Nekojím své dítě. Jsem snad proto špatná matka?

Každá máma chce pro své dítě jen to nejlepší. A protože ze všech stran slyší, že tím je jen a pouze mateřské mléko, je připravena kojit, a to pokud možno co nejdéle. I já byla vystavena propagandě, že kojené dítě je chytřejší, méně nemocné, lépe prospívá, a protože i já chtěla takové dítě, o které nemoc nezavadí, byla jsem připravena kojit co nejdéle. Zpočátku to sice byl boj, ale nakonec jsem to zvládla. Ne všechny maminky však mohou kojit a ne všechny děti mohou být kojené. A ne všechny maminky vůbec kojit chtějí, aniž by je k tomu vedly zdravotní důvody. Znamená to, že jsou horšími matkami a že jejich děti strádají, jak se, alespoň mi to tak připadá, snaží vštěpit některé fanatičtější příslušnice laktační ligy?

Zdroj: archiv redakce

„Prs zprostředkovává matce jeden ze základních kontaktů s dítětem. První, co mu po vyčerpávajícím porodu nabídne, je výživa – jídlo symbolizující život, poselství, že přežije,“ začíná psycholožka PhDr. Marta Boučková.

„Způsob, jak a zda potomek jídlo přijímá, má velký vliv nejenom na rodičku, ale na všechny v jejím okolí. Kojení také zprostředkovává kontakt dítěte s matkou, matce dává pocit, že dítě k ní patří. Z tohoto pohledu je tedy kojení přirozené, a pokud žena může kojit, ať samozřejmě kojí. Na druhou stranu je třeba říci, že žijeme v době, která už někam pokročila a čistě přírodními lidmi nejsme. Kolem nás najdeme spoustu matek i dětí, na kterých se tato doba svým způsobem podepsala. Přibývá žen, které kojit nemohou – ať už ze zdravotních důvodů, nebo proto, že nemají mléko v potřebné kvalitě, stejně jako přibývá dětí, které nemohou být kojené,“ konstatuje renomovaná psycholožka.

To si ovšem ne všichni ještě uvědomují. Současná osvěta je zaměřena na propagaci jediného možného a nejpřirozenějšího způsobu výživy dětí – kojení. „Setkala jsem se s několika ženami, které z nejrůznějších důvodů kojit nemohou a trpí pocitem, že selhávají a stoprocentně neplní roli matky. Mnohdy k tomu přispívá i masivní propagace kojení jako jediné „správné“ výživy dítěte. Nějaký čas setrvávají v přesvědčení, že něco dělají špatně v technice kojení. Neustále zkouší nové postupy a dbají „dobrých rad“ z okolí, které se úspěšně „rozkojilo“, až se nakonec dostanou do velmi svíravého až téměř koncentráčnického režimu a navíc s vědomím vlastní chyby. V takovém případě doporučuji vydat se přirozenou cestou. Pokud žena dojde ke zjištění, že umělá výživa je jak pro ni, tak pro dítě lepším řešením, proč to nezkusit?“ ptá se Marta Boučková.

„Převedení dítěte na umělou výživu rozhodně nezačleňuje matku do kategorie „špatná matka“ ani nepředurčuje, že vztah dítěte k ní bude v pozdějším věku horší. Vždy je třeba rozumně zvážit všechny výhody i nevýhody, které kojení nabízí té které mamince i dítěti,“ konstatuje psycholožka.

Nemohu své dítě kojit

Já jsem si pro odpověď na výše zmíněnou otázku udělala svůj vlastní malý výzkum. Sháněla jsem mezi kamarádkami ty, které své dítě nekojily, a zjišťovala jsem, co je k tomu vedlo. A ty důvody, jak jsem zjistila, jsou velmi různorodé. Matka například nemůže kojit, protože je dítě adoptované. Také pokud užívá určité léky nebo je v ohrožení laktační psychózou, kterou spouští právě laktace, která při této diagnóze nesmí být umožněna.

Kojení ale také znemožňuje i takový na první banální problém, jakými jsou zapadlé bradavky. „Kojení mě bolelo,“ svěřila se mi maminka Helena. „Mám zapadlé bradavky, musela jsem kojit přes klobouček, a to nešlo vůbec. Tomášek se dusil, křičel hlady, takže mi došla trpělivost a začala jsem ho dokrmovat. Tomášek se najednou uklidnil a začal spát přes celou noc,“ pochvaluje si Helena, jejímuž synovi přechod na umělou stravu jedině prospěl.

„S kojením jsme měli problém hned od začátku. V porodnici jsme byli osm dní, nechtěli nás pustit, protože malý ode mne málo pil,“ vzpomíná Eva. „Nakonec jsme odešli s tím, že jsem ho po každém kojení i doma vážila a viděla, že opravdu skoro nic nevypil, a tak jsem kojení doplnila instantním mlékem. Hodně mě to trápilo a zkoušeli jsme po poradě různé metody i po propuštění domů. Nakonec jsme zůstali na kombinaci – kojení (spíš z psychologických a sociálních důvodů) a dokrmování z lahvičky. Takto to trvalo půl roku. Moc dobře po tom umělém mléku spal – po šesti hodinách jsem ho musela budit. Nebojte se umělé výživy, když vám nic jiného nezbývá.“ Vyznáte se v dokrmovacích mlíčkách a lahvičkách?

Čtěte také:

Špatné zkušenosti z předcházejících laktací

Spoustu žen k rozhodnutí nekojit (většinou své druhé dítě) přivedly špatné zkušenosti z předcházejících laktací. Má kamarádka své první dítě plně kojila necelé dva roky, to druhé ale kojit odmítla. „Kojení mě neskutečně vyčerpávalo, bylo to neskutečně únavné, a tak jsem své druhé dítě kojit odmítla. Po porodu jsem ho vůbec nenechala přiložit k prsu a laktace se mi postupně zastavila.“

Pracovní důvody

Příčiny, proč ale žena nemůže kojit své dítě, nemusí být jen na poli zdravotním. Eva je úspěšná manažerka a své dítě odmítla kojit právě kvůli své práci. „Protože jsem svobodná matka, dítě mi doslova odchovala moje maminka. Já pracovala a ona se o něj starala, a to včetně krmení. Z lahve. Dceru jsem nikdy nekojila a zpětně přiznávám, že toho lituji. Obrala jsem se zřejmě o nejkrásnější zážitek, který jsem mohla zažít. Nechtěla jsem ale tenkrát – celé se to událo před patnácti lety, přijít o svou práci a takové možnosti, které jsou dnes, tenkrát nebyly. I přesto toho ale velmi lituji.“ Tato jediná maminka svého rozhodnutí své dítě nekojit litovala.

Podle odborníků jsou výhody kojení jednoznačné a všichni je zřejmě známe. Světová zdravotnická organizace dokonce vydala jakýsi přehled rizik vyplývající z rozhodnutí dítě nekojit. O to zde ale, jak mě upozornila PhDr. Eva Labusová, publicistka a poradkyně pro oblast rodičovství a mezilidských vztahů, nejde.

„Ani tak nejde o spory, co je zdravější, jako o to, že žena kojí podle toho, jak dobře se u toho cítí – hlavní důvod pro nekojení tudíž nejsou důvody fyziologické, ale psychologické. To, myslím stojí za zamyšlení,“ uzavírá a zároveň odpovídá na otázku, nakolik úspěšné kojení bezprostředně závisí na pocitech ženy. „Naprosto zásadně. To je ten rozhodující faktor.“