědomuje, začne se chovat jinak. Někteří se z pocitu viny začnou o partnera více zajímat a například začnou konstruktivně řešit dlouhotrvající problém, jiní naopak paradoxně reagují protiagresí či ještě větším stažením se z dosavadního partnerství.

Podváděný partner podvědomě cítí nějaký problém. Přestože mu/jí nemusí být jasné, že se jedná zrovna o nevěru, začne se také – často mimoděk – chovat jinak. Jakoby znenadání svého partnera/ku zahrne neracionálními výčitkami, začne mít tendenci ji/jeho omezovat, vlastnit, či naopak odhánět – reakce mohou být různé a mnohdy pro oba zúčastněné nepochopitelné.

Čtěte také:

• Své zdraví i sexuální prožitek zlepšíte cvičením svalů pánevního dna
• Žena a muž – dva různé sexuální světy?
• Dokážou volně prodejná afrodiziaka skutečně pomáhat?

Monogamie ano, či ne?

V současné době v naší kultuře již nenajdeme mnoho lidí, kteří by za celý svůj život měli pouze jednoho sexuálního partnera. Ani biologické dispozice nám situaci nijak neulehčují. Muži v různých průzkumech uvádějí více mimomanželských vztahů, více náhodných partnerek i komerčních sexuálních styků. Tento fakt může být biologicky vysvětlen vyšším počtem spermií u mužů oproti nižšímu počtu vajíček u žen a větší investicí žen do rodičovství – těhotenství, porod, kojení. Na druhou stranu rodičovská péče vyžaduje investici i od otců, což může být jednou z biologických determinant pro monogamní vztah. Také ochrana paternity, výchova vlastních genů, a ne genů někoho jiného, je důležitým faktorem přispívajícím k udržování monogamního svazku. To, zda se ubráníme nevěře my sami, záleží na každém z nás a samozřejmě na situaci, do které se v životě dostaneme.

Faktory ovlivňující, jak jsme odolní vůči nevěře:

1. Partnerství, které neprochází krizí. Každý vztah mívá své kritické fáze, některé jsou dokonce zákonité, označují se jako krize vývojové. V tomto období – například při narození prvního dítěte, po nástupu z mateřské do zaměstnání atd. – vzniká v partnerství nová rovnováha a může docházet ke konfliktům. Je to právě období, kdy může docházet k různým „selháním“.

2. Partnerství, kde není dlouhodobý konflikt. Na rozdíl od předchozího typu je zde dlouhodobý konflikt relativně nezávislý na vývojových stadiích. Může se jednat o problém, který trápí pouze jednoho z partnerů. (Manžel není spokojen se sexuálním životem, ale ženě to jako problém nepřipadá. Žena by chtěla další dítě, ale muž o tom nechce ani slyšet.) Drobná nedorozumění se střádají a vrší, jeden z partnerů je dlouhodobě frustrován a partnerství je ohroženo tzv. kompenzační nevěrou. Strádající partner si na svoji nespokojenost najde náplast.

3. Hodnotový systém. Pokud náš hodnotový žebříček klade monogamní vztah na přední místo a naše chování odpovídá našim přesvědčením, chrání nás to před „úlety“ či jinými krátkodobými nevěrami. Nicméně nachází-li se partnerství v krizi či v dlouhodobém konfliktu, nejsme ani s tímto morálním imperativem imunní vůči zamilování se a navázání nového vztahu.

4. Schopnost empatie. Empatie je schopnost vcítit se do pocitů druhého člověka a jednat pak s cílem mu neubližovat. Jestliže se dokážeme vžít do pocitů podváděného partnera a představíme si, jak by bylo nám, kdyby nás podvedl, asi bude snazší odolat nějakým lákadlům. Nicméně i pro tento bod platí to, co v bodě 3.

5. Zájem na trvalém udržení vztahu. Zde je potřeba zdůraznit, že každý člověk má možnost volby. Ve chvíli, kdy se s partnerem dohodneme na tom, že budeme žít spolu se vším, co k tomu patří, rozhodujeme se říci nevěře NE a nevěra se od této chvíle považuje za něco, co vztah narušuje. Sice se také můžeme rozhodnout jinak, ale partner by o tomto našem rozhodnutí měl vědět a mít možnost k němu zaujmout nějaký postoj.

6. Schopnost odkládat uspokojení. Schopnost odkládat uspokojení je vlastnost, která se jinými slovy dá nazvat odolností vůči frustraci. Každé malé dítě by se mělo naučit, že nemůže dostat vždycky všecko a hned. Pokud se tomu člověk naučí v dětství dostatečně, je pak v dospělosti snazší tuto frustraci zvládat a nepodléhat pokušením, nejednat impulzivně jen podle návalu potřeb.

Závěr

Pro dva lidi žijící spolu v partnerství je nevěra něčím negativním (vyjma případu, když se předem dohodnou na vlastních pravidlech). Nevěra klame důvěru a důvěra je nejlepším základem partnerství. Pokud nevěru odhalíme, máme tři možnosti: buď ji odpustíme i s tím, že nebudeme využívat moci, která plyne z prohřešku partnera, a nebudeme jej neustále trestat.

Nebo ji neodpustíme a partnerství se rozpadne. Dále můžeme nevěru do určité míry tolerovat (například když nevěrný partner zachovává diskrétnost a svoji nevěru dále tají) s tím, že jsme si vědomi, že naše partnerství je nějakým způsobem narušeno, ač je pro nás i nadále cenné. V každém případě je nevěra něco, co velmi naruší, oslabí a poznamená celé partnerské soužití.