Nebojte se flexibility v práci aneb 10 tipů, jak to funguje

Vstanete s dětmi v sedm, do devíti si budete hrát a pak je na půl desátou odvezete do školky, odkud je už ve tři hodiny vyzvednete a věnujete se jim až od včera. Přitom jste zaměstnaná. Že to není možné? Je! Receptem je flexibilita.

Zdroj: archiv redakce

Pro většinu českých zaměstnavatelů ale i zaměstnanců je flexibilita cosi nepřístojného, podivného, co pochází z planety Nedůvěřivé. „Jo, ta by si doma myla okna místo, aby zakládala faktury,“ pomyslí si většina zaměstnavatelů. Zaměstnanci zase namítají, že potřebují neustále komunikovat s kolegy nebo být šéfovi na dohled. Firmy často přicházejí o kvalifikované a zkušené ženy, které po návratu z rodičovské mají problém dohnat vědomosti, které jim za ty roky unikly. Přitom by se často rády vrátily do práce již rok po porodu. Jen kdyby jim k tomu zaměstnavatel vytvořil podmínky.

Série panelových diskuzí s přednáškami Diverzita+ si klade za cíl informovat širokou veřejnost o možnostech uplatnění na pracovním trhu bez ohledu na pohlaví, věk, zdravotní omezení, národnost, rodinné zázemí či sexuální orientaci. O první snídani na téma slaďování práce a rodinného života jsme informovali v článcích:

Na druhém setkání o problematice flexibility a mobility na pracovišti diskutovali odborníci z praxe: Doug Lowrie (Microsoft), Dagmar Ševčíková (Microsoft), Lenka Čábelová (Microsoft), Tomáš Otava (Sodexo Benefity), Monika Boržíková (Siemens), Ema Beitlová (Honors Academia) a Jakub Unger (Byznys pro společnost).

Závěry, které z panelové diskuze vzešly, shrnuji v následujících 10. bodech:

1. Důležité jsou výsledky, nikoli prosezený čas

Kolik času zaměstnanec, který tráví na pracovišti 8,5 hodiny, skutečně věnuje práci? Kolik proklábosí v kuchyňce nad kafem s kolegy? Mohou to být i dvě hodiny denně. Naopak člověk pracující z domu bude pilnější, protože bude chtít ukázat, že doma skutečně pracuje. O vlastní odpovědnosti hovořila Dagmar Ševčíková, HR Lead ve společnosti Microsoft: „Flexibilní forma práce vyžaduje jiný přístup k práci a k životu obecně – osobní odpovědnost za výsledky, ale i za to, kdy a jak hodně pracuji.“

2. Práce = činnost

Překážka proti zavedení flexibility a mobility se často nachází v naší hlavě. Například výsledky studie mobility ve světě malých a středních firem 2015, kterou si nechala vypracovat společnost Microsoft, prokázaly, že 74 % pracovníků v ČR si myslí, že musí být přítomni na pracovišti, aby odvedli svou práci (ve světě je to 61 %).

3. Využívejte moderních technologií a aplikací

Ne každý typ práce flexibilitu dovoluje, ale většina administrativní činnosti se dá dělat odkudkoli, kde je k dispozici počítač a připojení k internetu. K týmové práci dobře slouží moderní aplikace, které umožňují sdílet pracovní prostředí, například Skype for Business. Lidé je hojně využívají již na pracovištích, proč by se k nim nemohli připojovat z domu? „Největší výzva je pochopení zájmů šéfů a zaměstnanců. Je nutné si vyjasnit nastavení cílů. Můžeme opravdu pracovat odkudkoli, ale musíme rozumět tomu, co se od nás očekává,“ uzavírá diskuzi Jakub Unger.

4. Příklady táhnou

Podřízením často ve využívání flexibility brání obava, že vyřizováním osobních věcí v pracovní době ztratí u nadřízených kredit. Proto je dobré, když jde vedení příkladem. „Když vidím, že nadřízená má v kalendáři v 10 h dopoledne manikúru, lépe se mi odchází uprostřed odpoledne do družiny s tím, že v práci budu pokračovat večer,“ prozradila HR manažerka Microsoftu Lenka Čábelová.

5. Každý je jiný

Každý člověk je jiný, má jinak nastavené biorytmy i osobní potřeby a blokovat ho v práci od 9 do 17, může být kontraproduktivní. Někteří jsou skřivani a nejlépe se jim pracuje v pět ráno, kdežto lidé typu sova vykazují nejlepší výkony večer. Maminka, která má doma nemocné dítě, bude v práci myslet spíš na dítě než na práci. Nesoustředila by se lépe, kdyby byla doma a mohla malého maroda pravidelně kontrolovat? „Je oboustranně výhodně, aby ze sebe lidé vydali to nejlepší v čase, který si vyberou, a na místě, které jim vyhovuje,“ myslí si Lenka Čábelová.

Čtěte také:

6. Nižší náklady na nové zaměstnance

Zaměstnavatelé si začínají uvědomovat, že se jim vyplatí, že se zapracovaná odbornice vrátí z rodičovské dovolené dříve, byť na zkrácený úvazek, než zaučovat nového člověka. „Snažili jsme se zavádět sdílená pracovní místa, ale to se ukázalo jako neefektivní, a proto se nyní orientujeme spíše na zkrácené úvazky. Spočítali jsme si, že se nám to vyplatí i finančně. Odchází-li totiž nespokojený zaměstnanec, tak náklady na přijetí a zaškolení nového člověka vyjdou firmu na půlku jeho roční mzdy,“ Monika Boržíková ze Siemens.

7. Flexibilita jako benefit

Najít kvalitní zaměstnance není jednoduché a nabídnout jako bendit možnost HO či klouzavou pracovní dobu může do vaší firmy přilákat odborníka, kterého hledáte. „Za chvíli bude možnost pracovat kdykoli a odkudkoli běžným benefitem jako stravenky. V naší interní směrnici máme stanovené, že naši zaměstnanci mohou pracovat 2 dny v měsíci mimo pracoviště a po domluvě s nadřízeným lze i více dní. Nedávno se několik lidí z našeho oddělení připravovalo na maraton a od 12 do 14 hodin jsme pravidelně trénovali. Věděla to celá firma, že nás v tu dobu nezastihne a všichni si zvykli,“ podotýká Tomáš Otava ze Sodexo Benefity.

8. Stanovení pravidel

„Flexibilita může někdy vést k tomu, že lidé pracují tak trochu pořád, například stále kontrolují telefon, jestli nepřišel nový e-mail. Je důležité naučit se ve flexibilním prostředí fungovat tak, aby se z příležitosti nestala zátěž. Je na to řada technik – například stanovit si časové úseky, kdy se dívám na e-maily. Nám se osvědčilo, když si týmy stanoví pravidla fungování. Například to, že se každé pondělí sejdou v práci,“ popisuje své zkušenosti Dagmar Ševčíková.

9. Není pro každého

Flexibilita nemusí vyhovovat každému, jsou lidé, kteří potřebují dennodenní kontakt s kolegy. Jiní zase chtějí v pět hodin zaklapnout notebook a nechat za dveřmi kanceláře všechny pracovní starosti. Flexibilita vyhovuje lidem, kteří chtějí a dokážou sladit osobní a pracovní život, nevadí jim přijmout osobní odpovědnost za výsledky ani být tak trochu pořád v práci. Douglas Lowrie, ředitel pro Workplace Strategie v Microsoftu přiznal, že do kanceláře dochází pouze jednou týdně, zbytek pracuje z domova a dodal: „Flexibilita se osobní volba, ne každému vyhovuje.“

10. Učení flexibility

O tom, že flexibilnímu přístupu k práci často brání zažité stereotypy v myšlení, jsme už mluvili. Jakub Unger z platformy Byznys pro společnost, uvedl zajímavý příklad, jak tyto předsudky ve firmě bourali: „Zrušili jsme některé pracovní stoly, aby jich bylo míň než zaměstnanců. Tak se občas stalo, že se nás sešlo víc, než bylo židlí. Kdo přišel pozdě, musel se zařídit jinak. A díky tomu všichni pochopili, že práce není židle a že svou práci mohou vykonávat z různých míst.“