Nadávky a sprostá slova u malých dětí – druhá strana dětského slovního projevu

Nadávky k dětství patří

Rodiče to nechtějí, nemůžou tolerovat a tím méně akceptovat. Stydí se za to a ptají se, odkud to jejich dítko má a co proti tomu mohou dělat, jak správně reagovat. Nahlas nadávat? Dítě potrestat? Zasmát se tomu nebo jednoduše ignorovat? Jaká je ta nejlepší strategie?

I když většina rodičů sází na to, že jejich dítě nepoužívá žádná nepěkná slova a výrazy, mají sotva šanci tomu zabránit. Nadávky jednoduše k dětství patří. Nejpozději s příchodem do mateřské školy a pravděpodobně ještě dříve, budou rodiče konfrontováni s novým slovním projevem svého potomka.

Malé děti používají tyto silné výrazy ještě nevědomky, bez postranních úmyslů, aniž by vycházely z hodnot a norem dospělých, které nám zakazují tato ostrá slova ve společnosti používat. Naše neustálé: „To slovo se neříká“, se nepochopeně a nepovšimnutě odrazí od našeho mrňouse.

Zvažte vždy proto, že způsob a metoda, jakou my dospělí zacházíme s řečí, jak a kdy smíme nadávat, co cítíme jako ještě tolerantní a co absolutně neakceptujeme, je dlouholetý proces učení. Abychom si zažili sociální normy, trvá to nějakou dobu a je potřeba mnoho času a cviku. Buďte trpěliví a neočekávejte od svého dítka, že po prvním napomenutí pochopí, že ne v každé situaci lze používat nepěkná slova. Dopřejte mu čas.

Proč jsou nadávky a sprostá slova pro děti tak fascinující?

Děti hoří touhou vyzkoušet na dospělých a ostatních dětech slova, která slyšely na hřišti nebo ve školce, a otestovat jejich reakci. Objevují přitom moc řeči a hrají si s ní. To je také správné a smysluplné.

Nadávky otvírají dětem nový svět, nový obzor. Řeč jim dává prostředek se distancovat a testovat hranici svého protějšku.

Čím vyzrálejší a kreativní řeč je, tím rozmanitěji je použitelná a mocnější. Nadávky děti baví. Neexistují jiná slova, která vyvolají silnější reakce, a proto jsou pro děti tak lákavá, napínavá a fascinující.

Děti nadávají a urážejí ale také v mnoha situacích, kdy nejsou ve stavu věcně a smysluplně argumentovat a diskutovat. Potom je pro ně jednodušší a především efektivnější přejít do verbálního útoku. Právě toto chování není cizí ani dospělým.

Není nadávka jako nadávka

Ne všechny nadávky jsou hned špatné. A ne všechny silné výrazy vyžadují aktivně výchovnou lekci. Podle toho, jaký je důvod nebo původ nadávání, by se mělo rozdílně reagovat.

Pečlivě naslouchejte, jaký druh slov vaše dítě používá a v jaké souvislosti.

Použije-li malé dítě bez zlých úmyslů pochycené slovo, jen aby vás testovalo, jakou vyvolá reakci, měli byste ho, pokud možno ignorovat. Když nedostane žádnou dodatečnou pozornost, stane se pro něj záležitost nudná a nezajímavá.

Pokud jde při klení o to ventilovat negativní pocity a vypustit páru, má to v určitých případech smysl a zabraňuje dítěti vybíjet frustraci a zlost tělesným nasazením a případným mlácením kolem sebe.

Když ale dítě neustále nadává na vše a kleje při každém nezdaru, měli byste na to reagovat definitivně a ukázat mu alternativy.

Co je také naprosto jasné: Uráží-li vaše dítě a posmívá se úmyslně určitým osobám nebo skupinám, např. osobám s postižením, měli byste reagovat jednoznačně, ale klidně. Nerozčilujte se, ale vysvětlete mu, proč jsou tyto urážky nepatřičné a co by to v dotyčné osobě mohlo vyvolat.

Nadávky a urážky nejsou dětmi tak negativně přijímány jako námi dospělými.

Hádka mezi dětmi se skutečně silnými výrazy je brzy zapomenuta. Zatímco my dospělí se v myšlenkách zaobíráme zlými slovy a urážkami, děti už si dávno spolu opět hrají.

Čtěte také:

• Máme hyperaktivní dítě nebo „jen“ zlobivé?
• Ani vítěz, ani poražený: Gordonova metoda pomáhá komunikaci mezi rodiči a dětmi
• Dětská agrese je běžná a mnohdy přínosná

Tipy a pravidla, jak zacházet s nadávkami

Buďte dobrým příkladem!

Dítě napodobuje hovorovou řeč v rodině. Mějte se na pozoru, co sami říkáte a jaké výrazy používáte. Když v autě neustále nadáváte: „Ten idiot přede mnou řídí jako debil“, tak můžete očekávat, že to vaše dítě bude napodobovat.

Nezakazujte kategoricky každou nadávku a vymezte jasné hranice!

Mnohá slova můžete ignorovat, ale jednoznačně určete, která slova jsou absolutně nepřípustná.

Zohledněte věk dítěte!

Do tří let věku děti žvatlají, rády opakují slova po nás a mají radost z toho, když vyvolají nějakou reakci. Proto nemá smysl jim vysvětlovat nevhodnost některých slov. Ani z kognitivního vývoje by nebylo ve stavu toto pochopit. Od tří let už dítě rozlišuje dobro od zla, správné od špatného, a tudíž už má smysl vysvětlit význam toho nepěkného slova.

Pojmenujte momentální emoční stav dítěte!

Namísto absolutního zákazu neslušných slov rozzuřenému dítěti pojmenujte jeho stav. Řekněte mu: „Jsi rozčílený, chápu to.“ To mu pomůže zařadit roztříštěné pocity a pojmenovat je.

Vysvětlete významy sprostých slov!

Pokuste se svému dítěti, pokud to je možné, objasnit některá slova. Nebo mu vysvětlete, jaké pocity můžou u jiných vyvolat.

Vyvoďte důsledky!

Pokud vaše dítě opakovaně a vědomě používá sprostá slova, mělo by to pro něj nést pochopitelné a logické důsledky. Nebuďte vzteklí, ale zůstaňte trpěliví, a to tak, že tímto způsobem s ním odmítáte komunikovat a dítě vykážete z místnosti. Nebo opustíte hřiště, když uráží ostatní děti. Řekněte mu ale jasně, proč to děláte.

Najděte vtipné náhražky sprostým slovům!

Alternativou k těmto „zakázaným“ slovům jsou efektní fantazijní slova.