Žena a muž – dva různé sexuální světy?

Je nám všem jasné, že přes všechny tlaky na rovnost pohlaví jsou některé funkce našeho těla a tedy i jejich rozdílnosti biologicky dané. Mezi tyto biologické danosti patří do určité míry i sexualita. Muž má penis, žena vaginu. Muž má pohlavní hormon testosteron, který ho nabíjí sexuální energií – drivem, žena má ženské pohlavní hormony – estrogeny, progesteron – které ji biologicky podmiňují k početí, donošení a péči o potomka.

Zdroj: archiv redakce

Sexualita je tedy do značné míry určována biologickým nastavením. Mnohokrát také bylo zmíněno, že mužská sexualita je daleko jednodušší, muži stačí lusknout a je vzrušený, zatímco žena potřebuje dlouhou předehru. Ale pak, a to zcela oprávněně, se ozývají hlasy žen, že i ony občas mají chuť zcela „biologickou“ a chtějí si prostě rychle zasouložit bez jakékoli předehry. Jak to tedy je?

Pokud popisujeme mužskou a ženskou sexualitu, popisujeme ji obecně, u většiny lidí jednoho či druhého pohlaví, pro většinu případů. To znamená, že v obou skupinách – mužů i žen – se vyskytují muži, kteří nejsou biologicky tak puzeni a ke svému vzrušení potřebují předehru či dostatečné množství podnětů, stejně tak, jako se vyskytují ženy, které jsou vzrušené ihned a předehry nepotřebují. A to může platit nejen pro různé ženy a muže, ale také v různých časových obdobích pro obě pohlaví.

Sex jako požár

Obecně je ženská sexualita přece jen komplikovanější než ta mužská. Obě sexuality je možné přirovnat k požáru. Muž vnímá požár jako stav ohrožení, tudíž je spíše hasičem, který je připraven k akci během tří sekund. Naopak žena je spíše jako oheň, který začíná hořet pomalu, ale když má dobré podmínky, “blafne” v plápolající vatru.

Pokud tedy vynecháme situace neběžné, jako jsou stavy zamilovanosti, odloučení či hormonálního návalu, a nebudeme hovořit o ženách, které mají biologicky danou zvýšenou sexuální touhu, v běžných každodenních starostech mnoho erotických podnětů není. Málokterá žena je dlouhodobě puzena biologickou touhou po sexu a tudíž jí pouhá sexuální stimulace nestačí. Žena se potřebuje přeladit kognitivně – myšlenkově i emočně. Zapomenout, že je potřeba koupit máslo, uklidit a připravit dětem svačinu, ale většinou potřebuje také nějaké emoční souznění, lásku. Obecně ženy také více řeší vzájemný vztah partnerů, přemýšlejí o různých nedorozuměních a nedořešených sporech, bývají ovlivněné nějakým pocitem, který nedovedou pojmenovat a který může plynout z neuvědomovaného konfliktu mezi partnery. To vše ovlivňuje náladu ženy, která má vliv na její připravenost se milovat. Tedy než se oheň – žena – rozhoří, chvíli to trvá. Některá žena potřebuje předehru fyzickou (mazlení), jiná si potřebuje popovídat či třeba zalézt do vany a vychutnávat ticho.

Také je žena mnohem více ze svého vzrušení vyrušitelná. Muž, je-li jednou vzrušený, nedokáže tento stav ovládat vůlí. Proto, když ve vedlejší místnosti zapláče dítě, muž klidně dál pokračuje v intimních hrátkách, kdežto žena pravděpodobně úplně ztratí zájem (samozřejmě i v této situaci se každá partnerka může projevit jinak, příklad je ilustrativní).

Ženy jsou navíc mnohem více náchylné k různým onemocněním – například mykózám (k dispozici je článek o mykózách), které mohou sexuální styk velmi znepříjemňovat. Samozřejmě i ostatní fyzické stavy, jako je bolest, nemoc či únava, nepřispívají k přirozené biologicky podmíněné sexuální touze.

Rozdíl v touze

Nicméně oproti mužské sexualitě má ta ženská jednu velkou výhodu. Žena může začít s mužem souložit, aniž by byla zcela vzrušená a roztoužená, protože se k tomu například rozhodne z úplně jiného důvodu. A může se stát, že během milování se opravdu vzruší a dosáhne orgasmu. Zatímco muž ve chvíli, kdy opravdu vzrušený není, erekci neporučí. Také jeho případná dysfunkce – například porucha erekce či předčasná ejakulace – je pro sexualitu páru daleko větší problém a také častější, než případná sexuální dysfunkce ženy, kromě bolesti.

To vše jsou tedy obecné principy, které přispívají k nižší sexuální touze na straně žen. Ale sníženou apetenci může pociťovat také muž. A nemusí to u něj vždy být příznak nějaké nemoci (například snížená hladina testosteronu či sexuální dysfunkce). Co tedy dělat, když jeden z partnerů sex výrazně odmítá, nepociťuje na něj chuť, má snížné libido nebo-li sexuální apetenci?

Jak zase najít chuť

Nejprve je potřeba pečlivě pátrat po příčině. Fyzickou příčinou může být únava, pak je na místě mluvit s partnerem o změně životního rytmu, přerozdělení povinností, zvládání pracovního stresu. Další možnou příčinou snížené chuti na sex mohou být různé gynekologické záněty či stále ještě nezahojené poporodní ranky, které často způsobují bolesti. U mužů porucha erekce může také způsobit začarovaný kruh, strach z dalšího selhání, vyhýbání se sexu a partnerce. Všechny zdravotní obtíže je možné a vhodné řešit s lékařem a většina z nich je velmi dobře odstranitelná.

Psychika versus sex

Druhým velkým „balíkem“ možných příčin jsou psychické či psychologické důvody. Tento balík je daleko náročnější, a to především na způsob, jak odhalit příčinu a následně ji vyřešit. Vezměme si například situaci žen po porodu dětí, které zcela ztratily chuť se milovat. Důvodů může být mnoho: mohou se cítit ponížené a nepěkné po nedávném porodu či případné změně postavy, mohou pociťovat neuvědomovaný vztek na partnera, že za jejich současný stav vlastně může on… (I když se nám to zdá přitažené za vlasy, takto explicitně napsané, naše psychika opravdu někdy funguje zvláštním způsobem.) Může také fungovat naprosto nereálný a neadekvátní strach z dalšího otěhotnění, přestože antikoncepce je spolehlivá. Ale také samotná změna, kdy žena většinu času tráví doma s dětmi, nemá například již obdiv svých spolupracovníků, přirozený kontakt s jinými dospělými lidmi, pro které by mohla být potenciálně přitažlivá, může – opět na nevědomé úrovni – způsobovat sexuální „depresi“. Také mnoho malých nedorozumění s partnerem, která vlastně ani nejsou přesně uvědomovaná a popsaná, může přispívat k nechuti na sex, zejména pokud se nechuť týká pouze vlastního partnera, přestože obecná chuť na sex tu je.

Čtěte také:

Odcizení

Všechny tyto příčiny vypadají na jednu stranu směšně či dokonce zcela nesmyslně, na druhou stranu jsou ve svém důsledku velmi nebezpečné. Co to vlastně znamená pro partnerství, když žena je neuvědomovaně naštvaná na partnera z naprosto nereálného důvodu a partnerský pár se odcizuje? Jde skutečně o nebezpečnou situaci, která může partnery dovést do bodu, kdy již konflikt mezi oběma nelze odstranit.

Záchranný kruh

Co tedy dělat, když chci naše partnerství zachránit? Někteří lidé si dokáží se svou situací poradit sami, ale pro mnoho párů je nalezení nějaké neuvědomované a skryté příčiny velmi obtížné. V těchto případech může pomoci odborník na mezilidské vztahy (psycholog, psychiatr či sexuolog). Často stačí takovýto skrytý vztek či strach pojmenovat, a emoce, která je s ním spojená, se sama odplaví a partnerům se uleví. Někdy je situace obtížnější, vyžaduje spolupráci obou a případně nějaké změny v soužití. Nicméně je tu velká naděje na vyřešení.

Kompromis

Jestliže však žádná z výše zmiňovaných příčin není objevena a sexuální touha je rozdílná například pouze z biologické podstaty obou partnerů, pak je vhodné řešit situaci kompromisem. Kompromis neznamená ústup jednoho vůči druhém a například „mu podržet“ nebo „to chvíli vydržet“. Ochota se milovat není totéž, co „tak mu teda dám“. Sex je emoční záležitostí, a pokud jeden k tomu přistupuje pouze technicky, druhý partner si situaci nutně vůbec neužije. A opět jsme u začarovaného kruhu, kdy ten, který „drží“, k tomuto aktu začne mít ještě větší odpor a ten, pro kterého se „to“ dělá, z „toho“ nic nebude mít. V zásadě jde o to najít soulad, aby partner s menší sexuální apetencí byl ochoten se milovat častěji, než je mu přirozené, a partner s vyšší chutí na sex ze svých potřeb adekvátně slevil. Přebytečné sexuální napětí je nejlépe řešit masturbací či vhodnou fyzickou aktivitou.