Ani vítěz, ani poražený: Gordonova metoda pomáhá komunikaci mezi rodiči a dětmi

Americký psycholog Thomas Gordon přišel v roce 1962 s návodem pro rodiče, aby dokázali co nejlépe komunikovat se svým dítětem. Vychází z toho, že výchova dítěte by se neměla zakládat na trestech, ale neměla by být ani příliš liberální. Podstatou je, že řešení konfliktů mezi rodiči a dětmi by nemělo mít vítěze a poraženého, ale vydělat by na něm měly obě strany. Zásadní přitom je aktivní naslouchání tomu druhému, sdělení svého postoje a jasně demonstrovaná snaha o porozumění.

Na šesti situacích si konkrétně ukážeme, jak tato metoda funguje.

Chce jíst sám a všude je pak spoušť

Když ho nakrmím sama, je to mnohem rychlejší a jednodušší. To si v takové situaci řekne většina matek. A sahají k nejrůznějším lstím, aby se jim podařilo vpravit do potomka jídlo. Ten se však brání. Nastává boj kdo s koho.

PŘÍSTUP PODLE GORDONOVY METODY: Než vnucovat dítěti svou vůli, je lepší se ho zeptat: „Tak ty chceš jíst sám? Baví tě to? Připadáš si jako velký?“ Tím prokážeme svou snahu pochopit jeho zájem o lžičku. Pak ale nastavíme limity, do nichž promítneme svůj postoj: „Jsem ráda, že se snažíš jíst jako velký, ale také by mě těšilo, kdyby to jídlo nebylo všude kolem. Víš co, vezmi si lžíci a já také a budeme tě krmit společně.“

Nechce jít včas spát

Celý den jste se se svou holčičkou neviděli a večer si to chcete vynahradit. Leccos jí dovolíte, i když už by měla vlastně spát. Ona toho využije a usínání mistrně oddaluje. Vyžaduje mazlení, povídání si, pak sklenici vody. Když tahle komedie trvá víc než hodinu, už to nevydržíte, vybuchnete a bez milosti ji zaženete do postele. A pak litujete, že jste neudrželi nervy na uzdě.

PŘÍSTUP PODLE GORDONOVY METODY: Napřed je dobré si uvědomit, co nám na tom odkládaném usínání vadí osobně. Většinou je to fakt, že už chceme mít chvilku pro sebe. Proč to tedy dítěti neříct: „Už mě to nebaví. Je deset a já jsem unavená, taky si potřebuju odpočinout. Takže už mě sem nevolej, už nepřijdu. Dobrou noc, uvidíme se ráno.“ Teď je na místě uvažovat o tom, co dítě vede k tomu, že se takhle chová. Bojí se samo v pokoji? Cítí se odstrčené? Je potřeba se ho na to zeptat. Pokud rozkryjeme příčinu jeho večerního chování, je dalším krokem společné hledání cesty k nápravě. Nabídneme mu alternativy, aby si z nich samo vybralo.

Neustále se hádá se sourozenci

Nepřetržité konflikty mezi sourozenci, které vedou až k agresivitě, dokážou pořádně nabourat atmosféru v rodině. Mají do nich rodiče vstupovat? Trestat a držet od sebe obě válčící strany?

PŘÍSTUP PODLE GORDONOVY METODY: V první řadě je potřeba ozřejmit agresorovi zásady sociálního chování založeného na vzájemném respektu: „Máš právo se na sestru zlobit, ale já se nemůžu smířit s tím, že ji biješ. To se nedělá.“ Když jsou nastaveny limity, je třeba hledat řešení konfliktu. Napřed vytvořit vyhovující prostředí, tedy počkat, až vášně opadnou, vyslechnout obě strany, co jim vadí a co navrhují. Rodič v tomto případě vystupuje jako mediátor, ptá se dětí a vede je k řešení, aniž by do celé situace zasahoval. Oběť i agresor by měli dospět k řešení, které bude vyhovovat oběma.

Každé ráno se loudá a chodí pozdě do školky

Ráno co ráno je to stejné. Čas letí a malý Matyáš se loudá s oblékáním, nimrá se v jídle. Čím víc na něj doma tlačí, aby si pospíšil, tím víc je zpomalený. Pokaždé to končí stresem, křikem a úprkem do školky.

PŘÍSTUP PODLE GORDONOVY METODY: Potřebujeme zjistit, proč se Matyáš loudá. Vezmeme to zase oklikou, tedy přes sebe. „Pro mě je důležité, aby byl ráno klid, abychom si to spolu užili, než se rozejdeme, a ne abychom se hádali a pak vyrazili na poslední chvíli. A co potřebuješ ty, aby bylo ráno v pohodě? Víc času na probouzení, na snídani, na oblékání? A co se s tím dá podle tebe dělat? Máme tě budit dřív? Oblečení připravit už večer? Nachystat všechno na snídani, aby byla rychle hotová?“ Zamyslíme se však i nad tím, jestli se dítě neloudá kvůli tomu, že má ve školce nějaké problémy.

Čtěte také:

• Proč se batolata vztekají?
• Malé děti a děsivé sny
• Jak být dobrým rodičem?

V noci se budí a leze nám do postele

Když mu to dovolíme pod podmínkou, že nás při tom neprobudí, je to jen momentální řešení. Pokud se totiž rodiče neodváží říct ne, příčina se neodstraní, situace se může táhnout a zhoršovat.

PŘÍSTUP PODLE GORDONOVY METODY: Nejprve si „vykolíkujeme“ vlastní území a dítěti vysvětlíme vlastní potřeby: „V devět večer si potřebují jít tatínek s maminkou lehnout a spát celou noc, aby byli ráno odpočatí. Nikdo by je neměl rušit.“ Pokud bychom skončili jen u tohoto prohlášení a opominuli potřeby dítěte, odrazilo by se to na jeho emočním chování. Takže je vždycky lepší malý „brainstorming“, kdy celou záležitost probereme a navrhneme východisko: „Pokud se s námi chceš přijít pomazlit do postele, tak ne uprostřed noci, ale po ránu o víkendu. Pak se domluvíme, co budeme spolu celý den dělat, co by se ti líbilo.“

Nesnese zapnutý bezpečnostní pás v autě

Rodiče si často myslí, že je zbytečné pořád dokola opakovat příkazy a zákazy, že je dítě stejně neposlouchá. Je to sice únavné, ale malému dítěti nějaký čas trvá, než rozluští kódy mezilidského chování.

PŘÍSTUP PODLE GORDONOVY METODY: „Pro mě je důležité, abys byl v autě v bezpečí a podle pravidel. Ta já dodržuju. Bez zapnutého pásu tam nemůžeš zůstat.“ Pokud tušíme, že dítě se zpěčuje být upoutané, protože je neposedné, pás ho škrtí a brání mu v pohybu, vysvětlíme mu, že za hodinku bude na hřišti, kde se vyběhá a vyhraje si. V autě na to stejně není prostor.